Jako by se u kolébky golfového hřiště v Kestřanech u Písku sešly poněkud škodolibé sudičky. Hřiště sice dostalo do vínku krásné prostředí jihočeské krajiny, ale asi žádné jiné hřiště v Česku neprošlo tolika změnami, proměnami, úpravami a nebojovalo tak dlouho se špatnou pověstí. S trochou nadsázky řečeno se od vzniku prvních devíti jamek v roce 2004 hrálo každý rok na jiném hřišti. Ale to už je minulost. Naštěstí…
Příběh hřiště začíná v devadesátých letech, během nichž písecká radnice vykoupila pozemky pár kilometrů od města u obce Kestřany se záměrem postavit na nich golfové hřiště. První podobu osmnáctijamkového hřiště navrhl japonský architekt Shunsuke Kato, ale pro přespříliš nákladný projekt se nenašel investor. Proto Kato později připravil projekt na devět jamek.
Rozhodující pro vznik hřiště byl příchod podnikatele Josefa Honeše z Německa a po úpravách původního projektu vzniká v roce 2004 první devítka. Velkou ranou do dalšího rozvoje resortu bylo předčasné úmrtí Josefa Honeše, až později vstupuje do hry společnost CZ Golf, která vlastnila i golfové areály v Telči, Ústí nad Labem a rakouském Waidhofenu. Byla postavena klubovna a podle návrhu Tomáše Stöckela vzniklo dalších devět jamek. V srpnu 2008 se otevírala kompletní osmnáctka…
Problémy tím ale ještě neskončily. První reakce hráčů totiž byly většinou negativní a měly společného jmenovatele: obtížné a náročné hřiště, některé jamky skoro nehratelné a ani kvalitou hřiště nenadchlo. S pověstí nepřívětivého a obtížného hřiště s velkou chutí požírající míčky ve vysoké trávě lemující fairwaye pak muselo hřiště dlouho bojovat.
Současnost je veskrze jiná. Změnilo se pořadí jamek, postupně se řada až extrémně dlouhých jamek zkrátila. Jeden příklad za všechny – tříparová patnáctka s ostrovním greenem. Původní délka byla z bílých 191 metrů a ze žlutých 183, takže pro normální smrtelníky takřka nehratelná. Dnes se hraje na 115 metrů ze žlutých a jamka se rázem zařadila mezi to nejhezčí, co Kestřany nabízejí.
Ta změna je vskutku zásadní. Ubylo nejen nadbytečných metrů délky hřiště, ale proměnilo se i okolí – vysoká tráva ustoupila, rozšířily se fairwaye. Zkrátka, hřiště nastavilo mnohem přívětivější tvář, což ale neznamená, že se stalo snadným nebo nudným. To ani náhodou. Jen konečně dokázalo prodat vše, co nabízí. I tak možná stále tak trochu zůstává neobjeveným klenotem mezi golfovými hřišti v Česku. Stojí za objevení…
Co vás na hřišti čeká…
Stručně řečeno, jihočeské hřiště nesoucí japonský i tuzemský rukopis. První devítka, jejíž základní podobu vytvořil Japonec Kato, zaujme svým dokonalým zasazením do krajiny i pestrostí jamek. A jistou přívětivostí. Na rozehrání je pro začátek krátký třípar, následuje malebné zákoutí s jednou z nejhezčích jamek, čtyřparovou trojkou.
Na první devítce se střídají jamky technické i delší, někdy je třeba sáhnout pro driver, jindy stačí bezpečná přihrávka. A také výzva v podobě čtyřparové jamky č. 5. Není snadná a vyžaduje precizní práci – dlouhý a přesný drive a pak ještě rána do kopce na tak trochu schovaný green.
Druhá devítka je tak trochu jiným golfovým světem. Hned na úvod je třeba zvládnout dlouhý a klikatící se pětipar. Sice hraný z kopce a krásně přehledný, ale po levé straně hrozí voda. Ostatně vody, jak se sluší na jižní Čechy, je na hřišti víc než dost. Do hry vstupuje poměrně často. Na takové jamce č. 14 máte skoro pocit, že úzkou nudličku fairwaye v těsném sousedství rybníka se snad ani nedá trefit.
Ještě před touhle jamkou si ale můžete naplno vychutnat třináctku. Z odpaliště se nabízí krásný výhled, a když se povede rána, vidíte jako na dlani, kam míček dopadá. A navíc vás už potom čeká jen relativně krátká druhá rána na green se šancí skórovat.
