„Jen to nejlepší je pro mne dobré,“ říkala prý baronka Rothschildová. Myslela to jistě všeobecně a myslela na to jistě, i když zakládala středisko Megève ve francouzských Alpách. Podle historek a dnes již skoro pověstí se výše zmíněné dámě nelíbila společnost ve Svatém Mořici a tak si našla vlastní místo a zbudovala si v něm vlastní středisko.
Brzy to bude skoro sto let, ale Megève jako by dodnes dýchalo zvláštní atmosférou. Ve vzduchu stále visí cosi klidně starosvětského. Je to tu jiné než ve zbytku francouzských středisek. Tady máte pocit, že je třeba se k večeři převlékat do společenského oděvu.
Nízké kopce, velký požitek
Při prostém pohledu na mapu vás zmate nízká nadmořská výška střediska v porovnání s těmi dalšími vyhlášenými lyžařskými giganty. Nejvyšší kopce tady mají kolem 2000 m n. m. A přeci se tady lyžuje báječně. Při podrobnějším prostudování mapy se celá věc vysvětlí blízkostí nejvyšší hory Evropy – Mont Blancu – tedy té, která se za nejvyšší horu Evropy považuje.
Desítky ledovců, které ji obemykají, působí jako obří lednice. Svahy v Megève nejsou kamenité, ale travnaté, takže i při nižší vrstvě sněhu se dá dobře lyžovat. A konečně hory jsou porostlé lesy, takže sníh, který napadne, vítr neodfouká. Tolik tedy na vysvětlenou, jak dobře si paní baronka vybrala. Podmínky pro lyžování jsou v Megève prostě prvotřídní.
Oblost kopců a husté smrkové lesy trochu připomínají Krkonoše. To pro ty, kdo milují vlídnost míst, kde prožili dětství. Na druhou stranu je z každého toho kopečku vidět Mont Blanc tak blízko, že se to zdá až neuvěřitelné. On je prostě blízko – vzdušnou čarou jen pár kilometrů. Lyžovat v jeho stínu, to je jako hřát se ve stínu královny.
Hora je to obrovská, ovšem zároveň je tak nějak žensky klidná. Nemá dramatickou agresivnost Matterhornu, který lze také zahlédnout a jemuž se zde mimochodem neřekne jinak než Cervin.
Když se to všechno sečte a podtrhne, vyjde naprosto ideální lyžařská destinace. Která má i ideální dopravní dostupnost. Megève je totiž jedno z mála lyžařských středisek, které má vlastní letiště.
Lyžovat jako paní baronka
Možností, co vybrat za terény, je několik. A pokud si člověk přeje nasát atmosféru, kdy svět byl ještě nobl, tak tady máte možnosti. Když začínala paní baronka lyžovat, což bylo mezi dvěma válkami, tak své první „mrsky kristiánské“ vykružovala na svazích Mont Arbois. Je takovým poměrně neomylným pravidlem, že svahy, které si lyžaři podrobovali jako první, jsou dodnes ve francouzských střediscích ty nejlepší.
Na tento kopec si také madam nechala vystavět jednu z prvních „kabinových“ lanovek vůbec. Rozjaření lyžaři se tenkrát dopravovali nahoru v upravených koších na svážení sena a dřeva. Polyžování je tady opravdu nejlepší – svah má príma rekreační sklon, je chráněn před větrem (opravdu ano), dlouhý je skvěle (prostě tak akorát). Užijete si tu sladké, klidné svezení, žádný adrenalin.
Nejen lyžařská turistika
Nezávislá část areálu kolem kopce Le Christomet skýtá jedinečné zážitky z „lyžařské turistiky“. Sjezdovky jsou zde mírné, lesy hluboké a čas jakoby plynul v jiných dimenzích. Zcela v souladu s velkým filozofem Jeanem Thoreuem – patří vám všechno kamkoli dohlédnete. Adrenalinový zážitek to není, ale kdo by si chtěl vyčistit hlavu, tak tady se to jistě podaří velmi dobře.
I další okrajové části areálu mají kouzlo zapomenutých míst. Sportovní jízdu nabízejí svahy nad letištěm. Malá letadla zde mohou přistávat v údolí pod kopcem, který se jmenuje poměrně suše Cote 2000. Sjezdovky zde mají prudký, ale velmi pravidelný sklon, jsou hodně široké a pro změnu liduprázdné.
Go shopping
Megève nabízí i všechny radovánky, které očekáváte od místa, které založila dáma, pro niž jen to nejlepší bylo dobré. Je zde nedlouhá obchodní třída s butiky vyhlášených značek. Okolí městečka se dá brázdit na saních tažených koňmi. Je zde casino, což je ve francouzských lyžařských střediscích spíš rarita.
Do Megève nejezdí úplně každý. Ani každý, kdo má hodně peněz. Typický návštěvník Megève přijíždí pravidelně, protože si toto kouzelné místo zamiloval pro jeho unikátní, tak trochu “aristokratickou” atmosféru. Megève zná, má ho rád a umí se v něm pohybovat. Samozřejmě, něco to stojí…
Před padesáti lety bylo otevřeno místní letiště. Byla to doba, kdy se sem sjížděla francouzská smetánka – půvabné herečky, jejich blazeovaní režiséři, ale třeba i belgický král s chotí. Vesnička zůstává stále diskrétním útočištěm milovníků luxusu. Je tu zkrátka atmosféra, jakou nikde jinde nenajdete.
Megève v číslech
- 325 km sjezdovek
- 100 lanovek a vleků
- nadmořská výška: 1100 – 2353 m n. m.
Text: Jana Vlková
