Bonusem k lyžování na pitztalském ledovci je skvělá káva a zákusek v nejvýše položené cukrárně v Rakousku. Ti, kteří v řídkém horském vzduchu propadnou kouzlu svého partnera natolik, že se rozhodnou strávit s ním zbytek života, mohou na Pitztalu rovnou uzavřít manželství.
Ledovec Pitztal se tyčí do nadmořské výšky 3440 metrů nad stejnojmenným údolím vzdušnou čarou asi padesát kilometrů od bodu, kde se protíná rakouská, italská a švýcarská hranice. Na průzkum zdejšího lyžařského areálu vyrážíme v říjnu a už na parkovišti je jasné, že stejný nápad měli šéfové několika národních lyžařských týmů: vedle nás vystupují z mikrobusu italské reprezentantky, o kus dál vidíme tým Kazachstánu, cestou na lanovku míjíme závodníky ze Švédska.
Převýšení 1100 metrů za 6 minut
Když nastupujeme na zubačku GletscherExpress, rtuť teploměru se pohybuje kolem patnácti stupňů Celsia. Cesta temným tunelem je trochu klaustrofobická, ale trasu z nástupní stanice ve výšce 1740 metrů do světa věčného ledu ve výšce 2840 metrů zdoláme za rekordních šest minut. Výškový rozdíl s sebou přináší citelný pokles teploty o rovných dvacet stupňů. Dále pokračujeme na vrchol Hinterer Brunnenkogel ve výšce 3440 metrů lanovkou Wildspitzbahn, jejíž nástupní stanice je téměř uměleckých dílem – budova se zvlněnou střechou připomíná nějaký organický přírodní útvar. Vyhřívané kožené sedačky jsou v mrazivém ránu k nezaplacení.
V komplexu horní stanice lanovky sídlí nejvýše položená cukrárna v Rakousku. Podnik, jehož název 3440 odkazuje na nadmořskou výšku, má celoskleněné stěny a terasu vystupující do prostoru nad nekonečnou propastí. Ještě víc než impozantní okolní pohoří nás zaujmou lákavé zákusky.
Naše dohadování o tom, která kalorická bomba bude nejvhodnější, přeruší drobná tmavovláska za pultem: „Dobrý den, být vámi, dala bych si štrůdl s vanilkovým krémem,“ radí nám česky a ukončuje tak obtížné rozhodování.
Macho macho
Z cukrárny se vydáváme po schůdkách na panoramatickou vyhlídku. Identifikaci pěti desítek okolních třítisícovek usnadňuje elektronický dalekohled. Když si všechno vyfotíme, můžeme se konečně vydat na lyže. Z Brunnenkogelu vedou tři červené tratě. Vyrážíme na číslo 26, rovnou, širokou a poměrně ostrou sněžnou dálnici, která se ovšem na konci společně s dalšími sjezdovkami sbíhá do úzkého úseku, jímž projíždí víc lidí než je zdrávo. Podél vedlejší lanovky Mittelbergbahn se spouštějí další dvě příjemné a přehledné tratě, sympatická je hlavně číslo 36 jménem Macho Macho.
Po rychlém obědě obhlížíme překážky ve snowparku, kde právě předvádějí své umění japonské reprezentantky. Na sjezdu s časomírou si změříme rychlost a pak ještě ze studijních důvodů sjedeme odpočinkovou modrou číslo 20. V budově horní stanice ledovcové lanovky využijeme zamykací skříňky, kde se dají odložit lyže a pak jdeme na drink do vyhlášeného aprés-ski baru Siglu pod blízkou spodní stanicí lanovky na Riflsee.
Trať Benniho Raicha
V pitztálském údolí najdete ještě další dva ski areály – Riflsee a Hochzeiger, první z nich je od ledovce coby kamenem dohodil. Vzdálenější Hochzeiger nabízí převážně široké mírné sjezdovky, ale také pár ostřejších sešupů – vyhlášená je zejména černá číslo 5 Kanonenrohr a po slavném místním rodákovi pojmenovaná trať číslo 3 Benni Raich Abfahrt. Fanoušci běžek mají v Pitztalu k dispozici více než sto kilometrů tratí, přímo na ledovci pak pětikilometrový okruh v nadmořské výšce mezi 2690 a 2740 metrů. Nechybí ani sáňkařské dráhy, ledopády nebo trasy na sněžnice.
Naši výpravu kromě všech lyžařských i nelyžařských aktivit a atrakcí zaujala také kaple. Stojí na skalním srázu poblíž horní stanice ledovcové lanovky a ty, kdo se rozhodnou vstoupit do svazku manželského, zde ochotně oddají. Pán v informacích nám prozradil, že každou sezonu tuto službu využije asi pět dvojic.
ZAJÍMAVOSTI: Nejvýše položená cukrárna v Rakousku, svatební kaple, na podzim ideální místo pro sběratele autogramů slavných lyžařů
SJEZDOVKY: 21 kilometrů
SEZONA: Od poloviny září do začátku května
SKIPASY: Dospělí/děti 1/3/6 dní od 42/25, 113/67, 192/116 eur
Připravil: Roman Zvarič