Stručně shrnuto, hřiště v Kestřanech prošlo spoustou změn, než se z něj „vylouplo“ malebné, kvalitní, a přesto stále sportovně laděné hřiště. Navíc konečně naplno prodalo i všechny své bonusy a přidanou hodnotu, kterou jsou krásná a čistá okolní krajina, klid, žádný hluk, ani žádné dráty a sloupy na hřišti. Prostě golfová pohoda.
Signature hole:
Ani v Písku nezůstaneme u jediné jamky. Vybereme dvě, i když kandidátů by se našlo mnohem víc. Takže…
Jamka č. 3, par 4:
To, co padne do oka okamžitě, je úžasné zasazení jamky do malebného zákoutí hřiště. Ale na přílišnou romantiku zde není prostor. To proto, že tenhle krátký čtyřpar láká ranaře, aby zkusili poslat na green už svou první ránu. Vzdálenost v tomto případě ani nemusí být nijak zásadní problém, tím je přesnost. To proto, že po celé straně jamky je aut, na pravé straně greenu je zase rybníček.
Proto stačí z lehce vyvýšeného odpaliště poslat první ránu na fairway přes dvě jezírka dlouhou zhruba 160 metrů. Pak už je na řadě poměrně krátká přihrávka na green, který není nijak členitý.
Jamka č. 15, par 3:
Tahle jamka jako by byla zosobněním příběhu kestřanského hřiště a jeho mnohých proměn. Původně neoblíbený a téměř nehratelný třípar, původně šestá jamka, dnes patnáctka, se proměnil v jednu z nejhezčích jamek na hřišti. Původně se tady ze žlutých hrálo ze 183 metrů na poloostrovní green bez šance si nějak slušně přihrát. Dnes má jamka pohodových 115 metrů a strach už tolik nenahání.
Přesto snadná není. To proto, že voda dokáže s lidskou psychikou pořádně zahýbat, do hry také může vstoupit vítr, trefit green obklopený vodou a rákosím tedy nemusí být lehkým úkolem. I tak je ale recept na zdolání jamky zdánlivě prostý – krátké železo, dva putty a jde se dál. I v tomhle se jamka změnila a je mnohem vstřícnější. Zatímco se dřív musela složitě obcházet vodní překážka, dnes vede na green můstek, takže na něj můžete vyrazit jen s putterem a nechat bag u odpaliště šestnáctky.
Víte, že…
- jeden z autorů kestřanského hřiště japonský architekt Shunsuke Kato navrhl přes 70 golfových hřišť především v Japonsku, ale také v Asii…
- si po hře můžete příjemně odpočinout v klubovně a především se dobře najíst v místní restauraci. Věřte, budete se olizovat až za ušima…
- do Kestřan můžete vyrazit nejen za golfem, ale také za footgolfem. Od května 2016 je totiž v prostoru mezi desátou a osmnáctou jamkou v provozu 18jamkové footgolfové hřiště. Už si ho vyzkoušeli i takoví fotbaloví borci jako Vladimír Šmicer či Patrik Berger.
O hřišti:
Par 72
Délka hřiště: 6027 m (bílá), 5621 m (žlutá), 5309 m (modrá), 5048 m (červená)
Datum otevření: první devítka 2004, kompletní osmnáctka 2008
Očima hráče Marka Nového:
Když jsem poprvé slyšel o Kestřanech od svých kamarádů, kteří tam hráli, tak s dovětkem, že už tam nikdy víc nepojedou. Tohle hřiště se pralo se špatnou pověstí tak nějak od začátku. A také málo hřišť u nás prošlo tolika změnami. V tomto případě jednoznačně k lepšímu. Prospělo mu prohození obou devítek, zkrácení několika jamek, především tříparové patnáctky, která dřív byla takřka nehratelná. Zvedla se kvalita greenů a rozhodně každý z golfistů přivítal rozšíření fairwayí na úkor roughů, které dřív polykaly kvanta míčků. I proto se sem nikomu moc nechtělo jezdit. Dneska si tady golf užije každý. S bonusem krásných výhledů do jihočeské krajiny.
Očima architekta Libora Jiráska:
Velmi různorodé jamky v Kestřanech mi vždy připomínají mou druhou schůzku s panem Kato, japonským architektem a tvůrcem jihočeského hřiště. Já vím, omílají to všichni, tak jen to, že on chtěl, aby jeho hřiště byla taková zástěrka na těle krajiny. To se japonsky řekne fundoshi (褌), což je právě teď aktuální módní doplněk. A ta představa, že je to doporučované oběma pohlavím, se mi moc líbí… Zpětně mě napadá, že když já hovořím o svém oblékání krajiny do golfového „kabátku“, tak vůbec nejsem in. Na každý pád, kestřanské fundoshi je krásné i po doplnění o další devítku.
