Ještě před čtyřmi desítkami let se tady těžilo uhlí, do země zela díra skoro jako do pekla a vše rámovala všude kolem neutěšená krajina, pro niž se vžil pojem „měsíční“. Současnost je tak diametrálně odlišná, že se ani nechce věřit, že ještě celkem nedávno byl tenhle kus krajiny zdevastovaný a těžce poznamenaný důlní činností. Dnes se na místě bývalého uhelného lomu vinou zelené fairwaye a hraje se tady golf na hřišti, které se velice rychle zařadilo mezi to nejlepší, co golfové Česko nabízí.
V roce 1939 vypadala ale realita zcela jinak. Právě se tady začalo těžit uhlí v nově otevřeném dole Silvestr a uhlí se v této lokalitě dobývalo až do roku 1981, kdy byl důl definitivně uzavřen. Těžbou drsně poznamenaná krajina sice postupně prošla jistou rekultivací, ale dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by se tady mohl hrát někdy golf. Ten byl především doménou nedalekých lázeňských měst Karlových Varů a Mariánských Lázní.
S trochou nadsázky řečeno, jako bájný Fénix z popela povstalo i golfové hřiště, jehož podobu navrhla německá společnost Städler Golf Courses architekta Christopha Städlera. První přípravné terénní práce započaly v roce 2003 a na jaře 2005 už byla otevřena, jako předzvěst, golfová akademie s krytým drivingem a cvičnými greeny. První hráči si vyzkoušeli hřiště už na podzim téhož roku, ale oficiálně a slavnostně bylo osmnáct sokolovských jamek otevřeno v září 2006.
Svým umístěním, designem, ale také sportovními parametry a pestrou škálou jamek se velice rychle zařadilo mezi nejzajímavější hřiště v Česku. Ostatně, zahrát si na místě bývalého uhelného dolu, to se jen tak hned každému nepoštěstí…
Co vás na hřišti čeká…
Především vás čeká sportovní hřiště, nijak snadné, ale zároveň pestré, protože lze volit z několika různých strategií, jak jednotlivé jamky zdolávat. Počítat musíte s tím, že se budete pohybovat nahoru a dolů po jednotlivých kaskádách a výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším místem hřiště činí 42 metrů. Samotné hřiště s parem 72 je dlouhé 6288 metrů.
Počítat musíte i s velkými greeny a početnými bunkery, většinou mistrně rozesetými v místech, kam leckdy míčky směřují. Zcela jistě nebudete mít na žádné jamce pocit déjà-vu, stačí jedna hra, abyste si každou zapamatovali. Hřiště, jako by schované na dohled pod hradbou Krušných hor, má ještě jednu zbraň a tou je vítr. Když fouká, roste obtížnost hřiště o několik úrovní. Pravda, kromě výhledu na Krušné hory si budete muset zvyknout i na pohled na hradbu sokolovského sídliště nebo na komíny nedalekých elektráren Vřesová a Tisová…
To ale nic nemění ani nikterak neubírá na kvalitě hřiště. Místní fairwaye a greeny se řadí k tomu nejlepšímu, co se na českém golfovém trhu nabízí. Hřiště prověří každého fyzicky, psychicky i herně. Skoro by se chtělo říct, že tenhle sokolovský test má v sobě cosi převzatého z hornického řemesla, jemuž v minulosti tohle území patřilo.
Najdete tu jamky s nádhernými výhledy do kraje, hrané z vyvýšených odpališť do údolí, počítejte i se stoupáním vzhůru. Čekají tu jamky, na nichž se dá zariskovat, stejně jako jamky, kde je tou nejlepší strategií spíše konzervativní přístup. Jak už bylo řečeno, pestrost a výběr strategií, to je velká přednost osmnáctky na dohled od Sokolova.
