Tomáš Němec je český miliardář a dnes asi nejslavnější český lyžařský podnikatel. Vášnivému lyžaři, vlastníkovi značky Sporten, se letos podařil majstrštyk, když koupil ikonickou rakouskou značku Kästle, a má s ní teď velké plány. Nejenže chce rozšířit modelovou řadu, ale chystá prorazit jak se sjezdovkami, tak i s běžkami do Světových pohárů. A to není všechno, brzy by se měla pod stejnou značkou objevit i horská kola.
„Kdyby mi někdo v roce 1969, kdy jsem začínal se závodním lyžováním, řekl, že za pár desítek let budu mít možnost trochu mluvit do toho, co se s Kästlemi stane, tak bych si řekl, že spadl z višně. To mě na tom baví,“ zdůrazňuje Tomáš Němec v exkluzivním rozhovoru pro Premium Ski magazín. „Kästle jsou historií lyžování, klobouk dolů, co s nimi Rakušané za poslední dobu udělali. Jen to zůstalo v takové exkluzivní rovině a my chceme onu exkluzivitu trošku rozšířit. Využít potenciálu značky, abychom v budoucnu nebyli srovnáváni se Stöckli, ale aby se říkalo, že Stöckli v segmentu sjezdařských lyží jsou skoro stejně dobré jako Kästle.“
- Před časem jste se vrátil z Chile, co bylo hlavním cílem vaší mise?
Jel jsem tam, abych viděl, jak funguje soustředění českých reprezentantů, a zároveň proto, abych mohl otestovat asi po 20 letech první závodní Kästle.
- Jak to dopadlo?
Byly to lyže na SG a dopadlo to dobře, všichni jsme byli spokojení. Testoval je tam Ondra Bank, občas se na nich svezl i Kryštof Krýzl, já… Když Rakušané viděli, že jsou Kästle zase na kopci, tak z toho byli paf. Chodili kolem, ptali se, jestli budou už letos ve svěťáku.
- A budou? Kdo a kdy by na nich mohl vyrazit?
To uvidíme. Samozřejmě v klouzavých disciplínách v alpském lyžování není asi nikde menší konkurence než v děvčatech. To je jedna z variant, jak jít do Světového poháru. Určitě tam chci jednou být a s Kästlemi nakonec všechny porazit.
- Když jste kupoval před rokem a půl Sporten, tak už jste věděl, že k tomu budete chtít koupit i nějakou známou světovou značku?
Jasně, protože filozofie Sportenu byla taková: Prodávat kolem 15–20 % lyží se svojí vlastní značkou a zbytek byla a je výroba pro ostatní výrobce. V lyžování se tomu říká original equipment business a s takovou filozofií nejsem spokojen. Čímž neříkám, že je špatná. Vedla k tomu, že výroba tam zůstala zachována, že Sporten byla profitabilní společnost, což se o všech firmách vyrábějících lyže říct zdaleka nedá. Bylo jasné, že buď je cesta budovat Sporten jako značku, a nebo k tomu nějakou značku koupit. A koupit, když to dává smysl cenově, je vzhledem ke zvuku značky jednodušší, než něco budovat. Tak jsme šli druhou cestou.
- Jaké to jednání s Rakušany bylo? Co na něm bylo nejtěžší?
Nejtěžší bylo získat důvěru tehdejšího jediného vlastníka pana Rudolfa Knünze, který je známým rakouským industrialistou, vlastníkem KTM a pochází z Lechu. On znovu obnovil Kästle. Důležité bylo ho přesvědčit, že vím něco o podnikání jako takovém i o lyžařském byznysu. Musím přiznat, že v tom hodně pomohlo doporučení od mého bývalého kolegy z byznysu, německého šéfa velké pneu firmy, který přesvědčil pana Knünze, že nejsem úplně hloupý. Pak už jsme se jen dohadovali o ceně a fungovalo to standardně.
