Známé osobnosti – top modelka, architekt, podnikatel, hudebník a reprezentanti ve sjezdovém lyžování nám odpověděli na jednoduchou otázku. Máte rádi Špindl? Co se vám na něm líbí a co byste třeba změnili?
Ondra Bank, bývalý reprezentant ve sjezdovém lyžování:
Dříve jsem vnímal Špindl negativně. Když jsme tam jezdili na tréninky, vznikal tam chaos. Měl jsem z toho trochu negativní pocit. Teď jsem tam několikrát byl v zimě jako turista a zjistil, že je tam krásně. Navíc tam na české poměry spadne hodně sněhu. Dokonce i město si drží bílou atmosféru. Za ty dva roky, co tam jezdíme, jsem změnil názor. Do Špindlerova Mlýna nejezdíme o nejrušnějších víkendech, ale spíše, když je tam volněji. Mám rád například Špindlerovu boudu nahoře na hřebenu, kde je to nádherné. Ale také Erlebachovu boudu, jejíž rekonstrukce se také velmi povedla. A další výhodou je skvělé lyžování. Černá a Červená ve Svatém Petru patří mezi nejlepší tratě v Česku a se synem jezdím na Turistickou. Moc se těším na projekt centrálního parkoviště a dvou lanovek na konci přehrady.
Tomáš Němec, miliardář, majitel firem Sporten a Kästle:
Špindl, a netvrdím, že jsem objektivní, mám nejradši z českých center, protože se tam pohybuji od mládí, mám to tam rád a je to pořád při všech nálepkách českého Mořice nebo Aspenu, to nejlepší lyžování a sjezdovky. Pro mne třeba je nejlepší svezení na černé sjezdovce na Medvědíně, která je členitá, nahoře je to ploché, na dnešních lyžích tam mohou všichni jezdit po hraně, pak je to prudké, pak komprese, je to prostě pestré. O Svatém Petru ani nebudu mluvit, to je v Čechách ikonická záležitost a Stoh je dobrý závodní kopec, který asi není úplně pro turisty, protože nahoře je to prudké a pořád tam někdo jezdí v bránách, což je ale dobře, že takový prostor někde je. Co Špindlu chybí? To je triviální – tisíc metrů výšky. A fajn bude propojení, které se plánuje. Ono to není jen propojení, ale bude k tomu i nějaká sjezdovka, bude to pestřejší, lidi se víc rozprostřou. Protože v poslední době v těch kritických týdnech hlavní sezony je tam dost narváno. To tomu určitě zase pomůže a zase vzdálí Špindl o kus českému standardu.
Andrea Verešová, modelka:
Špindlerův Mlýn je malebné horské středisko s charakteristickou architekturou a příjemnou atmosférou. V každém ročním období má své kouzlo a nabízí návštěvníkům množství sportovních a rekreačních aktivit. V létě vyrážíme na horské túry, jezdíme na kole, miluji jezera, vodopády, ale také chodíme do akvaparku a hrát tenis. V zimě je Špindl bezkonkurenčně nejlepším místem pro sportovní a společenské vyžití. Najdete tu krásně upravené sjezdovky, snowparky a profesionální lyžařské a snowboardové školy. V zimě jsme ve Špindlerově Mlýně každý víkend. Moje děti zde navštěvují sportovní akademii, v zimě trénují a závodí na snowboardu, v létě jezdí na wakeboardech, trampolínách a longboardu. Pokud máte rádi adrenalin, azuro a prašan, tak si zde přijdete na své…
Byla bych ale ráda, kdyby se co nejdříve propojila část Svatého Petra s Medvědínem a ze Špindlu by se tak stalo středisko světového formátu.
