Angličan Ben Lovett se připojil k týmu Albatross Golf Resort před třemi lety. Napomohlo tomu i to, že hřiště je součástí sítě European Tour Destination. Právě do téhle elitní skupiny hřišť patřilo i turecké hřiště, kde pracoval předtím. V rozhovoru pro Premium Golf řekl, že tím nejdůležitějším pro golfový resort jsou hráči a jeho úkolem je udělat hřiště takové, aby hráče bavilo.
Je první dubnový týden a na terase Albatross Golf Resort zalité sluncem se již dá sedět i bez bundy. Kolem nás vyrážejí první dopolední flighty. Ben Lovett bydlí přímo v resortu, a tak za námi dorazí pěšky. „Díky tomu, že bydlím přímo tady, hraji hřiště i čtyřikrát týdně. Musím vědět, jak vypadá z pohledu hráče,“ říká s úsměvem.
- Sedíme ve vaší klubovně, venku je teplo a sluníčko. Sezona letos odstartovala velmi brzy, že?
Máte pravdu, je to nejranější začátek sezony zde na Albatrossu. V Česku jsem třetím rokem, předloni jsme otevírali 24. března, loni začátkem dubna a letos už někdy v polovině března. Takže asi o týden dříve. Musím ale říct, že je to za celou dobu bezkonkurenčně nejhezčí počasí, co si tady na jaře pamatuji. Dokonce i hřiště je ve velmi dobrém stavu, loni bylo touto dobou ještě takové žluté, teď je krásně zelené. Navíc už je poměrně suché, protože teploty venku jsou nadprůměrné. Jsem Angličan, takže mluvit o počasí, to je moje parketa. Pro nás je buď moc horko, nebo moc mokro, nebo moc zima, zkrátka nejsme nikdy spokojeni. Tentokrát si ale není nač stěžovat.
- Může si vůbec Angličan stěžovat na horko? Existuje u vás něco takového?
Možná nejsem úplně ten pravý, kdo by to posoudil. Sice pocházím z Anglie, ale vyrůstal jsem ve Španělsku. Můj otec tam pracoval jako manažer a ředitel několika významných golfových hřišť – vedl například Real Golf Valderrama, hřiště, kde se hrál i Ryder Cup v roce 1997. Působil také na hřišti Celtic Manor ve Walesu. Dalo by se říct, že jsem se na golfovém hřišti narodil, takže moje směřování bylo jasné.
Jako mladý kluk jsem otci pomáhal na hřišti ve Španělsku a později tam začal i pracovat. Byl to on, kdo mi poradil, abych se stal greenkeeperem. Pomáhal jsem některá hřiště i stavět a nakonec jsem zakotvil v jižním Španělsku, kde jsem se stal course managerem hřiště Desert Springs. Odsud jsem přešel do Turecka, kde jsem poprvé začal pracovat pro European Tour na hřišti Montgomerie Maxx Royal Golf Club. Tady jsem zůstal celkem sedm let, z toho třikrát se zde hrál skvěle obsazený turnaj Turkish Airlines Open.
- Na Albatrossu působíte jako hlavní greenkeeper a course manager. Co přesně je náplní vaší práce? Asi to není ježdění se sekačkou.
Mým nejdůležitějším úkolem je zajistit hráčům co nejlepší trávu a vůbec povrch celého hřiště. Takže se zabývám především systémem údržby a navrhuji vylepšení, tak, abychom měli vše v co nejlepší kondici. Aktuálně samozřejmě řešíme provzdušnění greenů, ale naším velkým úkolem je – zejména po zkušenostech z loňska – vylepšit systém zavlažování. K tomu patří i řízení veškerého technického personálu hřiště, komunikace s partnery, dodavateli, ale i managementem. Dnes jsem mnohem více manažer než greenkeeper. Na hřišti pracuje kolem 20 lidí, to je už poměrně hodně, musím se aktivně podílet nejen na řešení problémů, ale problémy musím i aktivně vyhledávat a předcházet jim. Zkrátka je toho hodně.
- Jaké hlavní úkoly na vás čekají po zimě?
Letos jsme mnoha problémům čelit nemuseli, zima byla poměrně mírná a tráva je v dobrém stavu. I během zimy se snažíme udělat vše proto, aby přežila bez problémů. Asi největším úkolem, který jsme si letos vytkli, je především výrazné posílení kapacity zavlažovacího systému. Vzhledem k tomu, jak se v poslední době vyvíjí počasí v Česku, je zavlažování jednou z nejdůležitějších věcí. Musíme zalévat poměrně často, což není levné. Právě teď dokončujeme rekonstrukci nádrže na vodu, kterou máme tady na hřišti. Bude mít citelně větší kapacitu, což by mělo během léta pomoci.
