V závěru letošní zimy to bude už třiapadesát let, co do rakouského střediska Obertauern přijeli The Beatles natáčet lyžařské scény komerčně obrovsky úspěšného filmu Help! Když 13. března 1965 přistáli Ringo, George, Paul a John v Salzburgu na letišti, nedělo se tam vlastně nic v té době neobvyklého – pět tisíc fanoušků převážně ženského pohlaví šílelo nadšením, slabší povahy omdlévaly. Ale dny, které měly teprve přijít, nakonec přinesly okamžiky, na něž se v tomto regionu vzpomíná dodnes.
Ve ski resortu, rozkládajícím se v Salzburských Alpách, se podle pamětníků odehrávaly svým způsobem výjimečné okamžiky. Filmová produkce si Horní Taury tehdy vybrala zejména kvůli sněhové jistotě.
Těžko říct, proč toužil režisér filmu Richard Lester světoznámé hudebníky ukazovat na lyžích. Nikdo z Beatles lyžovat neuměl. A tak museli na scénu dubleři. “Jenom John Lennon se na lyže uměl jakž takž postavit,” vypráví Herbert Lürzer, jeden ze čtyř lyžařských dublérů slavných Brouků.
Stejně jako Gerhard Krings byl pro neobvykou práci vybrán šéfem místní lyžařské školy, mimo jiné i proto, že uměl anglicky. Nebyl to špatný job, vedle dobrého platu dostali také super elegantní oblečení, neboť hvězdám show businessu byli stále na blízku.
“Moc talentovaní nebyli, ale byla s nimi legrace. Chtěli se hlavně bavit a pořád by jezdili šusem! Přirozeně jsme se tedy na týden stali také jejich privátními lyžařskými instruktory,” vzpomíná pro změnu Gerhard Krings, který si lyže připínal místo George Harrisona.
Všichni Beatles kromě Paula McCartneyho s sebou měli dámský doprovod. Bydleli v hotelu Edelweiss a ve volných chvílích se spíše stranili pozornosti za dveřmi hotelových pokojů. Tím jim zřejmě navěky zajistili patřičnou dávku exkluzivity, bydlet na pár dní v hotelu Edelweiss Obertauern v některém z pokojů 502, 503, 504 a 505 je velkým zážitkem nejen pro fanoušky Beatles a milovníky big beatu.
Jediný rakouský koncert slavné formace se odehrál o kousek vedle, v hotelu Marietta. Tam bydlel asistent režie Clive Reed, který měl právě v těch dnech narozeniny. Jakkoliv se spíš než o koncert jednalo o narozeninovou party a večírek pro členy štábu a pár prominentů, dodnes se o té noci vyprávějí legendy. Co je pravda a co už fantazie, se po těch letech těžko rozlišuje.
“Tehdy jsem po večerech pracoval v Römerbaru. Z legrace jsem si nasadil paruku, abych vypadal jako oni, jen na chviličku… Ale hosté z toho byli úplně vedle! Ještě dlouho vyprávěli, že se jeden z Beatles skutečně objevil u nás za barem! “ vypráví další z dublérů.
Brouci byli rádi za soukromí a klid
Sami Beatles podobným povídačkám nahrávali. Většinu času se spíš drželi zpátky a nakonec se prý rádi nechávali dublovat vždy, když to bylo jen trochu možné. “Musíte si uvědomit, že tenkrát je tady nahoře v Obertauern tolik lidí neznalo. Vlastně skoro nikdo nevěděl, jak ti kluci doopravdy vypadají,” upozorňuje na zajímavé reálie Gerhard Krings.
Nedivme se, že tenkrát mladý lyžařský učitel Herbert Lürzer v obleku a paruce mohl někomu připomínat Paula McCartneyho.”Dával jsem pak autogramy někdy jako Herbert Lürzer, někdy jako Paul McCartney. Ale nikdy to nesmělo být čitelné,” vzpomíná Lürzer a evidentně se tím ještě dnes dobře baví.
Vztah mezi opravdovými a “falešnými Beatles” ale popisuje jako velice přátelský. “Jim, permanentně oslavovaným hvězdám, se líbilo, že mi je neznali a rozhodně jsme po nich nic nechtěli. Měli tady vlastně nevídaný klid.”
To, že se Obertauern následně vyvinulo v tolik oblíbené zimní středisko, není zásluha Beatles. To Lürzer, Krings a další místní podnikatelé později vytáhli vlastní prací a nemalými investicemi Obertauern mezi rakouskou elitu. S odstupem času je ale přece jen Herbertu Lürzerovi a Gerhardu Kringsovi trochu líto, že si tenkrát Beatles ani neřekli o autogramy. Nikdy potom už se s nimi neviděli.
