Olympijský vítěz z Tokia a dvojnásobný mistr světa je jedním z nejlepších světových a českých vodních slalomářů moderní doby. Poslední olympiáda se mu sice nepovedla, zato se stal prvním slalomářem historie, který vyhrál v jednom roce závod na kajaku i kánoi.
Jiří, jak hodnotíte uplynulou sezonu? Nakonec jste si spravil chuť? Double – vítězství ve Světovém poháru na kánoi i na kajaku, to je mimořádný, ojedinělý výkon?
Je to tak. To beru jako svůj letošní největší úspěch. Sezona totiž byla lemována nepovedenými jízdami. Začalo to na ME ve Slovinsku, kde se mi jedna jízda téměř povedla, ale musel jsem zariskovat, ale bez úspěchu. Pak byl Svěťák v Praze, kde mi nevyšel kajak tak, že jsem poprvé na SP v Troji nejel finále. Byla to hlavní zkouška na olympiádu, nadšený jsem nebyl. Ale hned druhý den se jela kánoe C1 a tam se mi podařilo přeladit nastavení v hlavě a zajel jsem nad očekávání.
Po nepovedené Paříži jsem se pak rozhodl, že bych rád sezonu dojel a zkusil si spravit chuť na posledních dvou Svěťácích. Až v posledním závodě na kajaku se mi podařilo smůlu zlomit. Potvrdil jsem si, že pořád patřím k nejrychlejším kajakářům. Bylo to vysvobození za nepovedenou sezonu. Plus fakt, že se mi podařilo jako prvnímu vyhrát v obou disciplínách.
V evropské i světové špičce jste od roku cca 2011, dlouhých 13 let. Pořád vás baví jezdit?
Loni jsem poprvé nezískal velkou medaili, ale pořád mne sport baví. Těším se na to, co přijde, protože až do 2024 jsem byl stále hlavně kajakář, který si přidal kánoi jen jako doplňkovou disciplínou. Ale od příští sezony chci, aby se obě disciplíny vyrovnaly, abych je měl spolu s výsledky na podobné úrovni. I tréninku bych jim chtěl dát stejně času. Na K1 je přede mnou výzva vrátit se do mého klidu, být zase schopen pravidelně jezdit dobré výsledky. Na C1 pořád rostu a chci se znovu posunout dál.
Přidal jste si kánoi i proto, že jste na kajaku vyhrál vlastně všechno, co se dalo?
Ano, ale prvotní myšlenka byla, že na C1 začnu jezdit bez ambicí. Nečekal jsem, že bych se mohl v tak relativně krátkém čase dostat do světové špičky. Chtěl jsem jezdit K1 a do toho trénovat a bavit se na C1. Říkal jsem si, pojď do toho, je to něco, co tě může posouvat a kde se můžeš zlepšovat. Mám z toho rozhodnutí radost.
A má to ještě jeden aspekt. Když se kouknete na průměrný věk nejlepších kanoistů, je vyšší než kajakářů. Nechystám se končit, chtěl bych, aby má kariéra byla co nejdelší. Možná, že jednou na K1 už nebudu nejlepším konkurovat, ale na C1 naopak ano.
Jak zvládáte tu kombinaci K1 + C1? Nepřipadáte si jako Ester Ledecká?
To je těžké posoudit. Já jsem jako lyžař. Na kánoi – snowboardu jsem to jakžtakž uměl, ale nikdy to nebylo na profi úrovni. C1 je silovější, v lodi klečím, nesedím, což je úplně jiné. Kánoe má navíc jednu zásadní věc, a tou je pádlo na jedné straně a záběry přes ruku. Je výhoda, když si kanoista umí přehodit pádlo do druhé ruky, ale nejde to všude. A každé přehození pádla z ruky do ruky je navíc ztrátou času.
Jdou ty dva sporty dohromady, jak si jsou podobné, jak jiné?
Některé věci jsou stejné, cit pro vodu a odhad, ale jinak jsou to kategorie dost vzdálené. Těžiště na kánoi je jiné, musíte být ve středu, na kajaku jdete víc do špičky. A také jistota a bezpečnost jsou na kánoi úplně jiné než na kajaku – mnohem menší.
Je vám 31 let, to je asi pro kanoistu zlatý věk ne?
Ještě tak čtyři roky mám šanci být na K1 i na C1, tam možná trochu déle, na vrcholu fyzické zdatnosti. Bývá to mezi 27. a 34. rokem.
Máte rád i ježdění v divoké přírodě? Už jste něco takového zažil – splutí nějakého fantastického toku?
