Na konci září se areál bývalého vojenského letiště Hradčany v Ralsku proměnil v místo konání posledního závodu ze série MTB Tour České spořitelny – Kolo pro život. Ani déšť a zima však neodradili na tisícovku návštěvníků, mezi kterými nechyběla tradičně ani česká elita. Naše pozornost však byla směřována k hrdinovi posledních dní, Kristiánovi Hynkovi, který se čerstvě stal vícemistrem světa MTB maratonu ve švýcarském Grächenu.
Na místo odpočinku po dojetí dlouhé trasy B, a ještě před jeho autogramiádou, se nám podařilo získat půlhodinu jeho času, při krátkém vyjetí.
- Kristiáne, nejdřív mi dovol ještě jednou blahopřát k úspěchu na mistrovství světa, ale než se k němu dostaneme, začněme pěkně od začátku. Jak se Ti vůbec podařilo, že startuješ ve svém vlastním týmu, ve kterém jsi navíc obklopený absolutní českou špičkou?
Díky, moc. Byl to skvělý závod, jen si pořád ještě vyčítám těch pár sekund.… Ale zpátky k tvé otázce. Vlastní tým se začal formovat vlastně přesně před rokem, kdy jsme se dozvěděli, že tým Canyon Topeak po dlouhých a veleúspěšných letech skončil. V ten moment nastala otázka co dál, ukončit kariéru? To jsem určitě nechtěl – hnalo mě pár těch nesplněných cílů. Nabízelo se tedy několik možností. Buď pokračovat jako člen jiného zahraničního týmu anebo postavit svůj vlastní. A popravdě řečeno, jelikož žádná z nabídek, které přišly, nebyla dostatečně zajímavá, zvítězila varianta, která se ukázala posléze rozhodně trnitější, ale na druhou stranu byla zvláštním způsobem lákavá – tedy založit vlastní tým.
- To se ukázalo jako dobré rozhodnutí, jak si toho ale docílil? Přece jenom, zde hrají svou roli také investice.
Věřil jsem větší perspektivě do budoucna a možnosti pomoci nejen sobě, ale i jiným a hlavně mladým a talentovaným jezdcům tím, že jim nabídnu dobré podmínky a ukážu cestu do světa velké cyklistiky. Padlo rozhodnutí a vše začalo – vlastně pak už nebylo cesty zpět. Řekl bych, že to ze začátku šlo o dost hůře, než jsem si kdy dokázal představit. Naštěstí jsem v tom všem nebyl sám. Stála za mnou rodina, která mi dala plnou podporu a také Robert Novotný alias Giovan. Giovan je po mém boku v podstatě celou klíčovou část mé cyklistické kariéry.
V letech 2014 – 2018 byl se mnou jako support v německém týmu Canyon Topeak a nyní náš tandem pokračuje v rámci projektu vlastního týmu. Cestou hledání potenciálních partnerů jsme mimo jiné narazili na úžasnou českou čokoládovnu Vitalo a toto spojení dávalo oboustranně smysl. Vždyť s cyklistikou je čokoláda, a samozřejmě káva, velmi spojena. Navíc Vitalo není ledajaká čokoláda, je to funkční čokoláda, která je v mnoha ohledech naprosto unikátní v celosvětovém měřítku – tak vznikl tým Vitalo Future Cycling.
- Délka názvu napovídá, že partnerů bylo více.
Ano, druhá část názvu je jméno mé vlastní firmy. Vždyť víš, jak to chodí, a tak ze začátků nezbývalo nic jiného, než se sponzorovat taky sám. Future Cycling je značka, kterou jsem založil před deseti lety. Zabývá se distribucí celé řady prvotřídních světových cyklistických značek. K tomu jsem v roce 2013 otevřel stejnojmenný obchod a servis na Praze 4 nedaleko České televize, kde lze celé portfolio najít na jednom místě, a to myslím, že i ve velmi zajímavých prostorech, které navrhla má mimořádně šikovná žena.
Samozřejmě jsem při hledání partnerů týmu navázal na své dobré vztahy s partnery z minulých let, a tak celá řada z nich se rozhodla náš tým podpořit. Například Canyon, Ergon, FOX, Shimano nebo noví sponzoři jako jsou Reynolds Cycling, Schwalbe, Auto z Dovozu, Maloja a další, jako je třeba pražské hodinářství Koscom.
- Organizace kolem nově vzniklého týmu zabrala evidentně hodně času, jak se to projevilo na tvé fyzičce, na výkonech?
No jak jsem zmiňoval, nebylo to jednoduché. Sebralo mi to velkou část sezóny a hodně sil což se samozřejmě podepsalo i na mé výkonnosti. Naštěstí neuvěřitelným způsobem vlétl do nové sezóny Martin Stošek a v podstatě všude kde startoval, tam vyhrál. Začátky našeho týmu jsou tedy nad očekávání dobré, Martin prokazuje jaký má obrovský potenciál – stal se mistrem ČR v maratonu a na mistrovství světa dojel na fantastickém 7. místě. I Dominik Buksa potvrdil vynikající standard a určitě má potenciál se dále posouvat.
