Olympijské hry jsou jedinečným svátkem sportu a patří k nejsledovanějším globálním událostem. Jejich příprava ovšem trvá mnoho let a přijde na astronomické částky. Zrealizovat tak obří podnik si dnes troufne už jen hrstka pořadatelských měst a zemí, které navíc po skončení Her řeší zapeklitý problém, jak využít tolik sportovišť a nenechat je ležet ladem.
Zatímco například australské Sydney (LOH 2000) a britský Londýn (LOH 2012) se s touto výzvou popasovaly velmi dobře, řecké Atény (LOH 2004) se staly smutným symbolem a doslova mementem. Tamní Hry „pomohly“ dostat celou zemi na ekonomické dno a přitom většina zdejších olympijských sportovišť se nachází v poločase rozpadu.
Chátrajícím sportovním stánkům se nevyhnul ani čínský Peking (LOH 2008), byť v jeho případě se počítá, že nemalá část sportovišť – podle slov organizátorů celkem osm – najde své uplatnění i během zimních olympijských her v roce 2022.
A tour through the abandoned venues of the Beijing Olympics https://t.co/VC5Dx2ODiJ pic.twitter.com/5zqg8aDJvX
— CNN Travel (@CNNTravel) August 16, 2018
Legendární stadión Čapí hnízdo bude dějištěm zahajovacího i závěrečného ceremoniálu a neméně populární Vodní kostka se stane domovem pro soutěže v curlingu.
Tristní je situace v brazilském Rio de Janeiro (LOH 2016), kde organizátoři nedodrželi sliby a nenašli pro většinu sportovišť využití či ani nepřistoupili k jejich demontáži. To se týkalo zejména jednotlivých částí a prvků olympijského parku Barra de Tijuca.
“Tato sportoviště nebyla navržena a zbudována proto, aby vydržela nastálo. Měla by být rozmontována,” vyzval Christophe Dubi, představitel Mezinárodního olympijského výboru (MOV).
“Když se připravovala olympijská kandidatura Ria, s něčím takovým se nepočítalo,” připojil kritický pohled federální prokurátor Leandro Mitidieri.
Náklady na olympiádu v Brazílii dosáhly částky okolo 13 miliard amerických dolarů, což je o něco méně než stály londýnské Hry v roce 2012 (a hlavně je to čtyřikrát menší suma než byl finální účet olympiády v Soči).
Samotný MOV před dvěma lety přišel s reformním balíčkem nazvaným „Agenda 2020“, jehož cílem má být mj. zjednodušit a zlevnit kandidaturu na pořádání olympijských her.
Nárůst nákladů? 200 000 procent!
V této souvislosti je velmi zajímavé srovnání, které učinil sportovní sociolog a historik David Goldblatt, který dal dohromady rozpočty všech novodobých olympijských her a v kalkulaci mu vyšlo, že nárůst nákladů od Atén 1896 až po současnost dosáhl neuvěřitelných 200 000 procent. Kromě toho výzkumníci z Oxfordu ve své studii odhalili, že žádná olympiáda od roku 1960 nedodržela původně plánovaný rozpočet a průměrná hodnota jeho překročení se pohybovala na 156 procentech.
Nejhůře dopadl Montreal 1976 se 720 procenty (město se tehdy kvůli olympiádě ocitlo na pokraji bankrotu), s odstupem následovaný Barcelonou 1992 s 266 procenty.
