Jak jezdí elektrická koloběžka Lime po městě, kam je údajně také určena? Vyzkoušeli jsme v „jámě lvové“, v pražských ulicích na trase mezi Žižkovem a Masarykovým nádražím. Na začátku všechno vypadalo perfektně, po jízdě až tak bezvadné pocity nemáme.
Ale pěkně popořádku. Celý tenhle americký koncept sdílených e-koloběžek se jeví zajímavě. Umožnit lidem svobodnou volbu a v některých místech a situacích svobodnější a rychlejší pohyb z místa A do místa B.
Než vyjedeme, stáhneme si do mobilu aplikaci Lime, prostudujeme rychle návod, vyhledáme na mapě nejbližší koloběžku a jdeme na to. Vyrážím první, kolega pojede po mně. Coby silniční cyklista s pěknou porcí naježděných kilometrů za rok, nemám žádné obavy, že bych tohle nějak nezvládl. Netuším, že se trochu pletu.
Koloběžka skutečně stojí tam, kde ukazuje mapička, ale na chodníku (kde by mimochodem asi stát neměla). Čtečkou na mobilu načtu QR kód – všechno jde docela rychle – a relativně brzy se můžu rozjet. Trasa je jasná. Koloběžka by měla být perfektní dopravní prostředek na kratší vzdálenost cca 1,5 až 5 km. Prostě tam, kde by to autobusem, tramvají kvůli přestupům trvalo déle. Vybral jsem si jízdu ze Žižkova k Masarykovu nádraží přímo v centru Prahy.
Bez přilby nevyjíždět
Najednou si uvědomuji, že nemám helmu. Ke koloběžce žádná není, každý zájemce by ji prostě měl mít, pokud chce jezdit, kdykoli se sebou. Vyrážím tedy bez helmy z vedlejší ulice, kde jezdí málo aut, rozhlédnu se, zmáčknu páčku akcelerátoru na pravé straně řídítek a odrazím se nohou. Koloběžka vystřelí pěkně rychle, řekl bych až moc, takže instinktivně ihned přibrzdím brzdovou páčkou na levé straně. Ale brzda reaguje taky okamžitě a dost ostře. Navíc tyč s řídítky je v místě uchycení u desky, na níž stojím, vyviklaná. To vytváří nepříjemný pocit předozadní a trochu i boční nestability.
První metry jízdy ve vedlejší ulici se s koloběžkou seznamuji a celkem to jde. Ale pozor, první zatáčka – měl bych správně ukázat rukou, kam pojedu, ale to nejde ani náhodou. I kdyby se řídítka nevyklala, tak si myslím, že bych pro ukázání změny směru musel normálně nejdřív uprostřed ulice zastavit. V zatáčce hned přijdou kostky. Drncá to šíleně, do toho už musím dávat pozor na auta. Nechci jezdit uprostřed ulice, ale u kraje vedle zaparkovaných aut to taky není žádný med. Koloběžka jede dost rychle, hlídám si, aby mi nikdo neotevřel dveře nebo neproskočil mezi auty. A už je tu křižovatka a nájezd na hlavní.
Pocity z jízdy
Provoz je naštěstí menší, neumím si představit, jak bych jel, kdyby tu bylo jedno auto za druhým. Podaří se mi rychle rozjet a řítím se nějakou třicítkou z kopce do centra. Oči slzí, držím jen tak tak rovnováhu a snažím se stabilizovat režim jízdy. Kolem auta, některá hodně blízko, chodci přes ulici i mimo zebry a červená! Prudce brzdím. Bacha abych nepřepadl přes vyviklaná řídítka. Tak to je tedy velký problém. A zase kostky.
Jdu raději na chodník a pomalou jízdou přejíždím úsek, který je na ulici prakticky nesjízdný. Tady bych už mohl dostat pokutu až 2000 Kč. Co nejrychleji se tedy vracím na ulici, kde jsem ale z ničeho nic v hustém provozu. Kolem Florence je to spíš horor, než jízda. Dal bych království za to, kdybych mohl koloběžku vyměnit za své silniční kolo, s nímž ovšem do centra také raději nejezdím.
Překonávám posledních několik set šílených metrů a celkem rozklepaný parkuji. 2.1 km, 9 minut jízdy. To není špatné. Pěšky bych to šel 30 minut, autobusem s přestupy skoro 20 min. Co cena? Ta není vůbec malá – 45 Kč. To je o 20 Kč víc, než kdybych jel MHD.
Krátce po mně zkouší koloběžku i mladší kolega, který jezdí denně po centru na motorce – nejsme prostě v provozu žádní nazdárci. Oba se ale nakonec shodujeme na stejných pocitech. Na trasu v centru, kde by vlastně měla pomoci nejvíc, se e-koloběžka podle nás moc nehodí.
Jízda s ní je nepohodlná, místy riskantní. Ale kam se tedy ve městě hodí, ptáme se navzájem? Snad tam, kde je minimální provoz aut, kde jsou hodně široké ulice. Nejvíc zřejmě na nějakou páteřní cyklostezku, ale těch v Praze zase moc není.
Hodnocení
Celkové pocity jsou tedy rozporuplné. E-koloběžka sice zkrátila cestu městem z cca dvaceti na méně než 10 minut, ale za jakou cenu? Shodujeme se, že s další jízdou určitě nebudeme spěchat, ani jednomu se nám do toho moc nechce.
V článku jsme se zaměřili čistě na zkoušku jízdy a pocity z ní. Nehodnotíme právní stránku věci a už existující problémy v pražských obvodech.
Text: Petr Pravda
