Každý golfista to zažil. Jdete skvělé kolo, všechno se daří. Najednou přijde jedna vyhozená rána, míček končí ve vodě. Od té chvíle, jako by se vše spiklo proti vám. Netrefíte nic, skóre roste do závratných výšek. Co s tím? Někdy nic. Řada profesionálů by mohla povídat. Jejich největších golfovým chybám jsme věnovali tento článek. Nemáte zač.
Vzpomenete se ještě a film Zelený svět z roku 1996? Kevin Costner v něm jako Roy „Cink“ McAvoy hraje finálové kolo US Masters. Na osmnáctku jde s náskokem. Odpálí slušný drive, který skončí na fairwayi. Vypadá to, že už ho nic nemůže zastavit. Jenže mezi ním a greenem je voda. Může si přihrát před ní, pak přihrávka na jeden put a bere titul. Jenže McAvoy se rozhodne zahrát druhou na green, přes vodu. „Jeden dobrý švih, Royi, jeden dobrý švih,“ řekne si a sáhne do bagu pro trojku dřevo, přestože mu caddie podává sedmičku železo a radí přihrávku. Nápřah, vysoká rána a míček dopadá na green. Jen kousek od jamky, jenže pak se dá do pohybu a nakonec sjede zpět do vody. A pak znovu, a znovu. Nakonec zahraje hole-out. Jenže až dvanáctou ranou. A přijde nejen o vítězství v turnaji, ale také o automatickou kvalifikaci na další ročník.
Abychom nechodili tak daleko – kdo někdy hrál příjemné malé hřiště ve Staré Boleslavi, určitě si všiml pamětní destičky u poloostrovní devítky. Kolaps golfisty, který jinak býval i mistrem klubu, je na rozdíl od příběhu McAvoye reálný. Podobným situacím se nevyhnou ani nejlepší z nejlepších.
FAIL NO. 1
KDO: Jordan Spieth
KDE: US Masters 2016
Hřiště Augusta National dokáže hráče pořádně potrápit. Přesvědčil se o tom i Jordan Spieth, který vítězství na US Masters v roce 2016 obhajoval. Vypadalo to, že druhé zelené sako v pořadí už pro něj mohou začít šít. Když došel na konec první devítky, vedl o pěr ran. Sedm jamek do konce, to vypadalo na pohodlnou procházku. Ovšem jamky 10 a 11 pro něj znamenaly bogey. V tomhle rozpoložení přišel na jamku číslo 12 a právě ta, jedna z nejznámějších a nekrásnějších jamek PGA Tour pro něj chystala hodně studenou sprchu. Ráně z odpaliště nechybělo mnoho, ale skončila ve vodě. Aby toho nebylo málo, rána wedgí z drop zóny netrefila green. Po dalším dropu přistál míček v bunkeru za ním. Nakonec tady Speith zahrál sedm ran, quadruple-bogey. Najednou bylo všechno jinak. Naději pro něj vykřesalo ještě birdie na pěti parové čtrnáctce, a využil i další pěti par, jamku číslo 15. Definitivní tečku za snem o obhajobě udělalo další bogey na předposlední jamce. Nakonec dohrál Spieth druhou devítku za 41 ran, 5 nad par a tak musel jen sledovat, jak zelené sako pro vítěze obléká překvapivý soupeř: Dany Willett. Pravdou však je, že i jemu dalo vítězství na Masters pořádně zabrat a následující rok vypadal, že jeho kariéru může tenhle úspěch úplně pohřbít. Teprve loni se mu podařilo opět dostat do formy a letos podává Willett velmi slušné výkony. O restart se pokoušel i u nás na Albatrossu během předloňského D+D Real Czech Masters, a na stránkách Premium Golf jste si s ním mohli přečíst i rozhovor.