Mám velmi rád jízdu na řekách. Žil jsem dva roky v Kanadě, v Ottawě, a tam jsem měl možnosti jezdit velké toky – řeku Ottawu a Gatineau. Ale to byla spíš velká voda, nebylo to nebezpečné. Nevyhledávám nebezpečí, neužívám si to na plasťáku, nepřičichl jsem k tomu. Jel jsem jednu říčku v Mexiku, byly tam skoky, já skočil asi 5 m skok, ale nemůžu říct, že by mne to naplňovalo. Radši si zasurfuju na velkých vodách.
Máte, co se přírody týká, nějaký sen?
Rád bych si projel jednou Grand Canyon, ale to není až tak těžká voda. Jen je složité se tam dostat. Musíte se přihlásit do loterie, a teprve když vyhrajte, dostanete termín a pak můžete jet. Je to asi 14denní plavba, v lodi si všechno vezete, na místech nesmíte nechávat žádné odpadky. Je to čisté plavení po vodě a to mne láká. Shodou okolností můj kamarád, slovinský kajakář Peter Kauzer, kterému je teď 41 let, chce brzy skončit, tak jsme se domlouvali, že bychom někdy rádi takovou plavbu společně dali.
A druhý sen je, aby se moji kluci, teď jim je 5 a 3, naučili jezdit tak, abych jim mohl ukázat v Kanadě Ottawa River a Gatineua. Moc bych si přál, abychom si to společně jednou projeli.
Jak se na kajak a kánoi nejlépe trénuje? Je to solitérský sport?
Ne, není. My máme tréninkovou skupinu. Jsou v ní dva kajakáři, jeden kanoista a já obojživelník a společně trénujeme na vodě – Lukáš Rohan, Vít Přindiš, Ondřej Tunka a já. Doplňkové věci jsou částečně individuální. Ale pak máme všeobecnou kondici, jdeme společně na kolečkové lyže nebo běhat a také se scházíme na tréninky na vodě. Člověka to víc baví, hecujeme se, společně vymýšlíme průjezdy… Takže je to sice individuální sport, ale často spolu trénujeme. Dnes, (v polovině listopadu) i když pršelo, jsem byl třeba na vodě v Troji. Bylo fakt chladno, voda studená, ale naštěstí nefoukalo. Takhle to ještě jakžtakž jde. Déšť vadí jen trenérům na břehu.
Co musí člověk pro divokou vodu umět?
Je to silově vytrvalostní sport. Něco jako v atletice mezi 400 a 800 m. Nemůžeme ale jet naplno do maximálního vyčerpání, protože bychom ztratili cit pro optimální techniku. Jsme i rychlí, ale hlavně naše síla v rukou je abnormální.
Musíme mít také vytrvalostně natrénováno. Mít dobrý poměr výšky a váhy. Já při 173 cm mám optimální váhu asi 67 kg. U mne to hraje velkou roli. Netrávím tolik času v posilovně oproti ostatním, většinu síly najíždím na vodě, víc než 50 % tréninku.
Třeba od rychlostní kanoistiky se to dost liší, ty sporty se nepotkávají. U nich samotná váha nehraje roli, potřebují opravdickou sílu. Často jsou to vysocí chlapi s velkými pákovými poměry, ženou tu loď jen dopředu. Ale u nás ti největší nejsou nejlepší. I střízlíci jako já mohou mít výhodu. Já říkám, že se hadíme pod brankami, musíme se všude vejít a nepotřebujeme až takovou rychlost dopředu. Je to o koordinaci a vyježděnosti, trávíme hodně času na vodních terénech a umíme pak automaticky reagovat na změny situace.
Možná je to spíš podobné sjezdovému lyžování. Tam to bude silovější, ale podobné časově. V obou sportech musíte zvládnout techniku, zatáčky, náklony…
Co dělá kajakář v zimě?
Přes zimu máme měsíc suché přípravy. Od půlky prosince jsme bez vody, ale máme pádlovací trenažéry, chodíme na běžky, plavat. Ale koncem ledna už začíná zase voda, pojedeme na měsíc a půl do Austrálie. Před olympiádou tam jezdíme i na delší dobu.
Je to daleko a jste dlouho pryč, jezdíte i s rodinou?
Jezdím i s rodinou, dokud mám prostředky. Řeknete si, že by se na tom dalo ušetřit, ale nevyhovovalo by mi to. Jsem rodinný typ, mám doma dvě malé děti, ženu. Pro mne by to bylo nereálné. Myšlenkami bych byl pořád doma, nebyl bych schopen bez nich fungovat.
Jak a kde tam žijete?
