Jak dnes vypadá závodní materiál ve sjezdovém lyžování, co se mění, jaké jsou trendy? O tom i o dalších zajímavostech jsme se bavili s mužským reprezentačním trenérem našich sjezdařů, Filipem Markem ze Studence.
- Mění se něco zásadně v technice lyžování – jízdy v oblouku?
Z mého pohledu, jak se za poslední dva roky technika vrátila zpět k rádiusu 30m v obřím slalomu, tak se tím zase oddělily skupiny na technické a sjezdové disciplíny. V budoucnu se zatím nějaké zásadní změny nejeví, pokud nepočítáme za zásadní neustálé posouvání hranice rychlosti a provedení jednotlivých oblouků.
- Co způsobilo prodloužení radiusu u obřaček? Jak to ovlivnilo závodníky?
Předně musím upozornit, že po dvouletém testování obřaček dlouhých 195 cm (radius 35 m) u mužů se FIS pravidla vrátila zpět k délce 193 cm (radius 30 m). Dříve ty lyže byly samozřejmě ještě trochu jiné – při délce 191-193 cm u mužů, byl radius 28-29,9 m. Technika jezdců se tomu přizpůsobuje a stavba tratí ve Světovém poháru také, opět jsou větší zatáčky. A co se mění? Jak jsem poznamenal výše, je dnes dokonalejší využití techniky a tím větší vytěžitelnost materiálu, který umožní závodníkovi větší rozsahy a úhlové rychlosti v provedení jednotlivých oblouků. To v návaznosti zvyšuje i rychlosti v jednotlivých disciplínách.
- Jaké jsou dnes parametry mužských lyží, jak jsou dlouhé pro jednotlivé disciplíny a jaký mají rádius?
Ve slalomu mají muži lyže 165 cm, radius cca 12 m, v obřím slalomu 193 cm, radius 30 m, v SG 212 – 215 cm, radius 40 – 50 m, ve sjezdu 215 – 220 cm a radius 50 – 55 m.
- Čekají se v nejbližší době nějaké další změny?
Ne, hlavní změnou je nástup paralelních disciplín. Ale zatím stále není metodika, jak nasazovat do jednotlivých závodů.
- Jak se skutečně závodní lyže liší od tzv. “závodní” – tedy top lyže, která se dá normálně pořídit v obchodě?
Většina závodních lyží má minimálně tlumících prvků, je podstatně tvrdší pod vázáním a měkčí ve špičce. Její aktivní hrana je delší a je mnohem náchylnější k deformacím z jízdy na nerovném terénu. Velký důraz je na přenos sil z nohou (myšleno bota a hrana lyže) a na uzpůsobení vázání a podložky (desky) pod vázáním, aby byl přenos sil co nejpřesnější.
- Jak to vlastně mají závodníci Světového poháru kolem vás? Jdou si někdy normálně zalyžovat? Může je to ještě těšit?
Pracuji s Janem Zabystřanem a společně se připravujeme s Ondrou Berndtem a někdy s Kryštofem Krýzlem. Že by si šel někdo jen tak zalyžovat, to se mi již dlouho nestalo. Snad někdy, když napadne prašan, ale to asi jen Zabystřan, protože ten je stále hravý. Jinak je pro kluky lyžování prací a pokud to jde, tak spíš vyzouvají ty tvrdé boty co nejdříve, aby dali odpočinout nohám.
- Jak se podle vás bude vyvíjet závodní lyžování?
Vývoj je podobný, jako v celém dnešním sportu. Základna se zmenšuje, ale sportovní výkon se zvyšuje. Lyžování jde do extrému co se týče podkladu – injektování tratí – prolévání vodou, přesazení zatáček a extrémní rychlosti (ve Wengenu závodníci ve sjezdu dosahují rychlosti 156 km/hod). Ve dvou sekundách je v superobřím slalomu a ve sjezdu prvních 30 závodníků.
- Mrzí vás, že se ustupuje od kombinace? Je to pro sport škoda?
Osobně nemrzí, to je disciplína, která vyžaduje nasazení celého týmu od rána do odpoledne. Už jen vynosit 4 páry lyží, dvoje boty, dvoje hole, helmy atd. Divák ztrácí přehled, kdo na tom vlastně jak je a není to moc atraktivní.
- Jak si dnes stojí tým, který trénujete?
Filip Forejtek studuje v USA a bude jezdit závody tam, kategorie UNI. Jsou to univerzitní závody, tak nevím, jak to dopadne s jeho reálnou výkonností. Jan Zabystřan (ročník 1998) je posledním rokem junior a přitom už člen reprezentačního družstva A, jeví se velmi perspektivně pro Světový pohár a MS i MSJ. Uvidíme, kdo nakonec nahradí generaci Banka, Záhrobského, Trejbala…
Připravil: Petr Pravda. Foto: archiv Filipa Marka
