Pod nohama to šustí, občas zaskřípe, jak se ostrý nůž zařízne do ledu. Podle jeho tloušťky a stáří se vodní plochou rozléhají znepokojivé dunivé rázy, jak led pod vahou člověka pracuje.
Když se ale zastavíte, často najednou neslyšíte vůbec nic. Ticho jako v hlubokém lese. Někdy jen vítr, jindy různé vzdálené zvuky ze břehu. Auto, motorová pila, údery sekery, praskání ohně, hlasy dětí…
Chvíli posloucháte a pak se znovu rozjedete. Levá, pravá, levá, pravá. Ti zdatnější si dají ruce za záda jako Martina Sáblíková, víc se předkloní, aby měli lepší aerodynamiku a jeli rychleji. Zkoušíte protahovat skluz a jen hlídáte nerovnosti a případné kameny. Najet na kámen hrozí pádem, to nechcete.
Můžete jet rychle jako na silničním kole. Levá, pravá, levá, pravá. Kolem nikdo, maximálně skupina parťáků. Málokde jste v zimní přírodě tak sami. Určitě ne na sjezdovce, určitě ne ve stopě na běžkách. Možná se to trochu podobá skialpové túře. Jenže ta lehkost pohybu při bruslení na obrovské vodní ploše je až omračující.
Přírodní ledové bruslení je unikátní sport. V našich zimních podmínkách se dá provozovat spíš jen pár dní v roce. Pokud nebydlíte třeba v blízkosti Lipna. Jsou ale místa v zahraničí, kde můžete jezdit skoro celou zimu. Na mnoha jezerech ve Skandinávii, v Kanadě nebo USA.
Vždy ale záleží na spoustě okolností. Jak mrzne a jak padá sníh. Když je ho najednou moc, může led úplně pokazit.
Výjimečným místem je rakouské jezero Weissensee. Z Prahy je to šest hodin jízdy a prakticky nikde v této části Evropy nenajdete takové podmínky. I proto, že to je tam tak dobré, se na přelomu ledna a února stává cca 10 kilometrů dlouhé korutanské jezero téměř druhým domovem tisíců Nizozemců. Ti tam pravidelně už dlouhé roky jezdí na bruslařský festival, alternativní Elfstedentocht (Závod jedenácti měst). Při tuhých zimách se konal na zamrzlých kanálech ve Frísku. V 21. století se to však ještě nepodařilo ani jednou, a tak si Nizozemci vytvořili svou malou kolonii právě na Weissensee, jezeře u italských hranic, kde panují v noci velké mrazy.
Bruslařský festival Alternative Elfstedentocht se tu koná cca 14 dní od konce ledna za účasti stovek závodníků a tisíců diváků. 99 % z nich jsou Nizozemci. Bydlí v okolních vesničkách, upravují rolbami okruh od 5 do 25 km, jak to dovolí aktuální podmínky. Nejdelší varianta okruhu se dá využít přibližně jednou za tři roky, kdy dostatečně zamrzá i východní část jezera. Hlavní závod je dlouhý 200 km, ale dospělí i děti závodí i na kratších tratích a ve sprintech.
V českých podmínkách je přírodní bruslení lákavou kombinací romantiky, adrenalinu a neustálého takřka detektivního pátrání po kvalitním, dostatečně silném ledu. Parta českých bruslařů soustředěná kolem bruslařského guru Jana Stodoly (vede web Dalkovebrusleni.cz) neustále v zimě propátrává českou krajinu a zkouší, kde se dá nejlépe bruslit. Cenné informace si pak sdílejí na facebookové stránce Bruslení v Česku.
Čím je zima slabší, tím jsou sjízdné jen menší plochy, které stačí zamrznout. Třeba rybníky a tůně v Kokořínské dole. Čím jsou mrazy tužší a delší, zamrzají i větší plochy, větší rybníky, jako třeba Žabakor, Máchovo jezero, Regent, Pastviny nebo vodní nádrže – jihomoravské Nové Mlýny, Vranov, či dokonce Orlík.
Ten je jedním z vrcholů pro české dálkové bruslaře. Spíš zamrzne jen část, ale při výborných podmínkách se dá jezdit od přehradní hráze u Solenice, kolem hradu Orlík až po Zvíkov, a dokonce i proti a pak zpět po proudu Otavy. Máloco romantické vltavské serpentiny Orlíku se skalnatými břehy překoná.
Jen pozor, klíčové je správné vybavení a bezpečnostní pravidla. Dálkoví bruslaři jezdí na dlouhých nožích s běžkařským vázáním, které připnou na běžkařské boty (ideálně vyšší na skating). K tomu teplé rukavice a oblečení podle teploty a větru. Když je tuhý mráz a vítr, hodí se dokonce sjezdařské brýle.
Hlavními bezpečnostními prvky jsou pak vyprošťovací bodce připravené na krku pro případ proboření a také házečka – pevné lanko, které se hodí probořenému, aby se mohl vytáhnout. Ještě důležitější je ale prevence a znalost terénu. Pro začátek se velmi vyplatí jezdit se zkušenější skupinou. Začátečník by nikdy neměl jezdit sám. Zkušení totiž vědí, kam jet, jak správně nastoupit ze břehu na led. Občas je k tomu potřeba silné delší prkno, které bezpečně spojí břeh s pevným ledem. Vědí také, kde je bruslení ještě bezpečné a kde už ne. A konečně, když se někdo proboří, poskytnou mu pomoc.
Text: Petr Pravda, foto: archiv autora a Dalkovebrusleni.cz
