Jen dvanáct kilometrů západně od centra Bratislavy ležela v době totality československo – rakouská hranice. V hraničním pásmu se odehrály dramatické události, které poznáte během atraktivního výletu na kole.
Poté, co v únoru 1948 převzala moc Komunistická strana Československa, Bratislava se stala součástí východního bloku. Blízká hranice s Rakouskem se na čtyřicet jedna let uzavřela a celé její okolí se proměnilo v přísně hlídané území. Přestože tu dnes opět volně proudí život, historie vás provází na každém kroku. K železné oponě se na kole dostanete velmi snadno. Prokličkujte středem metropole a vyjeďte k mostu SNP na nábřeží armádního generála Svobody. Před vámi se objeví velkolepý Dunaj a bude vás doprovázet po široké asfaltové cyklostezce až ke Karloveskému rameni.
Postranní koryto řeky vytváří zákruty a je jedním z posledních dunajských ramen na Slovensku, které proudí a přirozeně reaguje na dynamiku Dunaje. Díky tomu zde vznikly unikátní břehy s lužními lesy, jež jsou významným biotopem pro mnohé druhy ptáků. Rameno společně s hlavním tokem řeky vytvořilo ostrov Sihoť. Ten však během jízdy zelení uvidíte jen z vpovzdálí. Přísně chráněné území totiž slouží od roku 1886 jako zdroj podzemní vody zásobující skoro polovinu Bratislavy. Bohužel v těchto místech cyklostezka končí. Navazuje na normální silnici zvanou Děvínská cesta s poměrně čilým automobilovým provozem.
Naštěstí se jedná o poměrně krátký úsek, který se zhruba po čtyřech kilometrech opět mění v cyklostezku. Ta vás dovede do jedné z nejmenších městských čtvrtí Bratislavy, do Děvína. Za totality tu již bylo, hraničí pásmo s kontrolními stanovišti a do celé oblasti byl vstup jen na povolení. Cesty lemovaly výstražné tabulky a celé území hlídala pohraniční stráž. Z těchto důvodu zde zůstala zachována divoká příroda, která je dekorovaná nádherným soutokem Dunaje a Moravy. Na tomto místě rozhodně sesedněte z bicyklů a chvíli pozorujte tok obou řek. Rychlý, silný proud Dunaje a línou, skoro nehybnou Moravu.
Právě tady vede slovensko (dříve československo) – rakouská hranice, kde se lidé snažili utéct za lepším životem. Někteří byli úspěšní, jiné zastřelili pohraničníci, potrhali psi nebo je zabily miny či elektrické dráty. Památku tragických časů připomíná Brána svobody. Pomník má podobu rozstřílené brány s protrženou mříží. Jsou na něm vytesána jména všech osob, jež byly po druhé světové válce deportovány z území Československa, uvězněny po neúspěšném pokusu o útěk za hranice nebo při něm byly zabity.
Reprezentant slovenské historie
Svědkem dramatických časů byl také hrad Děvín, kam nasměrujete svoje kroky. Tyčí se na masivním skalním ostrohu a zažil Velkou Moravu, Uherské království, Napoleona i železnou oponu. Dnes svým návštěvníkům představuje svoji slavnou historii a nabízí exkluzivní výhledy na Dunaj, Rakousko, Moravské pole (místo, kde padnul v bitvě český král Přemysl Otakar II.) a na vrch Děvínská kobyla.
Po prohlídce jednoho z nejstarších hradů na Slovensku se znovu vyhoupněte do sedel a pokračujte po cyklostezce do Děvínské Nové Vsi. Tady si u Památníku obětím železné opony vyzkoušíte ostnaté dráty na vlastní kůži. Jsou natažené mezi dřevěnými kůly a mají připomínat dobu, kdy se svoboda platila životem. O tom také vypráví velká mramorová tabule. Obsahuje jména čtyřiceti dvou osob, které byly na československo – rakouské hranici při pokusu o útěk usmrceny. Při četbě jakým způsobem zahynuli, vám bude běhat mráz po zádech. O to víc si pak uvědomíte volný průjezd do Rakouska po Cyklomostě svobody, kde využijete další cyklistické stezky. Nebo se vraťte zpět stejnou trasou do Bratislavy.
Užitečné informace
- Městská elektrická či klasická kola vám půjčí v Up!city na náměstí SNP.
- Skvělé průvodce, kteří vám představí Bratislavu na kole (včetně železné opony), si najměte v Authentic Slovakia.
- Během výletu zavítejte na oběd či večeři do botelu Marina. Při jídle se budete jemně houpat vlnách Dunaje a pozorovat tok druhé největší řeky Evropy.
- Pokud máte málo času nebo vám dojdou síly, nasedněte i s kolem v Děvínské Nové Vsi na MHD a vraťte se autobusem do centra Bratislavy.
Text: Pavla Apostolaki