Kateřina Pauláthová, česká reprezentantka ve sjezdovém lyžování
Jsem ze Slezska, z Karviné, vyrůstala jsem na lyžích v Bílé a na Pradědu. Ale přesto mám ke Špindlu speciální vztah. Bylo to pro mne to první opravdu velké středisko, milovala jsem to tam. Líbí se mi městečko, mám ráda cukrárnu, kam jsem chodila s holkama. Rodiče tam pronajali byt a trávila jsem tam kolem patnácti let pět až šest sezon. Vlastně jsem se tam na Stohu naučila pořádně lyžovat. Jakmile jsem přešla do juniorek a do žen, tak už jsem se tam vracela málo. Letos v zimě, když jsme tam spolu lyžovali – to byla spíš výjimka. Ale ráda se tam vracím. Už proto, že ráda závodím v Česku, což se dnes stává málokdy. Moc se těším na letošní sezonu na svěťák ve Špindlu, protože v 17ti letech jsem tam poprvé bodovala v obřáku. Moc se mi to tenkrát podařilo, asi i proto, jak jsem to tam měla nalyžované.
David Vávra, architekt a herec
Já mám Špindl velice rád a jezdím tam často. Ale jezdím ještě do starého domu a tam na mne působí atmosféra minulosti a současnost do toho tolik nezasahuje. Ona jistá pejorativnost toho „střediska pro pražské vyvolené“ se mne až tak netýká. Myslím zároveň, že přestavba Špindlu by měla být radikálnější, než si někteří představují. Protože udělali tu věc, že přemrštili počet lůžek a nedostavěli sjezdovky. Takže je tam vlastně moc lidí na málo sjezdovek. Já bych šel v té přestavbě ještě dál, než se teď plánuje, a propojil bych navíc ještě Kozí hřbety s Medvědínem. Na Kozí hřbety, což je pásmo prvního stupně, bych vybudoval jednu sjezdovku ze Sv. Petra a druhou sjezdovku ze Špindlu a tam by se potkaly. Tím pádem by byly tyto areály průjezdné. Zdá se to možná radikální, ale když tam v noci po těch horách všude svítí ostré kužely světel z diskoték, tak už to není a nemůže být podle mne ochranné pásmo prvního stupně. Samozřejmě bych propojil i Stoh se Svatým Petrem. Tam prostě chybí takové čtyři sjezdovky, pak by se to celé krásně roztáhlo a byl by to ráj na zemi.
Kryštof Krýzl, český reprezentant ve sjezdovém lyžování
Špindl to je moje srdcovka, ač Pražák, vyrůstal jsem tam, chodil do školy. Oba rodiče na lyžích závodili a já jsem měl vztah k lyžím od malička. Od první třídy jsme půl roku bydleli v Praze a půl roku ve Špindlu. Táta tam podnikal s Bohoušem Zemanem, založili Ski Klub Špindl. Všechno tam bylo pro mne tenkrát takové přirozené a uvolněné. Blbli jsme na lyžích s bráchou… prostě krásná doba. Ráno jsme šli trénovat, pak do školy… Hromovka, Krakonoš, Stoh, miloval jsem i jízdu v lese.
Rád se tam občas vracím, i když už mám málo času. Samozřejmě, že se to změnilo. Jako by Špindl už tolik nepatřil lidem, kteří mají takový vztah k horám, možná to ztrácí trochu duši. Ale na druhé straně to je asi i normální vývoj. Je v tom u mě trocha nostalgie… třeba po hospodě “Turistická” ve Svatém Petru, kde se jedlo úplně normálně za normální peníze.
Janek Ledecký, skladatel, zpěvák, otec Ester Ledecké:
Ve třech letech jsem se na sjezdovce Krakonoš poprvé nazul do lyží. Ve třiceti jsem se na Pláních poprvé postavil na snowboard. Poprvé tu stáli na lyžích a pak i na prkně moje děti Jonáš i Ester. A napsal jsem tu Hamleta, Galilea, IAGA a spoustu písniček.
Špindlerův Mlýn je prostě pro mě důležitý. Myslím si ale, že by to chtělo více sjezdovek. Na úkor toho průmyslového pěstování smrku na těžbu. To tam (když už se mluví o chráněné krajině) nemá co dělat.
Připravili: Michaela Bučková a Petr Pravda