Signature hole
Jamka č. 15, par 5:
Z osmnácti sokolovských jamek vybíráme jako signature hole pětiparovou jamku číslo 15. Několikrát se dostala v hodnocení nejhezčích jamek v Česku hodně vysoko, nijak neděsí svou délkou – z pánských odpališť má 474 a 452 metrů – a navíc je to kráska i na pohled. Ale pozor, tahle jamka může hodně dát, stejně jako vzít. Dá se tu skórovat, stejně jako nabrat nějakou tu ránu navíc.
Úvodní drive z vyvýšeného odpaliště na fairway pod sebou lahodí oku, když se snáší na nízko střeženou plochu. Jamka se vine kolem vodní překážky na pravé straně, ale vlevo číhá rough, nebo dokonce i out. Tahle jamka láká k tomu, aby se hráči pokoušeli jít druhou ranou na green, ale tak snadné to není. To, co se asi většině golfistů příliš líbit nebude, je přechod na jamku číslo 16. Při něm musíte nabrat všech výškové metry, které jste na předchozích jamkách ztráceli.
Za zmínku ale stojí i jamka číslo 8. Proč? Protože tenhle pětipar, dogleg doleva, naopak nese nálepku nejtěžší jamka na hřišti. Úzkou fairway lemuje les a na levé straně voda, na té pravé pro změnu hrozí out, na green se hraje do kopce a navíc částečně přes vodu. Nadmíru tvrdým oříškem bývá tahle jamka i pro opravdu zkušené a kvalitní hráče. Není divu, že bogey tady leckdy berou jako dobrý výsledek.
Víte, že…
- … v bývalém dolu Silvestr se do jeho uzavření v roce 1981 vytěžilo téměř 90 milionů tun uhlí a přes 50 milionů tun výsypky.
- … na tomhle dlouho zapomenutém místě ve zdevastované krajině je dnes hřiště, kam jezdí hrát i golfisté ze zahraničí, nejvíce z Nizozemska, Německa a skandinávských zemí.
- … při stavbě hřiště bylo postupně přemístěno zhruba 295 tisíc metrů krychlových materiálu. Nákladními auty se přesunovalo 80 tisíc kubíků, zatímco zbytek přesunovali lokálně buldozery.
- … příjemnou tečkou za golfovou partií v Sokolově může být i devatenáctá jamka v podobě místní restaurace na golfovém hřišti. Místní kuchyně je vyhlášená, stejně jako například specialita, kterou je sokolovská kachna.
O hřišti:
Par 72
Délka: 6288 m (bílá), 5916 m (žlutá), 5311 m (modrá), 4973 m (červená)
Rok otevření: 2006
Očima hráče Marka Nového:
Když jsem přijel do Sokolova poprvé, byly tam jen fairwaye a mezi nimi už jen tmavé plochy ještě s popílkem, nijak nezarostlé, holé. Prošel jsem hřiště a řekl si: Wow, tohle je super sportovní hřiště, ale takový typ „pouštního“ golfu. Jenže místo písku tady byla měsíční krajina po bývalém dole a v ní zelené pásy fairwayí. Dnes už vše zarostlo a pro mě je tohle hřiště stále jedním velkým překvapením, jak dobré je. Mám ho rád, je sportovní, dá se tu skórovat, ale také na řadě jamek musíte hodně zabojovat a jsou výzvou. Dnes už se dá kolem hřiště i běhat a pohybujete se vlastně v krásné přírodě. Neuvěřitelné na to, na jakém místě hřiště je a co tam bylo dřív.
Očima architekta Libora Jiráska:
Zdejší hřiště je mimořádně povedené. A neprávem zanedbávané v pozornosti hráčů. Každá jamka má svou strategii, dá se zahrát nejméně třemi způsoby a jen výjimečně je třeba heroických ran pro některou z variant. Navíc tady miluji podvečery, kdy se den uklidní a z vršku hřiště vidím na Chlum Svaté Máří a hřeben Krušných hor. A ta radost: na několika jamkách vidíte svůj úder z nadhledu a gravitaci při letu míčku vzdorujete o něco déle!