Bez nadsázky se tak dá říct, že se Vitalo Future Cycling ve své první sezóně stal nejlepším MTB týmem u nás a řadí se mezi nejúspěšnější týmy na světě.
- Na těch úspěších máš samozřejmě velký podíl právě ty. Po dvou bronzových umístěních na mistrovství světa v maratonu si se letos posunul o stupínek výš.
Ano, na jednu stranu to byla rozpačitá radost, titul mistra světa jsem nikdy neměl tak nadosah, dělilo mě od něj pouhých 26 sekund. Ale samozřejmě převládá obrovská radost, která je možná i umocněná tím, jak v mém podání špatná první polovina sezóny byla.
- Co se změnilo, že se ti nakonec podařilo se dobře připravit? Byl jsi v životní formě.
Důležitým faktorem bylo, že si vše prostě tak trochu “sedlo”, opadnul stres okolo organizace týmu a změnil jsem trenéra. Po zhruba 12 letech jsem se vrátil ke Karlu Martínkovi. Velmi rychle se vše začalo zlepšovat, na MČR kde jsem obhajoval titul z loňského roku, jsem byl druhý za týmovým parťákem Martinem, následoval opět týmový “double” na mimořádně prestižním maratonu Dolomiti Superbike a vítězství na nočním závodě v Rakouském Flachau.
Dva měsíce před MS jsem navíc začal spolupracovat s Janou Žídekovou z Winpeaks a udělal radikální změnu ve stravování. Díky Janě jsem zjistil, že mé váhové limity leží ještě o 2-3kg pod mým domnělým minimem. Přípravě na MS jsem dal opravdu vše a velké oběti nesla i má žena a děti. Nejen, že mi žena pomáhala s dodržováním přísného jídelníčku, když jsem byl doma, ale samozřejmě spousta věcí ležela na jejich bedrech, a to například když jsem byl na vysokohorském soustředění v Livignu nebo následně téměř tři týdny v Itálii a Švýcarsku před samotným mistrovstvím světa.
Musím říct, že nikdy za svou kariéru jsem si před závodem nebyl jistý sám sebou, letos tomu nebylo jinak. Cítil jsem se dobře, věděl jsem, že jsem tomu dal maximum, ale zároveň jsem věděl, že je potřeba, aby to člověku “sedlo” v ten den D, že musí vše klapnout, obejít se bez pádů a technických problémů. A horská kola jsou v tomhle velmi nevyzpytatelná, defekty a pády k našemu sportu patří, ale zároveň platí staré známé úsloví „štěstí přeje připraveným”.
- A co průběh samotného závodu?
Letos byl mimořádně důležitý start, protože po prvním krátkém kopci, následoval singletrack a sjezd ve kterém se nedalo přejíždět, bylo jasné, že se tam startovní pole hodně natáhne a člověk tak může hned zkraje poměrně hodně ztratit. Před závodem jsem si ale vryl do podvědomí, že musím být připraven i na situaci, že start nevyjde a že závod je mimořádně těžký a dlouhý. Tohle „naprogramování” možná bylo tentokrát důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Hned po startu přede mnou spadla skupina asi 8 jezdců, já se do toho připletl a někdo mi svým předním kolem poškodil upínací mechanismus na botě. Díky zkušenostem, které jsem nasbíral, jsem si do některých dep přichystal boty náhradní, prvních 14 km jsem tedy absolvoval s povolenou botou a v prvním depu si botu vyměnil.
V tu chvíli jsem ztrácel na špičku něco okolo dvou minut, ale byl jsem schopen zachovat chladnou hlavu a nepanikařit. Postupně jsem začal sjíždět ztráty, na začátku druhého dlouhého stoupání závodu jsem se dostal do první skupiny a rázem jsem byl ve hře o vysněnou medaili. Do posledního dlouhého kopce jsme najeli již ve čtyřech a 16 km před cílem jsme byli již tři a já postupně začal cítit, že dnes je ten den, kdy mám šanci stát se mistrem světa. Závěr byl poměrně dramatický, nejdříve jsem ztratil kontakt, následně se vrátil zpět na průběžné druhé místo a posledních 8 km se má ztráta na první místo pohybovala mezi 20 a 30 vteřinami.
- Je ještě něco, co vás na konci sezóny čeká?
Ještě pár závodů, nicméně v čele s etapovým Brasil Ride. Hlavním úkolem je však zajištění partnerů pro další rok. V tomto ohledu však doufám, že to bude doprovázet trochu méně stresu, než tomu bylo na začátku. Myslím, že už máme za sebou i výsledky, o které se můžeme opřít. V naší první sezóně jsme k dnešnímu dni 17x dosáhli prvenství, 10x druhého místa a 5x třetího.