- Byla to vaše iniciativa? Váš nápad? Jaká je role course managera v plánování změn na hřišti?
Společně s majitelem našeho hřiště panem Šimáně neustále diskutujeme o tom, jak bude areál do budoucna vypadat, co na něm vylepšit, co předělat. A tenhle nápad byl součástí úvah. Společně s majitelem, ale i generálním ředitelem hřiště se setkáváme často, probíráme, co bychom mohli nebo měli udělat, abychom úroveň hřiště pozvedli. Protože cíl máme jasný, chceme udržet pozici jednoho z nejlepších hřišť v Česku a být konkurenceschopní i v Evropě. Velmi důležité je pro mě ale poslouchat i zpětnou vazbu od našich členů, postřehy profesionálů během turnajů, zkrátka lidí, kteří k nám chodí hrát. Každý rok se snažíme přijít s nějakým vylepšením, ať se to již týká designu, infrastruktury či dalších věcí kolem.
- Albatross Golf Course má dobrý zvuk. Opravdu ještě potřebuje vylepšení?
Nemůžete zůstat stát na místě. Golfová hřiště se musí měnit, občas na hráče přichystat nějakou novou výzvu, nebo jim naopak hru usnadnit, vylepšit prostředí kolem, zlepšit jejich zážitek z hry i návštěvy v resortu. Na tom musíte pracovat nepřetržitě.
- Na začátku našeho povídání jste zmínil provzdušnění travnatých ploch. Proč je to pro hřiště tak důležité?
Trávníky jsou jako my – potřebují vodu, jídlo a potřebují také vzduch, aby přežily. Trávník musí být „spokojený“, v dobré kondici, protože jen provoz na hřišti je poměrně velký a to mu tak úplně dobře nedělá. Snažíme se tedy dostat vzduch ke kořenům, aby mohly dýchat a byly silnější.
- Na hřištích se používá velké množství druhů trav, dnes je v kurzu odrůda bahama a její variace. Jak se vybírá správný trávník pro konkrétní hřiště?
V současné době jsou na trhu skutečně tisíce variant, každá společnost má několik druhů a poddruhů, které můžete použít. Existují ale i firmy, které trávníky testují, a to nám pomáhá porozumět tomu, jak se kterému druhu trávy daří v konkrétních klimatických podmínkách. To je totiž velmi důležité. My jsme postupně trávník proměňovali, letos a loni jsme změnili druh trávy na fairwayích, snažíme se také upravit odpaliště, aby byl jejich povrch pevnější a odolnější, a zároveň byl blízko trávě na fairwayích.
Potřebujeme trávu, která dobře snáší zimu a přežije ji bez většího poškození, ale stejně tak musí být i proto odolná vyšším teplotám v létě, aby zůstala dlouho zelená. Nejčastěji používáme trávy z Holandska nebo USA, tam má šlechtění golfových odrůd dlouhou tradici. Nyní využíváme druh trávy, který jsem znal z Turecka, vydrží horko a sucho v létě, což se ukazuje jako stále důležitější. Doufám, že právě tahle tráva bude perfektní i v tak horkém létě, jako bylo to loňské.
- To znamená, že na golfovém hřišti už pozorujete změnu klimatu? Pokud je potřeba používat v Česku trávu původně šlechtěnou pro turecká hřiště…
Když jsem odcházel do Česka, doufal jsem, že se po letech v Turecku trochu ochladím, odpočinu si od extrémního tepla. Soudě ale podle posledních dvou letních sezon, moc se mi to nepodaří. Bylo velmi horko a sucho. Zdá se, že klimatická změna přinese mnohem více extrémů. Konkrétně na tomhle hřišti to ale znamená občas i silný déšť, který může také způsobit problémy. Snažíme se takovou vodu odvádět a zadržovat, abychom ji mohli využít později na zavlažování.
- Je vaše práce v mírném českém podnebí snazší než na jihu, nebo naopak v severských zemích?
Nevím, jestli snazší, je jiná. Všude máte věci, které musíte řešit. Třeba v Turecku jsme běžně vyměňovali trávu čtyřikrát do roka, tady to děláme zhruba jednou ročně. Přiznám se, že podmínky, které tady pro svou práci mám, a nejen ty přírodní, mi ji poměrně usnadňují. Tady máme někdy sněhu příliš málo, což pro trávu není dobré. Ve Skandinávii je to naopak jejich hlavní problém, musí zvládnout velké přívaly sněhu. Přes zimu je trávník přikrytý sněhem chráněný před extrémními mrazy, ale když vám na hřišti leží sněhová peřina pět i šest měsíců, jako na některých hřištích třeba v Kanadě, už to trávě neprospívá ani trochu.
