„Golf je cvičením, kterému gentlemani ve Skotsku holdují stále častěji. Muž se dožije o deset let požehnanějšího věku, pokud se jednou nebo dvakrát týdně věnuje golfu,” prohlásil před více než dvěma staletími americký psychiatr Benjamin Rush (1745 – 1813).
Ze všech moderních a široce rozšířených sportů se golf může pochlubit jednou z nejbohatších historií. O jeho prapůvodu, který stále zůstává částečně zahalen tajemstvím, se vedly a stále vedou dlouhé debaty. Někteří historici tvrdí, že se vyvinul ze starořímské hry zvané paganica, ve které měli účastníci za úkol zahnutou holí zasáhnout kožený míček vycpaný vlnou nebo peřím. Když Římané v průběhu prvního století před naším letopočtem dobili většinu Evropy, jejich oblíbenou hru určitě mnohokrát sledovali obyvatelé porobených teritorií a tak je dost dobře možné, že právě z paganicy se postupně stal předchůdce dnešního golfu.
Za velkou Zdí
Podle jiných expertů lze za prehistorický golf považovat spíše čínskou hru chuiwan, která se v Říši středu objevila někdy v počátcích období dynastie Ming (1368 – 1644). Číňané „chodí po loukách a za chůze trefují holí malý míček“, jak si do svého deníku poznamenal jeden španělský námořník, který tehdy v Číně prožil několik let. Chuiwan pak čínští obchodníci společně se svým zbožím „vyvezli“ do Evropy. Další hra s holí a míčkem vznikla přímo na starém kontinentu. Jmenovala se cambuca – což je keltský výraz, ve Francii byla známá také jako jeu de mail, chambot nebo chicane. Vítězem se stal hráč, který „s nejmenším počtem úderů dopravil míček ke kostelu nebo zahradní brance“. Tuto taškařici pod dalším názvem chole později popsal ve svém románu Germinal spisovatel Émile Zola.
Holandský „kolf“
Skutečně přesvědčivé důkazy pro vše výše zmíněné ovšem chybí a za kolébku golfu bylo dlouhá léta považováno Skotsko. Za tuto čest ostrovní stát vděčí především třem zákonům skotského parlamentu z druhé poloviny 15. století, které golf zakazují, příp. alespoň omezují a stanovují podmínky jeho hraní. V poslední době však na základě nově objevených obrazových i písemných záznamů vyšlo najevo, že sport, který je nepochybně předchůdcem moderního golfu, se ještě dříve provozoval v Holandsku. Právě z této země pochází nejstarší známé vyobrazení opatrně puttujích a holí divoce máchajících golfistů. A nejstarší dochovaný záznam popisuje utkání, které proběhlo 26. února 1297 v nizozemské vesnici Loenen aan de Vecht: hráči se snažili s co nejmenším počtem dotyků odpálit holemi kožený míček do jamky vzdálené několik stovek metrů. Nová hra nazvaná „kolf“ se musela v Holandsku rychle rozšířit, protože během následujících dvou staletí ji radnice v různých městech opakovaně zakazovaly. Na náměstích a v ulicích, kde se provozovala, byla totiž „nevhodná, nebezpečná a obtěžovala bohabojné kolemjdoucí, kteří mohli v blízkosti kolfistů snadno přijít k úhoně“.
Nizozemci si zahráli v Rusku i v Americe
V roce 1389 starosta holandského Haarlemu vyčlenil a nechal označit prostor, resp. pole, mimo městské hradby, který měl sloužit k provozování „kolfu“. Poli se začalo říkat „De Baen“ (hřiště). Dne 3. dubna 1597 si podle záznamu v lodním deníku slavný mořeplavec, kartograf a arktický průzkumník Willem Barents (ano, po něm je pojmenováno mj. Barentsovo moře) společně se svou posádkou zahrál „kolf“ při výpravě do oblasti dnešního ruského Archangelska. A v prosinci 1650 holandští osadníci v americkém Fort Orange poblíž současného Albany zorganizovali první kolo „kolfu“ na americké půdě. Podle historiků Nizozemci hráli celoročně, na jaře, v létě a na podzim na polích a v zimě se stejnými pravidly na ledě. Samotný název golfu pak nepochybně pochází z holandského výrazu „kolf“, který označuje hůl, pálku nebo kyj.
