Měl pravdu šéf týmu Sky Dave Brailsford, když o volném dni Tour de France komentoval útoky na jeho stáj a obvinil přitom Francouze, že nenávist zřejmě patří k jejich kultuře? Nebo to byla jen další zbytečná eskalace už tak vyhrocené situace?
Část fanoušků dává od první etapy Tour Chrisi Froomovi, ale v podstatě celému týmu Sky najevo značný odpor až nenávist. Když projíždí část peletonu, kde jsou jezdci týmu, ozve se hned pískot, bučení a nadávky. To samé po dojezdu při dekorování vítězů. Je to tak intenzivní, že se to nedá přehlédnout ani přeslechnout a mnoha příznivcům cyklistiky to musí kazit celkový dojem z napínavé soutěže.
Jeden z fanoušků už Frooma málem shodil z kola, když na něj zaútočil v horském stoupání. Paradoxně agresivitu nebo chcete-li neukázněnost diváků zatím nejvíce odnesl italský favorit Vincenzo Nibali, který si při pádu z kola zlomil obratel a musel ze závodu odstoupit. Co se může ještě stát, ptají se mnozí s obavami. Muselo to dojít tak daleko? A kdo za to nese vinu? Tradiční rivalita mezi Francií a Anglií to asi nebude.
Dvě kontroverze stáje Sky
Kritici týmu Sky a Chrise Frooma poukazují na dva hlavní důvody napětí. Za prvé, tým Sky je dlouhodobě tak dobrý, až je to podezřelé. Místo, aby se snažil vyložit všechny karty na stůl, často mlží, zejména ohledně tzv. terapeutických výjimek, které uplatňoval už v roce 2012 při svém vítězství na Tour Angličan Bradley Wiggins. Za druhé je tu nejnovější problém se zvýšenou dávkou léku proti astmatu – salbutamolu u dalšího Angličana Chrise Frooma na loňské Vueltě. Froome byl sice na poslední chvíli před startem Tour od obvinění očištěn, ale fanoušci argumentují, že za toto „náhlé vyřešení“ případu mohou mazaní právníci nejbohatší stáje světa.
I kdyby to tak bylo, ospravedlňuje to však neustálé pískání a plivání na závodníky?
Sám jsem byl právě teď několik dní během Tour ve Francii, sledoval závody, díval se na francouzskou televizi. Bohužel organizátoři, francouzští závodníci ani novináři neudělali prakticky nic, aby přispěli k uklidnění situace, spíš naopak. Dá se říci, že si většina neodpustila při sebemenší příležitosti přisadit si. Ani ve Francii respektovaný ředitel Tour de France Christian Prudhomme není žádný zklidňovač vášní, naopak dává okatě najevo, jak mu jde „továrna“ Sky na nervy.
Proč ty vášně ze strany Francouzů?
Co za tím je? A byla na tom, co řekl Brailsford, špetka pravdy? Zkusme se podívat na Tour de France z širšího kontextu.
Nejsledovanější každoroční závod světa patří k francouzskému národnímu stříbru. Francouz ho vymyslel a v roce 1903 poprvé uspořádal. Jen mimochodem bylo to o šest let dřív, než se uskutečnil první ročník Gira d´Italia a o plných 32 let dřív, než španělská Vuelta. Francouz vyhrál hned první ročník a jeho krajané pak drží daleko nejvíc prvenství – 36, zatímco druzí Belgičané “jen“ 18. Vždy během závodu (14. července) už přes 100 let slaví celá Francie svůj největší státní svátek – Pád Bastily.
Jenže to má háček. Naposledy Francouz vyhrál Tour před 33 lety a to už je pořádná řádka let. Byl to Bernard Hinault v roce 1985. Od té doby nic. Navíc v období mezi lety 1999 až 2005 zvítězil sedmkrát za sebou podvodník Lance Armstrong. Byli to právě Francouzi, kdo dlouho a intenzivně upozorňovali, že Američan vyhrává jen kvůli sofistikovanému dopingu. Nemýlili se. I proto jsou si dnes mnozí jisti, že je to se Sky a s Froomem ta samá písnička.
Ve francouzském odporu vůči stáji Sky a Froomovi se tohle všechno promítá. Hrdost na „náš“ závod, který byl však tolikrát ukraden a „my jsme to říkali“. Nekonečná frustrace, která narůstá každým dalším nevyhraným ročníkem. Už je v tom málo racionálního, ale těžko se s tím dá něco dělat.
Hinault neměří všem stejným metrem
Flagrantním příkladem oné iracionality budiž zmíněný Francouz Bernard Hinault, jeden z nejostřejších kritiků Chrise Frooma. Pětinásobný vítěz Tour přitom odmítl sám v roce 1982 dopingový test a pak hněvivě obhajoval francouzského kolegu Laurenta Jalaberta, když přiznal, že byl pozitivní na EPO. Stejně kategoricky Hinault odpálkoval poznámky Lance Armstronga, že také on sám dopoval. Froome podle něj nemůže patřit jako on a Eddy Merckx do společné síně slávy, přestože Merckx selhal hned ve třech dopingových testech a Froome zatím nebyl obviněn z dopingu ani jednou.
Proto má i Brailsford svůj kus pravdy. Vždyť Giro, které dával šéf anglické stáje Francouzům za příklad slušného chování, vyhrál Ital naposledy v roce 2016. Před tím 2013, 2011, 2010.
Mimochodem, kdo si myslí, že něco takového jako dnes se v minulosti nedělo, mýlí se. Třeba v roce 1950 francouzští fanouškové v jedenácté etapě z Pau několikrát udeřili a srazili z kola italského favorita Gina Bartaliho. Bartali sice zvítězil, ale další den i s ostatními Italy svoji účast na protest ukončil a odjel z Francie domů. Přitom Bartali nebyl znám jako nějaký podvodník, naopak. Byl to upřímný muž velkého srdce. Když v roce 2000 zemřel, do Florencie se s ním přijela rozloučit nejen celá Itálie, ale i celý cyklistický svět.
Někdo by se možná zeptal, proč ani sami jezdci nejsou víc solidární, nezasazují se jednotně o zklidnění emocí a aspoň trochu nepodpoří jezdce Sky. Ani to nelze čekat. „Továrna“ Sky jde svými dlouhodobými výkony na nervy i mnohým závodníkům a proto bude pískání, bučení a plivání zřejmě pokračovat až do konce Tour. Pokud se, nedej bůh, nestane nějaká katastrofa.
Text: Petr Pravda
