Obchodník se zábavou. Staví větrné tunely, kupuje lyžařská a golfová střediska a pořádá mega koncerty. Zároveň dělá, co ho baví. A vy nakonec musíte uznat, že on sám vás baví také.
- Pane Rattaji, jak vypadá váš den? Vidím, že se opravdu nenudíte. Včera ve Vídni, ráno v Praze, večer na Slovensku… Létáte často letadlem?
Ale ne… Normálně mám každou hodinu setkání, mezi tím přesuny po Praze nejčastěji metrem. Mezi Prahou, Bratislavou a Vídní se přesunuji hlavně autem. Je to pružnější a plus minus časově stejné jako letadlo. Jezdím s řidičem, takže se mohu soustředit na e-maily, dokážu si z auta udělat mobilní kancelář.
- Váš domov je v Bratislavě?
Ano, dosud v Bratislavě, přímo v centru. Svého času, od roku 1996 do roku 2002, jsem pobýval v Praze. Pak jsme se kvůli rodině a dětem přestěhovali do Bratislavy, ale teď to zase vypadá, že se kvůli práci budu muset přesunout do Prahy.
- Organizujete pro lidi spoustu zábavy, kromě lyžování a větrných tunelů pořádáte i koncerty… Jakou máte sám rád hudbu?
Hudba mne baví a poslouchám skoro jakoukoli. Od rocku až po operu. Nejsem úplný fanoušek opery, ale na operu občas chodím. Naposledy jsem viděl Fausta v Curychu. Prostě jedu tam, kde je něco zajímavého, prostředí, zpracování, provedení atd. Když ale sám něco zapnu a poslouchám, tak to jsou hlavně 80. léta, neboť ta mi připomínají mé mládí a každá písnička se spojuje s nějakou citovou událostí.
- Například?
Že jsem se ve druhé třídě na gymplu zamiloval… Do Alphaville. (smích)
- Uvidíme někdy váš koncert ve Špindlu, stejně jako se pořádají slavné koncerty v Ischglu nebo na Kleine Scheidegg nad švýcarským Wengenem?
Ischgl to dělá 20 let, při otevření a ukončení sezony mají vždy megakoncert. Lidi si na to zvykli, je to úžasný produkt. Stejně jako u nás zaběhnuté festivaly. Když jsem se však o tom v Ischglu s organizátory bavil, říkali mi, že prvních 10 let těžce dopláceli, aby udrželi vysoký standard. My se snažíme takové věci dělat, třeba něco na otevření sezony ve Špindlu, ale je to těžce prodělečné.
- Není ani vhodný prostor…
Také, ale hlavní problém je klientela. Upřímně, nemáme úplné jasno v tom, jaká je tam specifická klientela, a už vůbec ne, jaká bude za tři, pět, sedm let. Je to i proto, že Špindl není dobudovaný. Až se podaří propojit Svatý Petr s Medvědínem, tak vznikne zcela nový prostor, entita a ta si vytvoří svou klientelu. Pak budeme vědět, zda tam budou chodit rodiny s dětmi, starší lidi, Němci, Holanďani, nebo Poláci. Nebo třeba slovenští a čeští snowboardisté a podle toho si pak můžeme říct, kam to budeme směřovat. U Špindlu je problém, že i během hlavní dovolené v únoru je tam poměr Čechů relativně nízký. Co tam budeme dávat za hudbu? Kabáty, nebo Rammstein? (smích)
- Pojďme k lyžím, není asi náhodou, že se kolem nich tak rád pohybujete. Jako mladý kluk jste na lyžích závodil. Pamatujete si na svůj první závod?
Já na žádné úrovni nejezdil, to bylo v žácích, vesnický klub v Mengusovcích, úplné nic, nějaké okresní přebory. V té poslední vesnici pod Tatrami jsem vyrůstal. Měli jsme tam jeden kopec a pomičku. Pamatuji si, jak jsme i při závodech museli mít kolem pasu omotanou kotvu s provazem.
- Dodnes ale jezdíte rád, jak? A jaké máte lyže?
Mám lyže všech kategorií od freeridu přes allmountain, slalom, obří slalom. V poslední době jsem holdoval malým obloukům a lyžím s poloměry 11–12 metrů. Ale nedávno jsem měl operované koleno, tak jsem jezdil raději volnější, delší oblouky. Dřív jsem měl lyže Head, od nich celou řadu. V poslední době mne ale oslovila značka lyží Blossom. Byl jsem překvapený, jak jsou dobré. Ty obřákové nejsou úplně tvrdé a dá se na nich hezky jezdit.