FAIL NO. 2
KDO: Dustin Johnson
KDE: US Open 2010
O čtyři roky po Mickelsonovi šel s ještě pohodlnějším náskokem do posledního dne US Open, tentokrát na hřišti Pebble Beach v Kalifornii Dustin Johnson. Hráč, který strávil 93 týdnů na postu světové jedničky, vedl na začátku dne o 3 rány, když první kolo zahrál v paru, druhé ránu pod par, ale sobotní moving day zvládl za neuvěřitelných -5. Hřiště bylo přitom opravdu obtížné a pod par dokázalo zahrát jen pár hráčů. Pouze McDowell začínal na -3 a Havret na -1. V paru šli Woods, Els a Mickelson. Jak Johnson později sám uznal, chtělo to hlavně zbytečně nebláznit a hrát co nejvíc v klidu. Jenže tohle předsevzetí mu vydrželo jen jednu jedinou jamku. Na dvojce se dostal do problémů a místo klidného přístupu zahrál několik zbrklých úderů a rovnou ztratil 3 rány z náskoku. O další dvě přišel hned na trojce a na čtyřce. Sestava triple bogey a dvě double bogey, to se tak často nevidí.
Ale Johnosonovu trápení ještě neměl být konec. Další bogey přišlo na tří parové sedmičce. Ani čtyři pary za sebou ho podle všeho neuklidnili. A tak na něj opět čekala série dvou double bogey za sebou – nejprve na čtyř parové jedenáctce a pak na předposledním tříparu. Skore +3 mu pořád dávalo slušnou šanci, McDowell byl v té době na -1 a Havret v paru. Ovšem další dvě chyby čekaly na Johnsona na jamkách 16 a 17. Tří pary musel ten den zřejmě nenávidět. I když – podobné pocity se nejspíš vztahovaly na celé hřiště. Kolo zakončil s těžko uvěřitelným skore +11 a celkově +5. Z první pozice spadl po bok Alexe Čejky, Martina Kaymera a Brandta Snedekra na dělené osmé místo.
FAIL NO. 3
KDO: Phil Mickelson
KDE: US Open 2006
Důkazem, že ani tak fenomenální hráč, jakým je bezesporu Phil Mickelson, není imunní vůči chybám, je finálové kolo US Open v roce 2006. Mickelson vedl po patnáctce o dvě rány. V pohodě mu stačilo hrát na jistotu a zakončit následující tři jamky parem. U mistra krátké hry, za kterého je považován, by to přece neměl být problém. Jenže problémy nastaly už na jamce číslo 16, kde Mickelson zahrál bogey. Nic nebylo ztraceno, zejména když sedmnáctku zvládl v paru. Ovšem zatažený drive na poslední jamce dopadl až na cestu mezi diváky. Aby toho nebylo málo, druhou ránou trefil větve stromu. Takže před třetí ranou byl stále ve velmi špatné pozici a navíc jeho výhled na green byl omezený. Třetí rána přistála v bunkeru, navíc v mizerné pozici, takže odtud přejela green. Pořád to ale byl mistr krátké hry Mickelson a mohl zahrát chip-in. Nepovedlo se, a tak Ogilvy v klubovně mohl začít slavit. Na Mickelsona zbylo dělené druhé místo s – a teď se podržte – celkovým skore +6.
FAIL NO. 4
KDO: Jean van de Velde
KDE: The Open 1999
Jít na osmnáctku s náskokem tří ran na nejbližšího soupeře? To je i na tak těžkém hřišti jakým je skotský Carnoustie Golf Links považováno za velmi pohodlný náskok. Nikdo ze soupeřů Francouze Jeana van de Veldeho tak nepochyboval, že si vedoucí hráč pohlídá alespoň bogey. Nakonec, je to čtyř par s délkou 456 metrů, co by se tak mohlo přihodit? Jenže… Van del Velde místo toho, aby hrál na jistotu, sáhl na odpališti po driveru. Přestřelil fairway a míček směřoval k vodě. Naštěstí se zastavil před ní v roughu. Ještě pořád si mohl v pohodě přihrát wedgí a čekal by ho jednoduchý úder na green. Jenže on se místo toho rozhodl hrát dlouhou druhou ránu.
Míček ovšem netrefil úplně dobře a ten nakonec zamířil na hlavní tribunu. Od ní se odrazil a zapadl do hlubokého roughu u sousední jamky číslo 17. Tam opravdu skončit nechcete. Možná už po tomhle úderu Francouz tušil, že mu titul utíká mezi prsty. Po další ráně už se tušení proměnilo v jistotu – skončila totiž ve vodě. Van de Velde nejprve přemýšlel, že odtud zkusí hrát, nakonec se ale rozhodl pro drop z původního místa. Jenže ani tentokrát mu rána nevyšla a míč přistál v hlubokém bunkeru u greenu. Aby toho nebyl málo, jeho spoluhráč ve flightu Lawrie z podobného místa zahrál hole-out. Rána z písku se mu vyvedla, míček skončil necelé dva metry od jamky. Pořád měl šanci zahrát triple bogey a šel by do rozehrávky o vítězství právě z Lawriem a Leonardem. Povedlo se. Na následujících čtyřech jamkách rozehrávky ale Van del Velde zahrál double bogey na patnáctce, pak sice zahrál birdie na jamce číslo 17, ale další bogey na osmnáctce. Vítězství tak bral Lawrie.
