Úchvatný závěr MS v silniční cyklistice v rakouských Alpách pro sebe získal až ve finiši 38letý španělský veterán Alejandro Valverde. Potvrdila se slova expertů, pravověrní klasikáři v obřích kopcích byli znevýhodněni. Ale ani cyklistické vrchařské „blechy“ s malými výjimkami nezářily. Vyhráli komplexní cyklisté.
Už už to vypadalo, že Valverde získá zas „jen“ jednu z medailí. Ještě 3 km před cílem jela vpředu osamocená tříčlenná skupinka Valverde, Francouz Romain Bardet a Kanaďan Michael Woods, která se utrhla všem ostatním v děsivém 28% stoupání „Highway to Höll“ vysoko nad Innsbruckem. Pak se ale zezadu přiřítil Nizozemec Tom Dumoulin a všechno se zdálo být jinak.
Jako první ze čtyř hrdinů vjížděl do finiše Valverde. V tu chvíli byste na něj nevsadili ani 50%. Pořád byl v předu a čekal a čekal. Až 200 m před cílem nastoupil… Ale za ním se nestalo nic a nikdo z jeho soupeřů se na nic nezmohl. Bardet dojel zklamaný na druhém místě o celou délku kola, 3. byl Woods a Dumoulin, který vyplýtval všechny síly závěrečnou stíhačkou, byl až 4. Na 5. místě s odstupem skončil Italský provokatér Gianni Moscon a 6. dospurtoval v čele další skupinky favoritů Roman Kreuziger. Pro českou cyklistiku, to je skvělý výsledek. Nejlepší v historii silničních závodů na MS. K tomu Jan Hirt dojel ve druhé desítce a navíc čeští cyklisté byli prakticky po celých 260 km vidět někde v popředí.
Pro Valverdeho je to ovšem famózní završení veleúspěšné kariéry. I když… Tady je výčet jeho dosavadních úspěchů, čtěte pozorně, něco tam chybí, tedy chybělo:
Celkem 121 vítězství. Celkový vítěz Vuelty v roce 2009. 2x stříbrný na MS v individuálním silničním závodě (2003 a 2005) a 4x bronzový (2006, 2012, 2013, 2014). 2x celkový vítěz UCI Pro Tour (2006 a 2008), 2x UCI World Tour (2014 a 2015). 16 individuálních vítězství na etapách Grand Tours + 2x vítězství v týmových časovkách. 4x vítěz slavné klasiky Lutych-Bastogne-Lutych, 5x další klasiky Valonský šíp a 2x klasiky San Sebastian.
Úchvatné, Valverde celý život vyhrával a vyhrával, ale až do neděle s výjimkou Vuelty (ale ta je až třetí Grand Tours co do významu) nikdy nevyhrál závod té nejvyšší super kategorie – MS, Tour de France, Giro nebo aspoň nejslavnější klasiku Paříž – Roubaix. Až teď a potvrdil tím, že je jedním z největších cyklistů desetiletí. Možná tím největším.
Téměř 260 km dlouhý závod, který odstartoval v Kufsteinu, přinesl neskutečnou bitvu a dramata. Brzy v čele ujížděla skupinka uprchlíků i s Karlem Hníkem. Ačkoli v jednu chvíli měla obří náskok 20 minut, bylo jasné, že to nemůže vyjít. Peloton pomalu přitápěl pod kotlem a s prvními kopci se náskok rychle snižoval a odpadat začali první favorité. Brzy Peter Sagan, v zatáčce hloupě upadl Warren Barguil, pak začal ztrácet Simon Yates, Dan Martin, Michal Kwiatkowski. Jednu chvíli to vypadalo, že všechny roznesou na kopytech Italové, kteří měli vpředu 6 lidí. Roman Kreuziger se držel prakticky pořád u čela a do závěrečného pekelného výjezdu najel v čelní skupině. Až v nejprudším stoupání začal odpadat. V cíl byl trochu zklamaný, ale žádný smutek není na místě. Až za ním skončil horký favorit Alaphilippe, Nibali, Pinot, Valgren, Costa, Quintana. Porazil všechny Kolumbijce, Belgičany, Poláky, Brity, Portugalce, Dány, Němce.
Dalším vítězem MS se stali rakouští pořadatelé. Skvělá organizace, tratě, žádné kiksy a výborná atmosféra