- Kde nejraději lyžujete v zahraničí?
Když venku, tak to musí být mimo bývalé Československo, protože ať jsou to Tatry nebo Špindl, beru to jako domov. Jinak mne velmi zajímá Amerika, tam jezdím rád. Objevil jsem ji v roce 1998. Koupil jsem si ve Vailu menší dům, dnes tam jezdím i několikrát za rok a nacházím inspiraci.
- Inspiraci pro co?
Pro náš Tatra Mountain Resort (TMR), který se zrodil tak trochu i díky Vailu. V roce 1997 vznikla firma Vail Resorts, jež je modelem fungování pro celý TMR. Jeden podnikatel tam spojil čtyři střediska – Vail, Beaver Creek, Keystone a Breckenridge, dal to na newyorskou burzu. Do té doby něco takového neexistovalo. Za získané peníze pak kupoval pozemky a udělal z toho velkou firmu, která dnes vlastní asi 14 velkých středisek a dalších pět menších příměstských. Vévodí lyžařskému byznysu ve světě – obratem, ziskem a zavádí progresivní metody řízení, na něž Evropa ještě není zvyklá. Jsou byznysově absolutně napřed.
- Dál než Rakušané, Švýcaři?
To říkám delší dobu. Rakousko je velmi vyspělé lyžařsky, ale byznys už tak rozvíjet neumí. Jsou konzervativní, moc se nevyvíjejí a jejich byznys stagnuje. Co jsme vymysleli my – „GoPass“ a šikovný sezonní skipas, to vše je z Ameriky. Ve Vailu stál kdysi denní skipas 40 dolarů, dnes 200. Ale celoroční „jen“ 800 dolarů. Celé je to postavené na tom, aby si klienti koupili celoroční skipas. A takhle předělali celou Ameriku, aby pro většinu klientů bylo výhodnější roční členství v klubu. Vše předělali i na online, i to teď zavádíme u nás. Máte informace o každém klientovi. Víte přesně, co spotřeboval, kde… Je to logický krok, protože když máte fitness, tak si kupujete roční abonentku, když máte golf a tenis, tak také… Oni si tím klienta zavazují. Takže Vail Resorts mají dnes 90% tržby z ročních permanentek. V únoru vyberou za roční skipasy 2 miliardy dolarů a pak už jen běží vleky.
Už to od nás okoukali Švýcaři ze Saas Fee, Crans-Montany, Verbier… Na rozdíl od Rakušanů se dokážou poučit. Byli u nás, protože my to zkoušíme už 6–7 roků. Když jsme to Švýcarům říkali poprvé, tak se nejdřív smáli, ale za rok začali s prvními pokusy a před rokem už měli celoroční lístek.
Na Slovensku letos poprvé přejdeme na flexi ceny, to je podobné, jako když si jdete kupovat letenky k Ryanair a Easy Jet. Chci jít lyžovat 11/2, tak si kliknu a vyhodí mi to 40 eur za denní skipas. To je docela dost, řeknu si, ale hned mi to ukáže i to, že kdybych přijel o dva dny dříve nebo o týden později, tak už je to za 50, protože zrovna 11/2 budou prázdniny a přijedou klienti z Katowic, z Prahy a to znamená, že cena poroste. Cenou přinutíte lidi rozložit si sezonu. Ale musíte je mít online, aby se mentálně nastavili. Je to jako s hotely. Nikdo dnes nenadává, že hotel nedostane za jednu cenu, která je vypsaná někde na recepci. To je cíl, kam se chceme dostat. Švýcaři to od nás teprve okukují.
- Líbí se vám ta americká střediska i na lyžování, nejen jako škola byznysu?
Ano, je to hodně jiné lyžování. Jiné svahy, jiný sníh, který je lehký, vzdušný. Nikdo tam nebrousí hrany, protože nemáte žádný led. Proto všichni v Americe jezdí i na jiných lyžích. Zvykl jsem si na to a je to úplně jiná zkušenost. Na svahu v Americe také nikdo nepije, nejsou tam žádné après-ski a celé se to posouvá na večer. Každý si rád zalyžuje a po lyžovačce si skočí do jacuzzi s pivem. Který dům tam nemá jacuzzi, jako by neměl okna a dveře. Takže ne že bych nerad lyžoval v Evropě, ale když se ptáte, kde si to nejvíc užiji, tak v Americe.