- Říkáte získat důvěru, o co Rakušanům přesně šlo?
Pro starší lyžaře a pro lidi z Vorarlbergu, možná i další Rakušany, jsou Kästle ikonická záležitost. V 60., možná i v 70. letech největší lyžařská fabrika na světě. Pak prošla nějakým vývojem. Byla cílem první akvizice v lyžařském průmyslu, koupil ji Fischer, který na tom málem vykrvácel, proto se to pak dostalo do rukou Benettonu. Ten ale nakonec továrnu zavřel. Pan Knünz značku obnovil a jako Rakušan, Vorarlberčan a rakouský lyžař k ní má vztah. Proto nechtěl, aby přišla do ruky někomu, kdo se k ní nebude chovat adekvátně.
- Jak jste vnímal rakouské reakce?
To je asi otázka spíš pro Rakušany, ale co se ke mně dostalo, zcela jistě existovali tací, kterým nebylo po chuti, že to získal někdo z „východu“. Ale na druhou stranu byla celá řada signálů, že vědí, že přišel někdo, kdo má rozvojové plány a kdo má za sebou zkušenost, jak víc rozšířit značku, i když v jiném oboru. Ti to brali a berou pozitivně. Úplně normální reakce, někomu se to líbí a někomu ne.
- Vy jste majitel, můžete teď dělat v uvozovkách skoro všechno. Jaký je hlavní plán?
Když je někdo majitel něčeho, tak si nemůže dělat všechno, co ho napadne, protože plně nezávislý není nikdo na světě. Ale ten plán je jasný. Vybudovat z Kästle značku, která bude lídrem dobrých kvalitních lyží. Naším cílem není chrlit desetitisíce levných lyží se stříkaným jádrem. Naše Kästle budou vždy se dřevěným jádrem, dokud se nevymyslí nějaká lepší technologie, ale ta se zatím za celou historii lyžování nevymyslela. Budou to kvalitní, dobré lyže od vyššího středu až po top modely a budeme vyrábět i závodní běžky. Rozšiřujeme sortiment, chceme posilovat trhy, kde ještě ta pozice není taková, jaká by měla být…
- Které trhy to jsou?
Například Čína nebo Japonsko… Jsou to miliony a stamiliony lidí, kteří objevují zimní sporty včetně lyžování. V každém případě chceme využít zvuk značky Kästle i pro další sortiment, stejně jako všechny lyžařské fabriky nebo firmy, které se točí kolem sezonního průmyslu. Ty vždycky potřebují byznys vyvážit, protože zimní sezona představuje jen část roku. Takže uvažujeme jít i ke kolům, což není nic originálního, protože kola Kästle už tu byla a dělají to tak i jiní. Je to logické speciálně u běžek. Každý, kdo má doma běžky, tak má doma i kolo, u sjezdových lyží je to možná to samé. Zákazník je tedy stejný, a když má důvěru v onu značku, tak se to přímo nabízí. Není to nic originálního.
- Kästle byly dosud zaměřeny spíš na širší lyže do terénu nebo na jeho hranici. Vy jste už naznačil, že budete rozšiřovat sortiment.
Bez debaty i ve sjezdovkovém segmentu, abychom pokryli přesněji poptávku. Obecně budeme přidávat víc modelů na sjezdovky, protože takový je trend. Důležité pro nás jsou však i běžky, protože Sporten je daleko blíž ke špičkovému závodnímu výrobku v běžkách než ve sjezdových lyžích. U běžek je to důležité, protože když se dá špičková závodní alpská lyže lidem, kteří nezávodí, tak je to cesta do nemocnice, zatímco špičková běžka hobíkovi pomůže. Tam jsme blíž absolutní špičce, dokonce si myslíme, že už jsme na ní.
- Takže už letos vyjede i špičková závodní běžecká Kästle?
