Bylo to dobré mistrovství. Perfektně uspořádané, tak jak je to ostatně v Jižním Tyrolsku pravidlem. Přineslo ještě větší dominanci Norů, než loni, ale hlavně velký návrat Francie a aspoň částečně také českého týmu, který skončil před rokem zcela bez medaile.
Mělo jediný stín. Zase doping a zase se točil kolem Rusů. I když zatím nebyl žádný závodník přistižen, už to nikoho nebaví. Kontroverzní „mistr EPO“ Alexander Loginov po hubených měsících najednou vystřelí ve fantastické formě a vyhraje sprint. Pak přistihnou s falešnou akreditací jeho ještě více kontroverzního trenéra Alexandera Kasperoviče. Razie policie, Loginovův předčasný odjezd z vesnice…
Ale pryč od toho. Norové dominovali, vyhráli všechny štafety s výjimkou té mužské dohromady posbírali 11 medailí. Marte Olsbuová Roiselandová získala 5 zlatých, z toho dvě individuální, plus dva bronzy. Johanes Tignes Bo má tři zlata, z toho jedno individuální, plus tři stříbra. Hned za nimi se tlačili do čela další norští závodníci.
Francouzská smečka
Ve velkém stylu se vrátili po hubenějším Östersundu 2019 francouzští muži. Tentokrát posbírali tři zlata včetně štafety, dvě stříbra a dva bronzy. K tomu i jedno třetí místo ze smíšeného závodu dvojic. Martin Fourcade se dvěma prvními a jedním třetím místem ukázal, že ještě nepatří do starého železa i když ho v týmu atakují další. Hlavně talentovaný 24letý mladík Emilien Jacquelin, který si odvezl z Anterselvy 2 zlata a 2 bronzy. Ale celý mužský tým byl nesmírně silný. Do desítky individuálních závodů v letošní sezoně se jeho členové valili jako lavina v pěti, ve čtyřech, bylo úžasné sledovat jejich tlak.
Češi se vrátili tak napůl. Dva bronzy – smíšené štafety a Lucie Charvátové ze sprintu určitě potěšily, možná je to i víc, než realisté čekali. K tomu 4. místo ze štafety žen a pár umístění v první desítce nebo na její hraně. Je to dobré, ale stále ještě ne skvělé. Složitá generační výměna v týmu pokračuje. V 37 letech odchází Michal Šlesingr, sklonku kariéry se blíží i 35 letý Ondřej Moravec. Nad osudem Vítkové, která stále nezávodí, panuje dál otazník.
Po divokém, větrnými poryvy bičovaném nočním přejezdu z dějiště letošního Mistrovství světa jsou už všichni závoďáci,…
Zveřejnil(a) Český biatlon dne Pondělí 24. února 2020
Davidová je naděje, ale…
Markéta Davidová si veze z Anterselvy 3., 4. a 8. místo, k tomu ještě 14., 20., 25. a 37. Všichni vědí, že její zapojení do kolotoče mistrovství bylo co do objemu na hraně. Ve 23 letech je pořád ještě „jen“ českou nadějí a trenéři budou muset šlechtit její talent velmi opatrně. Dobře ji doplňuje Eva Kristejn Puskarčíková. 3. a 4. místo ze štafet a 10. z individuálu, to je hezká bilance. Konečně uspěla Lucie Charvátová a stala se největším překvapením MS. Přinese bronz ze stíhačky a 4. místo ze štafety konečně výraznější obrat v její nevyrovnané střelbě?
Michal Krčmář by měl být v 29 letech už na vrcholu sil a měl by přebrat v mužském týmu roli lídra. Z Anterselvy si sice veze bronz ze smíšené štafety, ale v individuálních disciplínách dopadl podobně jako loni v Östersundu – 23., 27. a 39. V Oslu 2016 i v Hochfilzenu 2017 na tom byl o poznání líp. Zatím se mu nedaří trvale prorazit ze širší světové špičky mezi užší elitu. Na MS ho trápí velké výkyvy. Tomáš Krupčík se stále vzpamatovává z boreliozy, k loňské formě má daleko a ostatní muži jsou zatím velkou neznámou.
Celkově jsou nicméně zprávy z českého týmu nadějné. Soudržnost, dobrá atmosféra a nálada. Potvrdila to i neskrývaná snaha děvčat vydobýt na šampionátu bronz ve štafetě hlavně „pro Jislovou“, která jako jediná ještě medaili neměla.
Připravil: Petr Pravda