FAIL NO. 5
KDO: Scott Hoch
KDE: US Masters 1989
Sir Nick Faldo je dnes živoucí legenda. Ale ke svému úplně prvnímu majoru se dostal hodně zvláštním způsobem. Ve finálovém kole vedl Scott Hoch. Faldovi se nepodařilo třetí kolo, ale finálové zahrál za úžasných 65 ran, tedy sedm pod par. Jenže to nemělo stačit, nechal za sebou Bena Crenshawa a Grega Normana, ale Hoch měl put do birdie na jamce číslo 17. Jenže nedal. Nakonec zahrál kolo za 69, a oba golfisté zakončili finálové kolo pěti ranami pod par. Čekala je tedy rozehrávka na rychlou smrt.
Oba hráči se vrátili na jamku číslo 10. Je to čtyřpar dlouhý 453 metrů. Hraje se mírně z kopce. Faldo zahrál par. Hoch se dostal druhou ranou na vzdálenost lehce přes půl metru od jamky. Put, který je i mezi amatéry považován za samozřejmost. A tak se Faldo pomalu smiřoval s tím, že na zelené sako si bude muset počkat. Jenže Hochův míček obkroužil jamku a utekl pryč. Hocha to tak rozhodilo, že nedal ani put do paru a zahrál bogey. Faldo mohl zahrát par, ale také minul. Rozstřel se tak posunul na následující jedenáctku. Opět čtyřpar, tentokráte ale o 9 metrů delší. Faldo vyhodil drive a musel využít beztrestného dropu. Jenže trojkou železem pak zahrál na green a proměnil více než sedmimetrový put do birdie. Hoch tak skončil druhý a přišel nejen o vítězství na Masters, ale také o 80 000 dolarů. Cena pro vítěze činila v roce 1989 krásných 200 000 dolarů.
FAIL NO. 6
KDO: Sam Snead
KDE: US Open 1947
Kolaps, který postihl legendárního Sama Sneada je už hodně historický. Snead šel do finálového kola US Open z druhého místa se skóre -1. Před ním byl o ránu Lew Worsham. Tehdy se ještě hrála dvě kola v sobotu, a tak odpoledne čekalo všechny finálové kolo. Worsham si udržel vedení po celou první devítku, ale pak zahrál tři bogey a kolo zakončil se 71 ranami, celý turnaj pak dvě pod par. Snead zahrál bogey na jamkách 5, 6 a 15. Na poslední jamce tak potřeboval birdie, aby si vynutil rozehrávku. Příhra druhou ranou skončila 5,5 metrů od jamky a závěrečný put proměnil.
Rozehrávka se hrála v neděli a oba golfisty čekalo plných 18 jamek. Snead zahrál birdie hned na první a pak znovu na páté jamce. Jenže tenhle zisk vzápětí smázl double bogey na čtyřparové šestce. Ovšem díky dalším třem birdie vedl po jamce číslo 15 o dvě rány před Worshamem. Ten ovšem jednu ránu umazal hned na další jamce, když proměnil put dlouhý přes 8,5 metru. Rozhozený Snead pak nejprve na jamce číslo 17 minul fairway, aby pak druhou ránou přestřelil green. Z roughu se už nezachránil, a bylo srovnáno. Na osmnáctce si po drivu přihrál Snead asi 5 metrů vlevo od jamky pin-high, Worsham přestřelil, ale další rána skončila 74 centimetrů od jamky. Snead tak měl put na birdie a vítězství v turnaji. Jenže ho nechal krátký, od jamky byl 77 centimetrů. Soupeř si vyžádal přeměření vzdálenosti, aby bylo jasné, kdo má putovat první. Přerušení Sneada rozhodila natolik, že svůj kraťoučký put minul a Worsham se mohl začít radovat.
Připravil: Jan Lodl, Foto: archiv