Tuto zimu se bude ještě hodně testovat, ale možná už na tom nějaký top jezdec pojede. Víte, ono udělat velký humbuk, někoho zaplatit a pak si uříznout ostudu, to dokáže každý blbec. To ale není úplně náš způsob přemýšlení. Chceme přijít na trh s něčím, co je naprosto špičkové. Ve fabrice máme v závodním běžeckém programu zaangažované lidi jako bývalý závodník Martin Petrásek a špičkový servisák Vít Fousek, kteří jsou ve svém oboru absolutní špička. Věřím tomu, že v průběhu letošního testování se nám podaří dostat do stavu, kdy další sezonu už budou všichni vědět, že je tady i něco lepšího než současný žlutočerný hegemon v běžeckém lyžování. Nechceme být jen „fast follower“, ale být v pozici, kdy ostatní budou následovat nás.
- Kästle takovým lídrem dříve byly ne?
I dnes se odlišujeme třeba Hollowtech technologií (odlehčená špička), která pro nás má velký význam. Jednak se odlišujeme marketingově – to samozřejmě funguje – ale zároveň jsme přesvědčeni o technické či technologické výhodě z toho plynoucí. Naši vývojáři pracují na dalších věcech. Komplikované na lyžařském byznysu je, že to je přetržitá záležitost sezonami a co člověk neukáže na veletrhu ISPO, následující sezonu neexistuje. Na to je třeba být připraven.
- Co tedy ukážete teď na ISPO?
Ukážeme běžky – závodní, úroveň pod závodními a bude toho tam určitě víc. Ve sjezdovkách nové modely, bude z toho zjevné, že naše kolekce na sjezdovky bude širší, než byla doposud.
- Jak je to se závodním sjezdovkovým programem, můžete říct nějaké podrobnosti?
Tam je klíčovou osobností Ondřej Bank, a jak už jsem říkal, začali jsme poprvé testovat teď v Chile.
- Pak budete potřebovat na ty lyže někoho postavit. Může to být jednou i Ester Ledecká?
Ona nám udělala čáru přes rozpočet, když vyhrála zlato i v SG. Měla vyhrát na snowboardu a až příští olympiádu měla vyhrát lyže, ale už na mých lyžích. Prostě byla rychlejší a my jsme občas pomalí. Dnes je světová megastar, ale my bychom ji stejně nenutili do našich lyží, i kdyby nevyhrála. Nemůžeme ji nutit do ničeho, to za prvé. A za druhé my prostě nikoho nebudeme nutit. Věříme, že přijdeme s technikou, která bude bude natolik zajímavá pro závodníky, že na tom budou rádi závodit. A jestli to někdy bude Ester, to je ve hvězdách. Teď jezdí na jiné značce, má tam plný servis, je spokojená a oni s ní. A my zatím nemáme tak dobré lyže, abychom jí je mohli nabídnout. Jsou teprve tři neděle, co jsme dali na sníh první závodní lyže Kästle po velmi dlouhé době. Ale jsme spokojeni, jakou máme zpětnou vazbu. Jsou to samozřejmě nové lyže, které se musejí rozjezdit, rozmazat. Ale když je dělá hlavní inženýr firmy Kästle Rainer Nachbauer, který dělal lyže pro Aamodta, Zurbriggena… To se nezapomíná.
- Vy jste nadšený lyžař, jezdil jste závodně za Bohemku. Jak dlouho jste závodil a jak jste se nejlépe umístil?
Asi na Univerziádě do pětky. Jezdil jsem na amatérské úrovni, zato vlastně celý život. Dřív soutěž City Cup, pak začaly Masters. Před dvěma lety u nás bylo MS v Masters, tak jsem se tam také sklouznul.
- Jaké máte rád disciplíny?
