Mít sen, v tomto případě o golfovém hřišti, je fajn, ale proměnit ho v realitu znamená leckdy roky a roky hledání, čekání, snažení. Někdy se to ani nepovede. To ale není případ Kaskády nedaleko Brna, byť trvalo skoro deset let, než se sen proměnil ve skutečnost.
Prvním krokem byl vznik Par Golf Clubu Brno v roce 1992, druhým hledání vhodných pozemků, což se protáhlo až do roku 1996, ale lokalita se našla nedaleko Jinačovic. Původně se měl sen „zhmotnit“ ve skromné nízkonákladové veřejné městské hřiště, ale tak hladce to nešlo.
Čas rychle utíkal a až na začátku roku 2000 se definitivně rozhodlo, že hřiště bude. Podle tehdejších představ mělo jít o 18 jamek, klubovnu, driving a parkoviště. Jenže chyběly peníze i někdo, kdo by hřiště navrhl. Navzdory tomu postupně vzniklo díky nadšení lidí zapojených do projektu prvních devět jamek. V místech, kde je dnes Dřevěná devítka. Dlouho se na ní ale nehrálo, protože věci vzaly docela nečekaný obrat.
Zásadní změnou byl příchod strategického investora spojeného s osobou Vladimíra Plašila a společností Alta. Poté angažování britského architekta Jonathana Gaunta, který vytvořil současnou podobu hřiště. A zatímco při prvních krůčcích realizace golfového snu to poněkud drhlo, od dubna 2005, kdy byla zahájena stavba hřiště, která s původní skromnou představou nízkonákladové osmnáctky neměla už nic společného, nabralo vše docela jiné tempo. V červenci 2006 se už hrál první klubový turnaj.
Jako první byla otevřena Dřevěná devítka, v září téhož roku i Kamenná a v květnu o rok později přibyla i Železná. Stavební ruch ale neustával – k sedmadvaceti jamkám postupně přibyly i akademie, klubovna, kongresové centrum s wellnessem, hotel a vše další, což proměnilo původně skromný sen ve velkoryse pojatý a špičkový golfový resort.
Skoro by se chtělo říct, že na „dostřel“ od Brna vyrostl golfový ráj se třemi devítkami o celkové délce 9655 metrů, se šesti jamkami akademie, tří set metrovým drivingem a dalšími tréninkovými plochami. „Golf si tady užije každý, začátečník i profesionál. Prostě od kolébky až po hrob,“ popsal své hřiště architekt Jonathan Gaunt. Charakteristika nanejvýš výstižná.
Co vás na hřišti čeká…
Stručně řečeno, ať už hrajete jakoukoliv kombinaci ze tří devítek, máte vždy jistotu, že jsou stejně kvalitní, zajímavé a perfektně připravené. Každá je přesto jiná.
Železná je podle místních znalců z pohledu obtížnosti herně nejlehčí, a tudíž prý skórovací. Rozhodně se ale tímto tvrzením nenechte nijak ukolébat, že na hráče čeká příjemná procházka s bonusem v podobě nasbíraných birdie. Na téhle devítce je sice nejméně vodních překážek, ale od druhé jamky stoupáte poměrně razantně vzhůru, musíte se popasovat s nenápadně členitými greeny i s roughy, byť zdaleka ne v takové míře jako na dvou dalších devítkách. I tak se ony slibované „berdíky“ tak lehce rodit nebudou.
Kamenná devítka prověří kondici, říká se o ní, že je atletická. I proto, že na ní překonáte převýšení 36 metrů. Na první pohled nic moc, ale zkuste si vyšlápnout po schodech poměrně značně vysoký panelák pěšky bez výtahu. A dvakrát. Tahle devítka začíná klikatým pětiparem do kopce a hned na téhle jamce se slušně rozdýcháte. Šest jamek ohraničuje les, devátou jamku pro změnu voda. Bogey na řadě jamek berete všemi deseti…
Dřevěná devítka jako by chtěla hodit návnadu v podobě na první pohled přívětivé a nepříliš dlouhé první jamky, ale už při druhé ráně vystrčí zuby ostře chráněným greenem, který je navíc hodně členitý. Postupně vystoupáte až k lesu a můžete se i kochat – klasici Homolkovi by se rozplývali nad úžasnými panoramaty – ale ne na dlouho, protože nad každou ranou je tady dobré přemýšlet. Roli tady často hraje i vítr, který už tak poměrně dlouhé jamky ještě prodlužuje. A závěr? Ten je opravdovým vrcholem – série jamek 7, 8 a 9 je krásná, je výzvou a finišem jaksepatří.
Kromě tří devítek nabízí resort ještě šestijamkovou akademii pro trénink krátké hry, rozsáhlý a krytý driving, tři putting greeny a dva cvičné chipping greeny. Posezení na terase před klubovnou a restaurací s výhledem na většinu hřiště může být příjemnou tečkou za dnem plným golfu. A ti, kteří si hodlají zahrát i druhý den třeba jinou kombinaci, mohou využít služeb čtyřhvězdičkového hotelu, místního wellness centra nebo si zahrát bowling.