Skotský parlament zakazuje
Mnozí však stále věří, že se golf zrodil ve Skotsku, což se samozřejmě nedá vyloučit – je možné, že někdy v budoucnu vyplavou na povrch historické záznamy, které to potvrdí. Pokud máme být v lokalizaci golfové kolébky přesnější – Skotsko není malá země – tak se jedná o východní pobřeží poblíž královského hlavního města Edinburghu a nedaleké přístavní vesnice Musselburgh. Zdejší lidé již od počátku 15. století pomocí zahnutých holí odpalovali kamínky přes písečné duny. Říkali tomu „gowf“. Zhruba v polovině 15. století byla tato „zbytečná kratochvíle“ tak rozšířená a oblíbená, že podle mínění skotského krále Jakuba II. odváděla poddané od „zdokonalování se v užitečné lukostřelbě a osvojování dalších armádních dovedností“. Vzhledem k neustálé hrozbě anglické invaze totiž pro všechny skotské muže starší dvanácti let platila povinnost podstupovat pravidelný vojenský výcvik. Jenže lidé místo lukostřelby raději trávili volný čas neužitečným hraním golfu (a také fotbalu). Panovník to považoval za natolik závažný problém, že kvůli tomu nařídil přijmout speciální zákon. A tak když se Skotsko připravovalo na obranu proti další armádě odvěkého nepřítele, vydal Parlament dne 6. března 1457 na králův popud speciální edikt, který poddaným „gowf“ zapovídá. V letech 1470 a 1491 za vlády králů Jakuba III. a Jakuba IV. Parlament tento legislativní výnos zopakoval se zvláštním důrazem na zákaz o nedělích.
Výsledek civilizačního procesu
Vzhledem ke slabé monarchii svobodomyslní a golfu chtiví Skotové parlamentní zákazy většinou ignorovali a drze hráli dál. Žádné dramatické tresty jim za to nehrozily, nejspíš proto, že nové zábavě nakonec propadli i samotní skotští králové, především Jakub IV., který si nechal zhotovit nesmírně nákladné hole vykládané perletí a slonovinou. Zhruba od začátku 16. století se obliba golfu začala šířit ze Skotska na ostatní britské ostrovy a dále do kontinentální Evropy. Nadšenou hráčkou se stala také následovnice skotských králů Jakubů Marie Stuartovna, která tuto novinku „vyvezla“ do Francie, kde v mládí studovala. Když byl v roce 1567 při atentátu zavražděn manžel královny Jindřich Stuart, panovnice vesele hrála golf, místo aby truchlila. Podle známého sociologa německého původu Norberta Eliase lze zrození golfu v tomto období chápat jako „domestikovanou formu“ jiných středověkých her a sportů, jako byl například tehdy mnohem drsnější fotbal. Radikálně se zmenšila velikost branek a míče a v důsledku toho musel prvek násilí ustoupit prvku dovednosti. V tomto kontextu byl golf zkrátka výsledkem civilizačního procesu.
Skotsko vs. Anglie
Mezi první a zároveň nejprestižnější hřiště patřilo Leith Links situované jen coby kamenem dohodil od Edinburghu. Právě tam se v roce 1682 odehrálo první mezinárodní utkání, jak jinak než Skotsko vs. Anglie. Vévoda Jakub z Yorku vyzval dva anglické šlechtice, kteří se odvažovali tvrdit, že golf je anglický sport. Coby svého partnera si vévoda vybral místního ševce a vyhlášeného golfistu Johna Patersona. Společně naduté Angličany roznesli na kopytech a švec si za získané „price money“ koupil nový dům s půltuctem pokojů. Zápis z utkání včetně podrobných účtů za vévodovy luxusní hole a míčky zaznamenal do svého deníku šlechticův sekretář. Ze stejného roku – 1862 – pochází také nejstarší text popisující překvapivě zasvěceně a odborně techniku golfových úderů a herní taktiku. Autorem tohoto pojednání je jistý Thomas Kincaid, student medicíny na Edinburgské univerzitě, který beznadějně propadl golfu a stal se jedním z nejlepších hráčů své doby. Velmi podrobně analyzuje svůj švih, popisuje handicapový systém, vysvětluje konstrukci golfových holí a radí, jak je opravovat.
