Profesionální tým Patricka Lefevera Deceuninck-QuickStep je úkazem z jiné planety. Každý rok jeho řady opustí několik silných opor, ale každý další rok je znovu stejně dobrý, ne-li ještě lepší. Dokonce vás napadne, že to Zdeněk Štybar nemá vůbec snadné. V kterémkoli jiném týmu by byl hlavní klasikářskou oporou, v belgické stáji je však „pouze“ jedním z mnoha adeptů na vítězství.
Předloni zaznamenal belgický tým 59 vítězství. Jakoby to bylo málo, loni se zastavil až na čísle 77. Letos po měsíci a půl už jich má 17. Znovu „oslabený“ – odešla mimo jiné klasikářská hvězda Nizozemec Niky Terpstra – ale vypadá ještě silnější. Čím to je? Ještě pevnějším kolektivním duchem a společnou prací týmu na vítězství.
A jak se letos znovu daří celé stáji, tak se vlastně začalo dařit i Zdeňkovi Štybarovi. Zatímco v uplynulých letech sbíral „pouze“ místa v první desítce, rok 2019 zahájil s nebývalou agresivitou. Nejprve vítězství v horském dojezdu závěrečné etapy Kolem Algarve. Poté ovládl těžkou kostkovou klasiku, svoji vůbec první v kariéře, Omloop Het Nieuwsblad. Do toho pomáhal kolegům z týmu k dalším vítězstvím a dojížděl si pro nová kvalitní umístění – byl například 4. na superklasice Strade Bianche, kde pomohl k vítězství Julianu Alaphilippovi. Francouzskému jezdci pak znovu připravil půdu pro vítězství ve druhé etapě Tirreno Adriatico. Prakticky kdekoli jede, dominuje Štybar alespoň část závodu pelotonu.
Začal to Viviani v Austrálii
Ale pojďme se podívat na celý tým. Jak to začalo? V závodě Cadel Ewans Great Ocean Road Race v Austrálii zvítězil supersprinter týmu Ital Elia Viviani. Na Vueltě San Juan v Argentině Alphilippovi jen těsně uniklo celkové prvenství, zastoupila ho však v kategorii jezdců do 23 let vycházející belgická hvězda Remco Evenepoel. Štybarův Omloop jsme už zmiňovali. Vzápětí dominoval Lucemburčan Bob Jungels na následující klasice Kuurne – Brusel – Kuurne. Pak Alaphilippe na Strade Bianche a potom znovu Francouz ve druhé etapě Tirreno Adriatico.
Deceuninck-QuickStep opět využil své početní síly a skvělé taktiky. Na vítězství mají v každém závodě hned několik kandidátů, kteří ale dokáží pracovat pro tým. Je to zničující kombinace. Web Cyclingnews před pár dny v analýze schopností týmu Deceuninck-QuickStep napsal, že šéf Patrick Lefevere uměl po mnoho let dokonale využít nesmírně silnou soupisku stáje k ovládnutí jarních klasik. Po odchodu Toma Boonena a nyní i Nikiho Terpstry (do stáje Direct Energie) se však něco změnilo. Belgická stáj se stala ještě více kolektivním a tvrdě pracujícím družstvem jezdců, kteří díky motivaci velkých bonusů a pečlivému řízení ambicí vytvářejí tým, jenž je vždy hladový po úspěchu.
Stratég Lefevere
Na Strade Bianche Deceuninck-QuickStep opět použil kombinovanou sílu špičkových jezdců, aby pomohli Alaphilippovi vyhrát. Tým byl pod tlakem, aby ho podpořil a Francouz byl pod tlakem, aby se odměnil za kolektivní podporu.
Nesmírnou silou stáje je její šéf. Lefevere je totiž vynikající stratég, který umí stále něčím překvapit. Deceuninck-QuickStep pochopil dříve, než většina jeho konkurentů, že přes 3000 metrů stoupání často na 63 km prašných cest, znamená, že závod Strade Bianche je vhodnější pro vrchaře, než pro kostkové specialisty. Alaphilippe ještě nikdy Strade Bianche nejel, byl však přesvědčen, že jeho umění řídit kolo za každé situace, z něj činí ideálního bojovníka pro prašné cesty. Jeho vrchařské dovednosti pak znamenaly, že strmé stoupání Via Santa Caterina až do cíle v centru Sieny bylo spíše dobrou šancí, než překážkou.
Deceuninck-QuickStep měl tedy jednoznačného vůdce a potenciálního vítěze, ale měl také Štybara, jako osvědčený plán B. K tomu silný podpůrný tým. Eros Capecchi, Dries Devenyns a Petr Vakoč byli vybráni pro „špinavou“ práci v první polovině závodu, zatímco Pieter Serry a Yves Lampaert pro jeho závěr.
Blíží se klasikářský vrchol
“V každém závodě se na nás ostatní dívají, abychom převzali odpovědnost, a to jsme také udělali. Byli jsme se třemi jezdci v čelní skupině, kontrolovali každý pohyb a udělali opravdu chytrý závod ve všech klíčových momentech,“vysvětloval Alaphilippe po Strade Bianche.
23. března začíná další série jarních klasik – nejprve superzávod Miláno – San Remo, pak 29. března E3 BinckBank, 3.dubna Dwars door Vlaanderen, pak dvě superklasiky – 7. dubna Kolem Flander, 14. dubna Paříž – Roubaix, 17. dubna Brabantský šíp, 20. dubna nejstarší jednodenní cyklistický závod Lutych – Bastogne – Lutych, hned další den navazuje Amstel Gold Race a 24. dubna Valonský šíp. Tam všude budou o první místa bojovat jezdci Deceuninck-QuickStep – zejména jezdci ze šestice Zdeněk Štybar, Julian Alaphilippe, Bob Jungels, Philippe Gilbert, Yves Lampaert a mladík Remco Evenepoel. Už teď si musí konkurence těžce lámat hlavu, jak na dobře namazaný belgický stroj budou reagovat.