Lyžování je sjezd. Kamarádi objevili před časem závod, kterým mimochodem začalo alpské lyžování – „Inferno rennen“ v Mürrenu, takže jsme asi dvacetkrát jeli Inferno. Je i taková série „lidových sjezdů“ ve Švýcarsku, každý rok tam jezdíme minimálně na dva sjezdy. Třeba v Davosu je to regulérní sjezd, který jednou vyhrál i Ghedina. Jsou to hezké závody, kde se občas jede i 130 km/h, ale není to tak náročné, jako jsou tratě ve Světovém poháru.
- Kolik jste jel nejvíc vy?
Asi těch 130 km/h, možná o něco rychleji.
- Sjel byste Kitzbühel?
Ten jsem sjel, tedy sesouval jsem ho, byla to prohlídka trati a celou dobu jsem měl strach, abych před těmi asi 60 000 lidmi nespadl. Kitzbühel je však absolutní extrém, je to neporovnatelné. Jezdil jsem rovně po závodní trati Lauberhorn ve Wengenu, to je jiné. Tam je to náročné proto, že to je o minutu delší než ostatní závody a je tam pár těžkých míst. Ale člověk, který umí lyžovat, má dlouhé lyže a je oblečený v oteplovačkách, aby mu to moc nejelo, tak by to sjel. Hahnenkamm ne. Ostatně na startu Hahnenkammu je vždy míň sjezdařů než obvykle. Ne každý z profíků si troufne.
- Kam jezdíte za lyžemi do ciziny?
Znám propojenou oblast Lech – Zürs – St. Anton, to je krásné lyžování. Ale moc rád jezdím do Jižního Tyrolska v Itálii, protože je to kouzelný mix rakouského pořádku a italského šmrncu. Zároveň jsem přesvědčen, že v celé Evropě právě tam věnují největší péči sjezdovkám. A pak mám hodně rád lyžování v Coloradu – Vail, Beever Creek, protože to je jiné lyžování díky jiným sněhovým podmínkám, jiné vlhkosti vzduchu a také díky tomu, že to tam není tak narvané. Znám to i proto, že tam moje dcera studovala, jezdila na snowboardu a vyhrávala závody, tím nám tu oblast otevřela.
- Kde nejraději lyžujete v Česku?
Ve Špindlu, protože se tam pohybuji od mládí a je to pořád při všech nálepkách českého Mořice nebo Aspenu to nejlepší lyžování. Pro mne je nejlepší svezení na černé sjezdovce na Medvědíně. A jsem zvědavý na nový Ještěd.
- Co běžky, skialpy?
Teď bych měl říci samozřejmě, že běžky ano, ale já jsem vždy jezdil z kopce. Běžky mám, ale neumím to na nich a třeba skialpy mi přijdou pro lidi mého typu dobrý kompromis. Člověk vidí nádherné hory a zároveň se může dostat bezpečně dolů.
- Jak sportujete v létě?
Jezdím na kole. Na silničce se bojím, jezdil jsem celé mládí jako doplněk ke sjezdovkám stejně jako všichni sjezdaři. Ale když přišla horská kola, tak jsem vzhledem ke stavu provozu na českých silnicích přesedlal na horáka. Jinak kamarádi začali hrát golf, což jsem dřív bral jako snobskou záležitost pro důchodce ve věku nad 80 let, ale ono to tak není. Hrají i sportovci z jiných disciplín a s nimi je to fajn. Docela mne golf chytl, takže si jdu rád zahrát a baví mne to.
Jaký je Tomáš Němec? Úplně normální sportovní šedesátník, který si na nic nehraje, nepředvádí se. Až se tomu nechce věřit. Rozhovor zprvu trošku drhne, je cítit, že o tohle moc nestojí. Už vůbec se mu nechce do focení. Ale nakonec souhlasí a všechno běží naprosto přirozeně. A když s ním začnete mluvit o jeho oblíbených lyžích, tak se přece jen otevře. Pochopíte, že tohle je jeho celoživotní koníček. Ale teď také byznys, v němž udělá všechno, aby uspěl.
Připravil: Petr Pravda