Značkové hole a míčky
Další vzácná dochovaná písemnost poprvé zmiňuje St. Andrews coby centrum skotského golfu a zároveň dokazuje, že již koncem 17. století existovalo „značkové” vybavení a konkurence mezi jeho výrobci. V té době golfisté začali používat sofistikovanější – samozřejmě ručně vyráběné – dřevěné hole obvykle z buku s rukojetí z jasanu nebo lísky. Míčky se vyráběly ze stlačeného peří obaleného prošívanou koňskou kůží. Alexander Monro, regent na univerzitě v St. Andrews, v roce 1691 poslal svému příteli, právníkovi Johnu Mackenziemu z Edinburghu, jako dar tři golfové hole a tucet míčků. Jsem si vědom toho, že v Edinburghu se golfové vybavení dá také koupit, psal v dopise Monro, ale to ze St. Andrews je bezpochyby kvalitnější. Regent se zároveň obává, aby jeho dar nemohl být zaměněn, nebo dokonce padělán, proto nechal na každou hůl vyrazit Mackenzieho iniciály a kromě toho všechny míčky i hole zdobilo „logo“ výrobce.
Skupinka ctihodných gentlemanů
Na jaře roku 1744 v Edinburghu „skupinka několika ctihodných gentlemanů zběhlých ve starobylém a zdraví prospěšném golfu“ sepsala petici pro Městskou radu. Golfisté žádali o poskytnutí stříbrné hole coby hlavní ceny pro vítěze chystaného turnaje, který se měl od té doby pravidelně každý rok konat na hřišti Leith Links. Rada souhlasila s touto formou sponzoringu pod podmínkou, že „ctihodní gentlemani“ si vezmou na starost organizaci turnaje a vše, co s tím bude souviset. A tak, původně coby jakýsi organizační výbor, vznikl první golfový klub na světě Company of Gentlemen Golfers (dnes nese jméno Honourable Company of Edinburgh Golfers) a golf se tedy oficiálně stal sportem. Až o deset let později, v roce 1754, vznikl druhý klub v pořadí The Society of St. Andrews Golfers, který založila skupinka dvaadvaceti místních hráčů.
V rámci příprav na turnaj v Edinburghu vypracovali ctihodní gentlemani podrobná pravidla a „13 článků a zákonů pro hru v golfu”. Jedná se o první známá písemná golfová pravidla a když se do nich začtete, budou vám znít překvapivě povědomě: Pokud se váš míček ocitne ve vodě nebo na velmi vlhké půdě, je povoleno přemístiti ho na nejbližší suchý terén a následně odpáliti jakoukoli holí. Za této situace se vám připočítá jeden trestný bod. Tato více než čtvrt tisíciletí stará pravidla byla pochopitelně později mnohokrát upravována, nicméně obecně jsou uznávána jako zdroj těch současných.
Z Britského impéria do zbytku světa
The Society of St. Andrews Golfers sice vznikl až jako druhý klub, avšak patří mu jiné, stejně významné prvenství: v St. Andrews bylo v roce 1764 vybudováno první osmnáctijamkové hřiště. Jeho podoba se stala standardem pro všechna další a víceméně platí dodnes. Hřiště si velice oblíbil – stejně jako celá řada dalších významných historických osobností – král Jindřich IV. a v roce 1834 jej poctil titulem Royal & Ancient. Zdejší klub od té doby nese hrdý název Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews – R&A. Ale to předbíháme, vraťme se ještě do 18. století, konkrétně do roku 1766, kdy byl založen první golfový klub mimo Skotsko – anglický Royal Blackheath nedaleko Londýna. Vliv a moc Britského impéria, jehož součástí již bylo i Skotsko, v tomto období obepínaly prakticky celý svět. V těsném závěsu za imperiální armádou a všemocnou Východoindickou společností, největší globální obchodní korporací všech dob, se šířily zvyklosti a obyčeje nadnárodní britské říše, jako byl čaj o páté nebo právě golf. Skotští vojáci, emigranti a přistěhovalci tak začali svůj milovaný sport „exportovat“ do kolonií na pěti kontinentech. Prvním golfovým klubem mimo Velkou Británii se stal Bangalore v indickém státě Kartanaka (1820). Následoval Royal Calcutta Golf Club (1829), Mauritius Gymkhana Club (1844) a Golf de Pau (1856) v jihozápadní Francii – nejstarší na území kontinentální Evropy. Dále vznikl Royal Curragh Golf Club v irském hrabství Kildare (1858), Adelaide Golf Club (1870), Royal Montreal Golf Club (1873), Royal Cape Golf Club v jihoafrickém Cape Town (1885), St. Andrew Golf Club v New Yorku (1888, dějiště prvního U. S. Amateur a amerického „Open”), Singapore Golf Club (1891) nebo Royal Hong Kong (1889).
