Giro d´Italia má za sebou první část, v ní dvě důležité časovky. Mohlo by se zdát, že karty jsou rozdány. Velkým náskokem na ostatní disponuje Slovinec Primož Roglič (Jumbo-Visma). Vypadá to, že jediný, kdo ho může ještě ohrozit, je Ital Vincenzo Nibali (Bahrain-Merida). I ten ale ztrácí skoro dvě minuty.
Kousek za Nibalim je ještě Nizozemec Bauke Mollema, o jeho schopnostech a hlavně konzistenci v nadcházejících těžkých horských etapách horách však neví nikdo nic. Za posledních 8 let byl pětkrát v první desítce Grand tours, ale ještě nikdy na pódiu. Ostatní favorité vyjíždějí do další části Gira už s výraznými ztrátami. Navíc v dlouhé časovce pohořeli silní kandidáti na pódium Brit Simon Yates (Mitchelton-Scott) a Kolumbijec Miguel Angel Lopez (Astana), ještě hůře dopadl Španěl Mikel Landa (Movistar). Určitě se ještě vzpamatují, ale na co to bude stačit?
Je tedy rozhodnuto? Skoro to tak může vypadat. Zkušenosti s vývojem třítýdenních etapových závodů ale hovoří jinak. Správně to řekl samotný Roglič po nedělním časovkářském vítězství. Dokud nebude peloton v cíli ve Veroně, nic není jisté. Ví moc dobře o čem mluví, protože sám před rokem zažil drsný propad. Těsně před koncem vypadl z pódia na Tour de France a skončil 4. A bylo to paradoxně v jeho parádní disciplíně – v časovce.
Příliš mnoho proměnných
Tím je řečeno vše. Třítýdenní etapový závod je tak těžký, má tolik proměnných, že cokoli predikovat se nevyplácí. Opět příklad za všechny – jeden z největších a nejzkušenějších letošních favoritů Nizozemec Tom Dumoulin (Sunweb) neudělal sám nic špatně. Spadl v první části Gira kvůli hloupé chybě závodníka před ním a musel odstoupit. Během jediné sekundy ztratil všechno.
Letošní Giro se navíc vymyká z průměru většiny Grand tours. Jakoby bylo rozděleno na dvě části. Giro 1 skončilo, teď je tu Giro 2 – úplně jiný závod. Ve čtvrtek začínají těžké horské etapy a půjdou za sebou, jak na běžícím pásu. Nebude mezi nimi téměř žádný odpočinek s výjimkou volného dne. Avšak ten, jak už se tolikrát ukázalo, může favorita dokonce srazit.
Roglič zatím působil absolutně beze slabin. Ale aby vyhrál, nesmí mít žádný těžký pád a bude muset udržet vysokou formu dalších 12 dní. S náskokem, který má, si může dovolit jen jedno, dvě menší zaváhání. Ale co to je menší zaváhání? V těžké horské etapě přijdete o dvě minuty jako lusknutím prstu, přitom stále budete v první desítce. Roglič navíc ztratil do hor významného pomocníka Belgičana Laurense de Pluse. A nedostihne ho po skvělém jarním vystoupení nakonec přeci jen únava?
Roglič soupeřem sám sobě?
Co mu poradí sportovní ředitelé stáje Jumbo-Visma? Jet konzervativně, kalkulovat s dvouminutovým náskokem a jen si ho hlídat? Nebo dál drtit ostatní, útočit a propast na soupeře prohlubovat? Obé je riskantní. Čím víc pojede konzervativně, může začít ztrácet kontrolu nad děním. Čím víc agresivně, bude zas hrozit nečekaný kolaps. Je to obrovská psychologická hra, kde rozhodne i psychika. Roglič tak v určité fázi závodu může být největším soupeřem sám sobě.
Pak jsou tu samozřejmě soupeři, kteří se ho na nic ptát nebudou. Nibali je očividně ve skvělé formě. Má i hlad po vítězství a k tomu velké zkušenosti. Zatímco bývalý juniorský mistr světa ve skocích na lyžích Roglič jede GT teprve počtvrté, „Žralok z úžiny“ už po 21!
On i další budou muset útočit. A jsou na to připraveni. O vrchařských schopnostech pelotonu přitom nevíme doteď skoro nic. V kopcích se může zrodit Roglič č. 2 a všechno bude jinak.
Giro má tedy sice už skoro vítěze. Ale jen zdánlivého.