Signature hole:
Jamka č. 7, par 3 a jamka č. 9, par 4, Dřevěná:
Vybírat ze sedmadvaceti jamek tu nejzajímavější či nejkrásnější nebo snad nejobtížnější není nikdy snadné. Zvlášť při výběru, který Kaskáda nabízí. Vybíráme raději dvě a obě jsou součástí nadmíru povedeného závěru Dřevěné devítky.
Tříparová jamka č. 7 na Dřevěné devítce splňuje všechny dané parametry: je krásná, zajímavá a ani trochu lehká. Už jen výstup na odpaliště poněkud zvýší tepovou frekvenci, pak už se nabídne atraktivní pohled na jamku, která se hraje přes jezírko v údolí na green na protějším svahu. Vlevo je out, hraje se průsekem mezi stromy a pro normální smrtelníky není právě nejkratší. Ale ani když jste na greenu, není ještě vyhráno. Je celý nakloněný směrem do údolí, takže lepší je hrát do spodní části. Přece se jen se puttuje o něco lépe do kopce než opačným směrem.
Pro závěrečnou čtyřparovou devítku platí v podstatě totéž co pro sedmičku: je krásná, ale také je výzvou, která otestuje i hráčovu psychickou odolnost. Každý se chce loučit co nejnižším skóre, ale na devítce musíte být přesní a dlouzí. I když se povede první rána, ta druhá může všechno pokazit. Hraje se totiž na green sevřený mezi dvěma jezírky. Stačí zahrát poněkud víc vpravo nebo vlevo a míček skončí nezadržitelně ve vodě.
Víte, že …
- … během výstavby hřiště se přemístilo přibližně 300 tisíc kubických metrů zeminy, přibylo 6500 nově vysázených stromů, 137 pískových bunkerů, třináct jezer a téměř sedm kilometrů asfaltových cest.
- …se v golfovém resortu Kaskáda prohánějí žraloci, pasou se koně nebo narazíte i na smečku divokých koček. Samozřejmě obrazně řečeno. Jde totiž o sochy, které jsou nepřehlédnutelnou součástí areálu. I proto, že například žraloci jsou červení. Díla Michala Gabriela rozhodně zaujmou a nenudí.
- … jedním z děl je rozjímající a zamyšlený Sigmund Freud před klubovnou v několika stále se zmenšujících kopiích. Minimálně donutí kolemjdoucí k zastávce a spočítání, kolik těch Freudů vlastně je. Pokud napočítáte sedm, je to prý správně.
- … se golfový resort Kaskáda stal hned v roce 2006 stavbou roku Jihomoravského kraje v kategorii ekologických staveb.
O hřišti:
Dřevěná, par 36
Délka: 3288 m (profi), 3232 m (bílá), 3050 m (žlutá), 2854 m (modrá), 2637 m (červená)
Otevření: červen 2006
Kamenná, par 36
Délka: 3185 m (profi), 3160 m (bílá), 2959 m (žlutá), 2835 m (modrá), 2649 m (červená)
Otevření: září 2006
Železná, par 36
Délka: 3001 m (profi), 2975 m (bílá), 2801 m (žlutá), 2649 m (modrá), 2477 m (červená)
Otevření: květen 2007
Očima hráče Marka Nového:
Když se řekne Kaskáda, vybaví se mi okamžitě tři věci – Grandfinále české golfové tour, příjemní lidé, které jsem tam vždycky potkával, a kvalitní greeny. A taky jamka číslo dvě na Kamenné devítce, na které jsem snad ještě nikdy netrefil fairway. Jamka, která je z kopce do kopce a pravý dogleg, se hrála přes les. Bylo tam takové dvojité v, do kterého jsem se trefoval. Na Kaskádě jsem ale také zahrál své první hole-in-one. Hned na další jamce, na trojce. Zahrál jsem tenkrát „dabla“ na dvojce a hned vzápětí eso. Můj radostný ryk byl tehdy prý slyšet až do klubovny a kamarádi hned psali manželce, že jsem nejspíš dal hole-in-one, protože jinak bych takhle neřval.
Očima architekta Libora Jiráska:
Údolí, které objalo Kaskádu, znám ještě před výstavbou a vždy jsem tu měl pocit pravěkého lovce. Znáte ten atavismus, kdy vypustíte šíp, oštěp, projektil, a už jej nemůžete ovlivnit a jen napjatě čekáte, jestli to zvíře, na něž jste mířili, ulovíte? Když jsem poprvé viděl, jak se tohle údolí domestikovalo golfem a pak pozoroval, jak se lovci pravidelně rozdělili a loví svá zvířata v celém údolí, tak jsem si uvědomil, že zdejší fauna moc šancí na přežití nemá. Hm. Jasně že má, stačí, když fouká, prší, svítí a lovci se rozdělí na odolné, hrající a na ty, kteří ty blázny venku pozorují z pohodlí klubovny.