Jsme v městečku Penrith asi 40 minut od Sydney pod Blue Mountains. Máme pronajatý apartmán nebo domeček a žijeme podobně jako doma. Vaříme si, kluci chodí do školky. Při tomto režimu můžu mít hlavu nastavenou na trénink jako doma. Je to v olympijském středisku, kde se závodilo, když byla olympiáda v Sydney. Už jsem tam byl asi 12x, je tam i velká česká komunita. S Čechy, kteří v Austrálii žijí třeba už 40 let, se známe, děláme grilovačky… Je to příjemné i pro rodinu, je bezva, že nás vezmou do české restaurace nebo na českou sešlost. I na to řízení vlevo jsem si už zvykl. Horší je pak zase si zvyknout doma.
Jak sofistikovaná je v kanoistice výživa, strava, doplňky? Začíná to být podobné třeba cyklistice, kde je to už velká věda?
U nás se na to začíná také víc hledět, ale náš sport je jiný. Výkon trvá 90 sekund a závisí hlavně na psychické odolnosti a momentální formě. To, co si přesně dám ke snídani, není až tolik důležité. Hlavně jde o rychlou regeneraci, abych mohl odtrénovat co nejvíc a nejkvalitněji. U nás je to dané i technikou, což klade důraz také na jiné oblasti. Stravu sice řešíme víc než generace před námi, ale není to v takové míře jako na kole.
Prý už jste zlomil asi 14 pádel? Je kanoistika nebezpečná?
V našem sportu je určitě spousta lidí, kteří jich zlomili za kariéru přes 100. Pádla lámou spíš ti silnější. Já měním pádla relativně často za nová a dnes jich zlomím minimum. Bývalo to horší dřív na řekách, na přírodní vodě. Dnes jezdíme z 90 % na umělých tratích, kde nehrozí záběr o kámen jako na tratích přírodních.
Hrozí vám nějaká zranění?
Asi nejvíc jsou to vyhozená ramena. To se občas stane, většinou to pramení z chyby, že chcete něco zachránit, vezmete pádlem o dno a rameno vyskočí ven. Není to ale nijak časté.
A pak se objeví u kajakářů běžná opotřebení – kvůli sedu v kajaku vyhřezlé ploténky, u kanoistů problémy se zády z jednostranného zatížení. Ale dnes už se na tom hodně pracuje. Posilovny jsou zaměřené na prevenci, pravidelně s námi jezdí fyzioterapeuti. Máme nastavené věci, na nichž pracujeme. Když se mé fyzioterapeutce Markétě, s níž jsem už od Ria, něco nelíbí, hned na to navážeme cvičením.
Co další sporty? Cross + short slalom?
Short slalom je atraktivní. My jsme teď měli v Číně první zkoušku, jenže pořád nevím, zda to bude součást dalších závodů. Je v tom i politika. Bylo to v návrhu, ale zatím nepřišlo od federace žádné vyjádření. Jako zástupce závodníků si musím vyžádat odpověď…
Kajak cross mne baví sledovat, ale pro sebe v tom nevidím budoucnost. Je to dost brutální. Chcete i pokazit jízdu ostatním, k tomu jste na plastové lodi, je to o velké síle. Nechce se mi kazit průjezdy ostatním. Je to mentálně úplně jiné než slalom. Ale samozřejmě i tam je velká dávka umu…
Co děláte nejraději, když nezávodíte a netrénujete?
Výlety s rodinou, procházky se psem, to jsou mé hezké chvilky. Nechci vyrážet sám, snažím se být s rodinou.
Jaké máte koníčky? Stihnete vůbec ještě něco?
Není na to moc času, ale mám rád práci kolem domu, na zahradě nebo něco kutím. A pak moc rád jezdím na paddleboardu, ale na to teď času moc nemám a ani mne to netrápí.
Na sociálních sítích jsem vás viděl s karavanem? Jezdíte s ním na dovolenou?
Letos jsme spojili závody i dovolenou. Za tři týdny jsme objeli poslední dva světáky a pak zůstali ve Španělsku. Dali jsme výlet v Pyrenejích, přejeli k moři… To je možná do budoucna jedna z věcí, která by mne bavila. Byla to první zkušenost. Líbí se mi volnost pohybu.
A protože mám rodinu z tátovy strany z Jablonce, máme rádi Bedřichov a okolí. Manželka je z Karviné, tak odtamtud zase jezdíme do Beskyd.
Kde v cizině se vám nejvíc líbí?
Druhý domov mám v Austrálii. To je jediné místo na světě, kde si dokážu představit, že bych žil. I rodině se tam líbí. Starší kluk už trochu rozumí anglicky…