Každé hřiště je zkrátka jiné, v Anglii si zase musíte poradit se spoustou vody a nedostatkem sluníčka a tak dále. Nechci říkat, jestli je péče o trávu na hřišti v Česku jednoduchá nebo složitá, ale počasí je rozhodně příjemně mírné – ani příliš šíleného vedra, ani dlouhá zima s tunami sněhu, prostě něco mezi. Máme tu tři měsíce, kdy je opravdu horko, ale s novým zavlažováním je letos zvládneme bez problémů.
- Nechme teď na chvíli stranou profesionály. Myslíte, že amatérští hráči jsou schopni vnímat rozdíly mezi různými druhy trávy?
To je často diskutovaná věc, mnoho z nich by se se mnou asi přelo, že ano. Já jsem ale přesvědčen, že spíše ne. Myslím, že dnes golfisté chtějí hlavně kvalitní a rychlý povrch greenů, kompaktní a konzistentní porost na fairwayích. O zbytek se nestarají, zbytek je pro ně jen obyčejná tráva. Netuší, jestli je to tenhle, nebo jiný druh trávy, a ani je to nezajímá. Co opravdu chtějí, aby byl povrch hřiště v dobrém stavu. Jednu změnu ve vnímání hráčů v poslední době ale sledujeme. Tradičně bylo hodně hřišť udržováno britským stylem – tamní hřiště jsou v létě obvykle velmi tvrdá, skoro žlutá, míček na nich hodně skáče a má dlouhý doběh. Dnes vyžaduje mnoho hráčů, aby byly fairwaye i okolí hřiště zelené. Tomuto trendu se musíme přizpůsobit.
- To je důvod, proč jste mluvil o tom, jak důležité je pro vás kvalitní zavlažování?
Přesně tak, spotřebujeme pravidelně mnohem více vody než na běžné hřiště v Anglii nebo jinde na ostrovech. Znám několik tradičních linksových hřišť ve Velké Británii, velmi rád tam hraji, a v létě tam téměř zelenou trávu nevidíte, vše kolem vás je žluté. Tenhle žlutý, suchý povrch s velkým odskokem mám rád. Ale většina golfistů chce dnes přijít do zeleně. Takže nejde o to, co má rád greenkeeper, ale co chtějí návštěvníci.
- Jenže ti by chtěli krásně zelenou trávu, ale zároveň velký odskok a doběh.
Máte pravdu – a to je jeden z našich úkolů. Najít rovnováhu mezi těmito zdánlivě neslučitelnými požadavky. Golf je především zábava, hráči si musí hru užívat a na nás je, abychom to zajistili. I proto zkoušíme různé druhy trávy, aby zůstávala zelená, ale povrch pod ní suchý a tvrdší.
- Jednou z velmi důležitých událostí pro Albatross Golf Resort je turnaj D+D Real Czech Masters, jediné zastavení European Tour ve střední a východní Evropě. Jak moc musíte hřiště před turnajem připravovat?
Upřímně řečeno, my se snažíme dodržovat na hřišti vysoké standardy bez ohledu na to, jestli se chystá turnaj. Takže těch změn zase není tolik. Před turnajem trochu zvýšíme frekvenci sekání, snažíme se udržet trávu co nejkratší a také ji připravit na výrazně vyšší zátěž než při běžném provozu.
- Jak může greenkeeper udělat hřiště pro profesionální hráče obtížnější?
Moc šancí nemáte, samozřejmě se snažíte trochu zvýšit rychlost greenů, aby puttování bylo obtížnější. Používají se trochu jiné pin pozice, a jak už jsem se zmínil, častěji sekáme fairwaye a greeny. Naopak pár dní před turnajem necháme malinko přerůst rough, aby hra z něj byla těžší. Při profesionálním turnaji chcete, aby míče více skákaly a kutálely se, to zvyšuje šanci, že profesionální hráč udělá chybu. Takže se snažíme nechat povrch trochu vyschnout a ztvrdnout.
- Jak se dá zvýšit rychlost greenů? Pokud je třeba na turnaj potřebujete rychlejší.