Vlakem na golf
Masové rozšíření golfu zásadně podpořila průmyslová revoluce viktoriánské éry, ke které patřil zrod železnice. Ta umožnila i nijak extra zámožným lidem cestovat za hranice měst – o tom se jim dříve mohlo jen zdát – a zpřístupnila jim nová golfová hřiště, která vyrůstala převážně na venkově. Golf se tak stal dostupnějším pro širší vrstvy obyvatelstva a jeho popularita raketově rostla. Zlevnilo se vybavení, hole se začaly produkovat metodami hromadné výroby z tvrdších a pevnějších materiálů (místo dřeva železo) a kožené míčky pracně ručně pěchované peřím nahradily odolnější a kvalitnější gumové gutta percha z kaučukové hmoty.
První profesionálové
Je zřejmé, že bez ohledu na to, kde přesně se zrodil, za rozvoj golfu coby organizovaného sportu vděčíme Skotsku, resp. Velké Británii a právě tato země vyprodukovala první skvělé golfisty. Současně se zakládáním klubů vznikla skupinka prvních „profesionálů“, pro které se golf stal „full-time zaměstnáním“ – vyráběli a opravovali míčky a hole, připravovali i udržovali hřiště, organizovali hromadné tréninky a dávali individuální lekce. Mnozí z nich byli vynikajícími hráči a v oblíbených, ostře sledovaných zápasech (které se konaly za rovných podmínek, tj. bez handicapu) hráli se svými vyzyvateli o nemalé peníze. Například Allan Robertson (1815 – 1859) ze St. Andrews byl považován za nejlepšího golfistu své doby, traduje se, že odehrál stovky zápasů a nikdy neprohrál. Britští profesionálové a jejich amatérští kolegové neměli konkurenci až do 20. let 20. století, kdy začali vynikat američtí hráči. Obrovský nárůst prize money zejména na americké profesionální tour přišel zároveň s rozvojem letecké dopravy, která zásadně usnadnila cestování a na předních turnajích se tak začali objevovat golfisté z dalších zemí, např. z Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky, Japonska, Španělska nebo Argentiny.
Centrum profi golfu se stěhuje do USA
Nejstarším z významných a prestižních turnajů je Open Championship (British Open), kterému Britové tvrdohlavě říkají jen „The Open“, aby zdůraznili jeho dávnou tradici. Poprvé se hrál v roce 1860 v Prestwick Golf Club ve skotském Ayrshire a vítěz si tehdy odnesl zdobený pás v hodnotě 30 guineí. Historie British Amateur Championship se začala psát o čtvrt století později (1885), kdy Royal Liverpool Golf Club v Hoylake přišel s návrhem na turnaj „otevřený všem amatérským golfistům“. V roce 1893 se na vlně začínajícího feminismu svezly také golfistky, které založily Ladies’ Golf Union in Britain a hned zorganizovaly první Ladies’ British Amateur Championship. Odehrál se na hřišti Royal Lytham & St. Annes Golf Club v přístavním městečku Lytham St. Annes. Hned napřesrok vznikla The United States Golf Association (USGA), která o pouhých šestnáct let později v roce 1910 sdružovala již 267 klubů napříč celými Spojenými státy. Díky takto masové základně a silnému ekonomickému zázemí, které zajistily zástupy významných komerčních sponzorů, se centrum profesionálního golfu pomalu ale jistě začalo přesunovat ze starého kontinentu za oceán do USA.
Samotná jména evokují pradávnou tradici
Poutavou historii golfu a rozdíl mezi zámořím a starým kontinentem dobře odrážejí hřiště. Ta ve Spojených státech často připomínají sofistikované, nádherně tvarované a dokonale upravené a udržované parky, zatímco ve Skotsku narazíte spíše na drsná, strohá a vizuálně méně atraktivní hřiště, která mají mnohem víc zrádných míst včetně bunkerů, do nichž by se pohodlně vešel londýnský doubledecker. Ovšem stačí jen vyslovit nahlas názvy některých skotských hřišť – již samotná jejich jména evokují pradávnou tradici: Gleneagles, Carnoustie, Royal Troon, Prestwick nebo The Old Course v St. Andrews.
Autor: Roman Zvarič