- Mám provokativní otázku. Je to celé pro vás hlavně jen byznys, anebo byznys spojený se zábavou, někdy dokonce trošku riskantní?
Jako zábava to začalo. Zhruba v roce 2004 šlo do privatizace na Slovensku kde co, i lanovky. Tak jsme si řekli: „Koupíme si lanovku na Lomnický štít, budeme se tam vozit a uděláme si to sami pro sebe.“ Koupili jsme ji a museli se zavázat, že něco proinvestujeme. A z toho vlastně vzniklo TMR. Museli jsme zainvestovat, peníze se nám musely vrátit a najednou to nabralo obrátky. Vznikla možnost koupit Jasnou atd.
- Musím se vás zeptat na Špindl, protože když se podívám na stránky TMR, tak tam Špindl vůbec nenajdu. Dostanu se na vaše polské středisko, na slovenská, ale Špindl nic. Proč?
TMR má ve Špindlu dohromady vliv tak na 25 % provozování. Ale spravujeme to aspoň manažersky. Jeden ze spoluakcionářů to nicméně trefně popsal jako pytel blech. Ve Špindlu jsou všichni důležití pražští podnikatelé, politici, každý se tam pokouší nějak angažovat a mluvit do toho, takže je to zvláštní prostředí. Musím nicméně uznat, že dnes, kdy asi šestým rokem fungujeme v této koalici, jsme si našli jakýsi model, sedlo si to a oni nás už respektují. Hodně věcí, co si vyzkoušíme v Jasné, pak zavedeme i ve Špindlu. Ptají se – bude to fungovat? Odpovídám – pojďte se podívat, jak to funguje u nás. Máte úžasnou výhodu, že to netestujeme na Špindlu, ale na Slovensku. I tak nám nevěří. Špindl je specifický, ale na druhou stranu se mi líbí. Uměl bych tam s TMR fungovat i samostatně, ale společensko-politická situace je taková, že tam musí být koalice. Zároveň je to odrazový můstek, protože bez Špindlu by nebyl ani Liberec. Má to své synergické efekty.
- V příští sezoně 2019/20 by mělo ve Špindlu dojít ke klíčovému propojení mezi Svatým Petrem a Medvědínem, je to tak, stále to platí?
No, už letos se mělo stavět a nestaví. Ne proto, že to někdo neumí, ale vše brzdí environmentální požadavky. Byl nějaký plán, ale tím, že se vláda každou chvíli mění, jsou větší a větší požadavky, každý je papežštější než papež… Je to prostě složité. Není to naše chyba, my jsme stavebně a finančně okamžitě připraveni začít. Všechno záleží na jedné věci. Na podzim je vegetační období. To znamená, když se to podaří stihnout a kdybychom mohli na podzim kácet, tak by se to celé spustilo.
- Je dokonce možné, že Ještěd začne fungovat dřív než Špindl?
I to je možné. Kolem Ještědu se stalo to, že jeden novinář napsal, že Rattaj chce vykácet stovky hektarů lesa. Blbec, my kácíme jen 1,7 ha, stovky hektarů nemá ani celý Ještěd. Jenže to už bohužel vyvolalo vášně, psali mi: „Ty hajzle, chceš nám to tady vykácet!“ To vše pak vyvolává zpoždění. Záleží, jak se to celé povede, ale ano, je možné, že Ještěd bude fungovat dřív než propojený Špindl.
- Když se bavíme o obou českých střediscích, kam byste je vlastně chtěl dostat? Na jakou úroveň?
Špindl má ambici a předpoklady být největším a nejmodernějším střediskem v České republice se vším, co k tomu patří. Když se říká, že to je český Aspen, to je a bude český Aspen. Bude to středisko, které je české, ale klientela do budoucna jen a pouze česká nebude. Je to dané tím, že jde o velmi atraktivní oblast, jste ani ne dvě hodiny jízdy od Prahy. Kdyby chtěl někdo Špindl doběhnout, tak jsou to takové investice, tolik let, že už nemá šanci. Špindl bude s velkým náskokem jednička.
- A Ještěd?
Ještěd je pokus udělat něco alternativního. Viděl jsem to v Americe, typ příměstského střediska. V USA to má Vail Resorts u Chicaga, u Minneapolis. Kam zajedete na víkend nebo si zalyžovat jen na otočku. Oni na tom chytají klienty. Nabídnou jim celoroční permanentku a oni pak na prázdniny pojedou třeba do Vailu a využijí komplexní nabídku. Chytí je do sítě ročního klienta. A to by mohl plnit Liberec. Bylo by to příjezdové středisko pro Liberečany, kteří to vnímají srdcově, ale stejně tak by to mohlo být zajímavé i pro Pražany, kteří tam přijedou na otočku. Celé středisko chceme udělat osvětlené, vybavené, mělo by to fungovat hlavně jako večerní lyžování.
