Golfovému hřišti v Mariánských Lázních patří primát, který už mu nikdo vzít nemůže – je nejstarším hřištěm na českém území. Jeho historie se začala psát už v roce 1905. A nic na tom nemění fakt, že to bylo původně německé hřiště především pro anglicky hovořící lázeňskou klientelu v tehdejších rakousko-uherských lázních Marienbad.
Na devíti jamkách se začalo hrát od 1. června 1905, v srpnu pak byla otevřena i klubovna a u toho byl i anglický král Edward VII., který se zároveň stal prvním členem klubu. Dnes tuto událost připomíná pamětní deska u odpaliště jamky č. 1.
Golf nad lázeňským městem v nadmořské výšce 780 metrů zapustil pevně kořeny, v roce 1923 přibyla druhá devítka, hřiště postupně přežilo obě světové války, po té druhé se o jeho znovuzrození postarali především američtí vojáci a Mariánky byly v podstatě téměř jedinou golfovou baštou i během nejtužšího a golfu nejméně přejícímu temnému období v Československu v padesátých letech. Až mnohem později – v roce 2003 – se hřiště dočkalo i královského rodokmenu, který mu udělila královna Alžběta II.
Co vás na hřišti čeká…
Latinsky se tomu říká genius loci, nebo chcete-li duch místa. Tohle hřiště má opravdu magickou atmosféru. Dýchne tu na vás nejen historie, ale i noblesnost místa – hřiště i klubovny. Tak trochu kus staré Anglie na západě Čech. Zahrát si Mariánky by měla být povinnost, nebo ještě lépe právo každého golfisty. Zahrát si tady golf je svátkem. A doslova kouzelné je tohle hřiště během babího léta.
Hřiště sice vznikalo na začátku minulého století, ale svou finální podobu dostalo až v roce 1978. Typickým prvkem osmnáctijamkového hřiště skotského a irského typu ve srovnání s dnes budovanými moderními hřišti jsou malé greeny, ale o to úporněji chráněné množstvím bunkerů. Hřiště se neřadí mezi nejdelší, ale chybějící metry dostatečně nahrazuje pestrostí jamek a jejich technickou náročností. Fairwaye totiž většinou obklopují lesy, takže hra vyžaduje přesnost a dobře volenou strategii.
A ještě varování. Na řadě jamek se téměř roztoužený pohled golfistův dojímající se krásou jedinečných výhledů, může rychle změnit v krvavý poté, co jeho míček polapí některá z mnoha číhajících nástrah.
Součástí areálu jsou tréninkové plochy s drivingem a puttingem včetně možnosti občerstvení v příjemném prostředí na „křižovatce“ několika jamek i devítijamkové cvičné hřiště pitch & putt nedaleko páté jamky.
Signature hole: jamka č. 7
Vybrat jednu jedinou jamku, jako tu, která celý resort charakterizuje, není snadné, ale přece jen… Volba padla na jamku č. 7. Na odpališti můžete mít i pocit, že jste se v čase a prostoru přenesli do proslulé Augusty National. Nenechte se ale pohledem příliš rozněžnit, protože vás čeká poměrně těžká zkouška: čtyřpar, levý dogleg obklopený lesem, nijak extrémně dlouhý – ze žlutých 340 m, z červených 287 m, nejprve z kopce dolů a poté opět vzhůru na green a v nejnižším místě protíná celou fairway vodní překážka.
Dostat se za vodu, to vyžaduje přesný drive dlouhý aspoň dvě stě metrů, nebo si raději přihrát železem před vodu. V každém případě radši na pravou stranu fairwaye. Přístup na green je hodně těžký – vlevo číhá aut a hluboké bunkery, vpravo les a ještě se hraje do kopce. Na to myslete při výběru hole. Ani greenu ještě nemáte vyhráno. Zkrátka tahle jamka v sobě koncentruje vše, co můžete zažít na osmnácti jamkách mariánsko-lázeňského hřiště.
Víte, že…
- … je v celém světě pouze 66 golfových klubů, které mohou mít ve svém názvu přívlastek Royal, tedy královský. Patří mezi ně i Royal Golf Club Mariánské Lázně. V kontinentální Evropě se stejným přívlastkem mohou pyšnit pouze dva další kluby – v Německu v Bad Homburgu a na Maltě.
- … na otevřeném mistrovství ČSR v letech 1935 – 1937 v Mariánských Lázních hrála řada skvělých hráčů včetně legendárního Sira Henryho Cottona, vítěze The Open z let 1934, 1937 a 1948.
- … v Mariánských Lázních si zahrála řada golfových hvězd. Mimo jiné i legendární Seve Ballesteros, který se netajil názorem, že místní hřišti pro velký golf chybí délka a že je příliš krátké. Pak ale i takový mistr na něm zahrál 89 ran.
- … se tady odehrály i tři ročníky Czech Open v letech 1994 až 1996. Zahrála si tady řada golfových hvězd a vítězů majorů, mj. Bernhard Langer, Vijay Singh, Sandy Lyle, Padraig Harrington, Darren Clarke, Angel Cabrera, či Retief Goosen. Na pozvání také bývalý skvělý tenista a vítěz mnoha grandslamů Ivan Lendl.
- … na amatérském turnaji St Andrews & Jacques Leglise Trophy v roce 2006 startoval ve výběru Velké Británie a Irska i Rory McIlroy, dnes už vítěz čtyř majorů.
O hřišti:
Par 72
Délka: 6 135 m (bílé), 5 935 (žluté), 5 441 m (modrá), 5 285 m (červené)
Otevření: 1 905 (první devítka), 1 923 (druhá devítka)
Očima hráče Marka Nového:
Pro mě – a asi nejen pro mě – jsou Mariánky golfovou klasikou. Kdykoliv tam přijedu, okamžitě doslova cítím takovou trochu slavnostní atmosféru, opravdovou golfovou. A začíná to od klubovny, která je krásná, stylová a včetně perfektního zázemí, šaten. To všechno mi připomíná golfové kluby z Anglie či Skotska, kde se lidi na golfu rádi potkávají. A platí to i pro hřiště, které není nijak dlouhé, ani greeny nejsou velké a ani nijak složité a členité. Tím, že jsou greeny malé, máte vlastně vždycky šanci skórovat, když se na ně dostanete. Hřiště sice není dlouhé, ale dá se na něm pohrát si nejen s hřištěm, ale i se strategií, můžete si zvolit, jak k hřišti přistoupíte. Je to pro mě sváteční hřiště. Stačí si uvědomit, kolik a jací hráči tudy prošli. Ballesteros, McIlroy a spousta dalších velkých jmen. Je to takové české St Andrews.
Očima architekta Libora Jiráska:
Mariánky – a prosím o odpuštění v této familiárnosti – jsou po všech stránkách odpočinkové. Délka jamek i celého hřiště je zábavou i přes zdánlivě malou výzvu. Ta je totiž jen papírová a zábava je zde opravdová. A navíc: hřiště konvenuje s geniem loci městské stavební substance – není zde purismus moderní doby. Naopak, pěkné kudrlinky, žádné rovné plochy, které moderní architekti tolik milují. Hřiště místy možná trochu omšelé, přesto vás svou energií uchopí a baterky vždy dobije každému.