Nejobvyklejší odpovědí je úprava výšky střihu, ale popravdě, my jen velmi výjimečně měníme výšku střihu greenu pro turnaje. Můžete je trochu zapískovat, upravit sklon trávy hráběmi nebo kartáčem a pak již jen častější střih, o kterém byla řeč.
- Není to na škodu běžného provozu? Netrpí tím běžní hráči?
Chceme našim členům a návštěvníkům nabízet skutečně férové hřiště, jak jsem říkal, golf je hlavně zábava. Kdybychom nechali stejné podmínky jako na turnaj, amatérští hráči by většinu času trávili hledáním míčku, to by je netěšilo. Naštěstí ale během pár dní je hřiště zase v obvyklém stavu, rough se snažíme posekat co nejdříve po skončení turnaje a tráva na fairwayích a greenech doroste poměrně rychle. Když chcete mít dobré hřiště, musíte být schopni nabídnout jak obtížnost pro profesionály, tak zábavu pro amatéry.
- Jednou z věcí, se kterou se během turnaje pravidelně pracuje, je změna pin pozic. Jak je vybíráte a jak často se mění při běžném provozu?
Pokud jde o European Tour, před turnajem je určí sbor rozhodčích a publikuje jejich rozpis na všech pět dní, tedy od středečního pro-am až po finálové kolo. My to pak jen zařídíme. Při turnajích se používají pozice u okraje greenu, blízko vody nebo písku. Při běžném provozu měníme pin pozici třikrát či čtyřikrát týdně, když si ale všimneme, že okolí jamky je už hodně poškozené, změníme ho častěji.
- Co je nejtěžší z pohledu greenkeepera, pokud jde o údržbu hřiště?
Zjednodušeně řečeno je to traffic management, zvládnout množství hráčů, kteří za sezonu hřištěm projdou. Samozřejmě se snažíme golfisty nějak po hřišti směrovat, kolegové greenkeepeři například označují oblasti se zákazem vstupu, ostatně i v golfových pravidlech se s tím počítá. Za sezonu se tady na Albatrossu vystřídá asi 17 až 20 tisíc flightů, to je opravdu velká zátěž. Máme tým vyčleněný jen na to, aby opravoval divoty, pitchmarky a tak dále. A je tu ještě jedna věc, před pár lety drtivá většina hráčů nosila bagy na zádech. Dnes asi 90 procent hráčů používá vozíky, zbytek připadá hlavně na buggy. I to mění nároky na hřiště, zátěž je trochu jiná a my s tím musíme počítat.
- Jaké nejdůležitější cíle máte před sebou pro letošní rok?
Máme už hodně splněno. Jak jsem zmínil, největším projektem bylo otevření zvětšené vodní nádrže. Výrazně jsme rozšířili také naše tréninkové plochy a prostor pro trénink krátké hry. Teď musíme hlavně dokončit rozdělané věci a pak už budu moci obrátit pozornost zpět k samotnému hřišti a začít se pomalu připravovat na srpnový turnaj. Zatím jsme nemluvili o ničem větším pro příští rok, ale určitě zase nějaká vylepšení přichystáme. Máme celý seznam nápadů, které bychom mohli realizovat.
- Třeba další devítka?
Když jsem sem nastupoval, tak jsme o tom mluvili. Teď se chceme soustředit spíše na stávající hřiště a stále zvyšovat jeho kvalitu a úroveň. Ale uvidíme.
- Říkal jste, že máte rád hru na linksech. Máte nějaké oblíbené hřiště?
Ačkoli jsem v Česku už delší dobu, zatím jsem neměl moc šancí zahrát si jinde než tady na Albatrossu. Moc se mi ale líbí třeba Casa Serena, to je náročné hřiště s množstvím nástrah. Tady se snažím hrát co nejčastěji to jde, abych měl představu, v jaké kondici je tráva z pohledu hráče. Jinak mám rád svá domovská hřiště v Anglii.
- Jak často máte šanci si zahrát? A dokážete hrát jinde, aniž byste se na hřiště díval z pohledu greenkeepera?
Loni jsem hrál Albatross asi padesátkrát, jinak si jdu občas zahrát v Cornwallu, když jedu za rodiči, nebo ve Španělsku, kde to mám rád. Není úplně snadné oddělit se od práce, nesledovat podmínky hřiště, ale snažím se o to. Mám-li si užít hru, pak je to nutnost. Na druhou stranu, pořád se učíte, můžete se inspirovat. I proto bych si rád zahrál více českých hřišť, abych se přiučil od lidí, kteří se tu narodili.
Připravil: Jan Lodl. Foto: Ondřej Pýcha