- Co s tím chcete přesně udělat, protože jen vykácet desítky stromů a trochu rozšířit sjezdovky nestačí, že?
Třeba zasněžování tam není vytvořené koncepčně, jen aby něco bylo. Chce to hydrologickou studii, zda se tam voda dokáže nasbírat. My už víme, že dokáže. Uděláme velkou nádrž, aby se to nemuselo tak jako dosud zasněžovat pitnou vodou. Vytvoříme dostatečnou zásobu vody, aby se dalo vysněžit kvalitně a systematicky celé středisko. Uděláme i odjezdy, dojezdy a celé zázemí.
- Dnes nejen v Česku, ale i v Rakousku, v Itálii vše stojí a padá s umělým zasněžováním. Nemáte obavy, že nebude vodu kde brát? To se stalo loni ve Francii, kde pro 50 středisek v části Alp byla vyhlášena nouzová situace.
Zatím jdeme cestou vytváření velkých rezervoárů vody, ne těch malých, jaké vidíme hodně v Alpách, jež se musejí za sezonu několikrát naplnit vodou. Udělali jsme to v Tatrách, plánujeme na Ještědu, ve Špindlu je přehrada – v zimě jsme se domluvili na zvýšení hladiny o metr. Ve Vysokých Tatrách máme například 300 000 kubíků vody a tím můžeme zasněžit celé středisko. Nejsme odkázáni na to, že něco doteče.
- Naznačil jste expanzi do Rakouska, ale zároveň jste řekl, že je to komplikované kvůli jejich opatrnosti. Pohnulo se něco? Já osobně si myslím, že švýcarský přístup je jiný, protože Švýcaři padli díky nadsazenému franku skoro na dno a museli se začít starat o přežití. Rakousko tohle nemuselo.
Máte pravdu. Po Rakousku jezdím tři roky, už to často vypadá na spadnutí, ale stále přešlapujeme. Nemůžu být moc konkrétní, ale měli jsme rozjetých několik věcí. Začali jsme třeba jednat v oblasti Kitzbühelu. Tam je dodnes možnost koupit 25 %, ale bez možnosti to ovlivňovat. Podobně Schladming, Bad Gastein… To jsou všechno takové neekonomické, nevysvětlitelné věci dané hlavně tím, že Rakušané jsou konzervativní. Nebo Nassfeld, jsou tam dva vlastníci, my už jsme se posunuli s jedním i s druhým, ale problém je v tom, že oni dva se mezi sebou nesnášejí. Nezřídka je to, řekl byste, kvůli hloupostem. Takže je tady něco připravené a kdyby to vyšlo, tak do zimy bychom možná mohli už něco v Rakousku rozjet…
- Ten Nassfeld?
Nebudu to komentovat. (smích) Ale myslím, že správná cesta je jít do toho s Rakušany jen přes silnou, vlivnou skupinu. Mimochodem Nassfeld má podobnou návštěvnost jako Jasná, asi 700 000 lidí ročně, ale má dvakrát víc sjezdovek. To znamená, že oni jsou poloprázdní. (úsměv) A Češi, Slováci jsou tam naučení jezdit. To je pro nás samozřejmě zajímavé a napadlo nás rozšířit tam lyžování do sousední Itálie. Mohlo by to být opravdu velké středisko. Ale Nassfeld to nebude a o tom středisku se rozhodne velmi brzy, tak si počkejte.
- To vás láká víc, než kdybyste jednou koupil třeba Ischgl nebo St. Anton?
St. Anton a Ischgl jsou neřešitelné. Jako bych v Praze řekl, že chci koupit Chrám sv. Víta. Stalo se nám, že jsme si sedli s Rakušany, říkali si záměry, kolik se dá vydělat. A oni reagovali – vy chcete vydělávat na lyžování? Koukají se na to jako na hřích, to se v Rakousku nedělá. A jak to tedy děláte? My to máme tak na nule, samozřejmě že zainvestujeme, ale…
Abyste tomu rozuměl, oni před vesnicí dělají, že to je hlavně společenská záležitost a nikdo na tom nevydělává. (smích) Je to pokrytecké. Pokud by se nám podařilo dostat v Rakousku do nějakého velkého střediska, protože malé pro nás ani nemá smysl, tak bychom měli obrovské problémy i proto, že jsme jen „Ostblock“. Vnímají to citlivě. Rakousko vymyslelo lyžování a co my je máme učit?
- Nemají ale s „Východem“ i špatné zkušenosti?
Bohužel se tam stala nepříjemná věc, středisko Semmering u Vídně koupila nějaká ukrajinsko-ruská skupina. A jak nastal problém mezi oběma zeměmi, tak Rusové zablokovali peníze, málem se tam nekonal pravidelný Světový pohár, neměli ani na zaplacení elektřiny. Samozřejmě že toto bylo v Rakousku velmi medializované a sledované. Takže s o to větší nedůvěrou se dívají i na ostatní. Proto bych do toho nejraději šel s nějakou velkou rakouskou skupinou.
- A co to Švýcarsko?
Mluvím o tom i s Vítkem, i když jeho Crans-Montana je pro Čechy nebo Slováky nepoužitelná, protože tam není žádná synergie. Ale pro TMR by to vytvořilo stabilní švýcarskou nohu nějakého většího systému. Znovu jsme u toho, že západní svět se na nás kouká trochu přes prsty, jako na nějaký Ostblock. Můžete tu udělat cokoli, ale oni si myslí, že žijeme na stromech. Tudíž pokud nemáte evropskou nebo světovou firmu, tak musíte mít nějaká aktiva nebo něco, čím je přesvědčíte, že firma není postavená na východních aktivech, která jsou z jejich pohledu velmi nestabilní. Vnímají to následovně: Ano, máte perfektní čísla v Tatrách a ve Špindlu, vyděláváte, ale změní se vám vláda a pak vám to zakážou.
Politický risk je obrovský, pokud nemáte ony velké peníze. Když je nemáte, tak nemůžete dělat velký rozvoj. To probíhá vlastně i ve Špindlu, kdy lepíme peníze z nějakých úvěrů. Nějak to sice dáváme dohromady, ale to není takové, jak by to mělo vypadat. Můj kamarád, společník a bývalý právník Daniel Křetínský naši společnou akvizici EPH rovněž posouvá tím směrem, že nejde na Východ, ale kupuje aktiva na Západě. A dnes ho bankéři v Londýně, a nevím kde, milují a cpou mu peníze, aby je rozinvestoval. Ukázal, že to umí a že onomu světu rozumí.
To je i další krok pro TMR, dostat se do první ligy v Evropě, a proto potřebuji aktivum, které je třeba v Rakousku, ale navíc ještě někde. Ale co máte za možnosti? Máte Rakousko, máte Itálii, ta je však ještě komplikovanější než Rakousko. Ve Francii vám nikdo nic neprodá kvůli státnímu monopolu, takže jediné zůstává Švýcarsko. To, že má problémy, je výhoda a přesně, jak jste říkal, Švýcaři už vědí, jak to je, a proto přemýšlejí a hledají řešení.
- Takže Crans-Montana?
Ano, tam bychom se rádi viděli, už proto, že tam je Vítek a já se s ním umím dohodnout. Už léta se bavíme o spolupráci a hledáme, jak bychom ji přetavili do nějaké užší podoby. Ovšem je to složité, on je velmi tvrdý obchodník. Nakonec ale není jediný, s kým je možné se bavit. Švýcaři jsou samozřejmě také konzervativní a nechtějí si do své enklávy někoho pustit. Už to, jak se tam dostal Vítek, je zázrak. A v tom, jak jim vypnul vleky, když je měl najednou dotovat sám, jsem zcela na jeho straně. Dokonce si umím představit, jak to bylo. On udělal to, co by si žádný Švýcar nedovolil, tzn. hnal to do extrému. Já to na Facebooku lajkoval a hned se ozvala kritika: „Ty jsi hajzl, raději se podrobíme.“ A já na to: „Nepodrobíme, raději je naučíme, jak se to má dělat!“
- Poslední otázka. Proč jste se rozhodl vstoupit i do golfového byznysu v Česku? Slyšel jsem také, že Ostravice nebude jediným místem, prý se chystáte i na Mladé Buky. Bude následovat ještě něco?
Protože Čenda Jílek hraje golf (smích) a celkově to dává nějaký smysl. To platí i o případných dalších místech. Ano, pokud to bude dávat smysl.
Připravil: Petr Pravda, foto: Jakub Frey
