Kdysi dávno objevili krásu Belianských Tater pastýři. Potom ve vápencovém pohoří hledali štěstí pytláci, zlatokopové, lovci pokladů, až zde nakonec svou zábavu našli milovníci kluzkých prkýnek.
Většina lyžařů tak míří na hřeben Spišské Magury, kam mohou lanovkou vyjet ze tří obcí (Ždiar, Jezersko, Franková) z různých světových stran, což je slovenský unikát. Navíc celá oblast patří do skupiny TatrySki, jež spojuje devět lyžařských středisek ve slovenských a polských Tatrách. Na jeden skipas (lístky platí na dva dny a více) lze projet až čtyřicet pět kilometrů sjezdovek, přičemž bílá peřina na nich většinou leží od prosince do března.
Sjedete-li do Jezerska, lehce vyměníte rychlé skluznice za ostré nože. Na místním kluzišti najdete půjčovnou bruslí a během jednoho dne si užijete dva druhy sportů.
Jedním z nejlepších středisek v Belianských Tatrách je Bachledova dolina. Leží jen čtyřicet minut od Popradu a její popularitu v posledním roce zvýšil Chodník mezi korunami stromů, jež byl vybudován jako první na Slovensku. Za stavbou stojí německá firma Erlebnis Akademie, tvořící tato unikátní díla po celé Evropě (první stezku otevřela v roce 2009 v Bavorském lese a nejmladší projekt dokončila vloni v rakouském Gmundenu).
Za společného financování Němců, Ski Areny Ždiar a akciové společnosti Chodník korunami stromů, vznikla atrakce za čtyři miliony eur. Konstrukce spolkla ohromné množství dřeva, přes tisíc metrů krychlových. Celková délka spotřebovaného materiálu tak činí dvacet dva kilometrů a vyložila by cestu ze Ždiaru do Kežmarku.
Chodník zhotovený z borovice douglasky doprovází adrenalinová stanoviště, pohádkové výhledy na Belianské Tatry, Pieniny, Zamaguří a barevné tabule dávají informace o zdejších horách, flóře a fauně. V podstatě se jedná jen o ochutnávku. Ten, kdo chcete vědět víc, může se s průvodci vypravit do Pieninského národního parku na edukační programy.
„Tisíc dvě stě třicet čtyři metrů dlouhý chodník lze navštívit po celý rok, jeho úprava probíhá i v zimních měsících. Personál se ráno podívá na počasí a podle předpovědi cestu upraví. Frézou odstraní sníh a pískem zneutralizuje ledová místa. Máme i speciální služby pro lyžaře. Stačí, aby sjeli ze sjezdovky ke vstupní bráně chodníku. Tady vyzují přezkáče, nechají je v úschovně a půjčí si od nás boty. Po prohlídce je vrátí a znovu naskočí na lyže“, popisuje servis Mário Richtarčík, manažer Chodníku mezi korunami stromů.
Stavba, jež od svého vzniku v září 2017 přilákala stovky tisíc návštěvníků, je zakončena vyhlídkovou věží a adrenalinovou sítí. Po ní se dá chodit, sedět či ležet s pohledem do hloubky třiceti dvou metrů. Zpátky pak mohou lidé sejít po svých nebo sjet ve speciálních pytlích šedesáti sedmi metrovým tobogánem.
S úctou k přírodě
V Bachledově dolině dávají přednost ekologické architektuře a přesně v tomto duchu vznikla nová restaurace. Zvenku vypadá minimalisticky, zevnitř nadchne vzdušností a nahoře na střeše zaujme zelenou trávou.
„Bachledka už delší dobu potřebovala zvýšit kapacitu stravovacích zařízení, toalet a míst, kam by se návštěvníci mohli úkryt před nepřízní počasí. Proto jsme se rozhodli pro novou budovu. Stavba byla navrhnutá tak, aby respektovala okolní přírodu a umocnila jedinečné výhledy na Belianské Tatry. Důležité bylo přitom skloubit funkčnost, estetiku při nejnižší ekologické zátěži za využití místních dodavatelů a zdrojů,“ objasňuje vznik projektu Mário Richtarčík.
Součástí restaurace u konečné stanice lanovky je také obchod se suvenýry, regionálními specialitami a kavárna s barem. Rodiny s dětmi zde naleznou kompletní zázemí s baby friendly restaurací, prostorem na kojení a velký dětský koutek. Prostor bude také sloužit školám a Pieninskému národnímu parku pro enviromentální výuku a vzdělávací programy.
Vysokohorské čáry
Kumšt zdejších řemeslníků vás okouzlí při ubytování v nádherném hotelu Bachledka Strachan. Celý je zařízen v tatranském horském stylu s ručně vyřezávaným a malovaným nábytkem na pokojích. V restauraci ochutnáte regionální pokrmy (například kvašnicu s uzenou klobásou, brynzové pirohy se slaninou, strapačky s kyselým zelím) a čučoriedkovici, destilát z macerátu borůvek. Belianské Tatry byly vždy krajem, kde se lidé léčili bylinkami.
Kdo znal jejich tajemství, těšil se velké úctě. Ať už to byl bača nebo babka bylinkářka. Tajnou směs rostlin zalili horkou vodou, přidali trochu medu, česneku, loje, špiritusu a začali se zaříkáním. Hlasitě křičeli a práskali bičem. Tento rituál zažijete v Bachledově dolině i dnes. Jakmile si objednáte Tatranský čaj, v kolibách zhasnou světlo, číšník zapálí nápoj, pískne a vystřelí do vzduchu z pistole.
V hotelu Bachledka Strachan se také dokonale postarají o vaše zmožené svaly. Nejen vířivkou, finskou, parní a infra saunou, nýbrž i speciálními druhy masáží. „Cypriánovo tajemství“ vyplaví kyselinu mléčnou výtažky z tymiánu, rozmarýnu, arniky, levandule, třezalky a „Tatranské jehličí“ prohřeje za pomocí silic borovice a kosodřeviny celé tělo.
Pobyt v Bachledově dolině nemusí být jen o carvingových skluzech. Okolí nabízí spoustu zajímavých míst, jež stojí za poznání.
Vzhůru do Belianské jeskyně
Jste-li milovníci podzemních prostor, bezpochyby rádi navštívíte Belianskou jeskyni. Nejdříve však musíte vyšlápnout kopec a překonat převýšení sto dvacet dva metrů. Teprve potom se před vámi otevře prostor plný sintrových vodopádů, jezírek a krasových útvarů. Pobyt v jediné zpřístupněné vysokohorské krápníkové jeskyni v Tatranském národním parku však rozhodně není žádnou relaxační procházkou. Během sedmdesáti minutové prohlídky vystoupáte více než osm set sedmdesát schodů.
Až vás omrzí pobyt venku, zajeďte do Tatranské Lomnice, kde sídlí první soukromé muzeum zimních sportů ve Vysokých Tatrách. K největším lákadlům expozice patří 3,07 metrů dlouhé lyže z roku 1885 a dílna na výrobu dřevěných lyží, holí a kožených bot. Dozvíte se informace o začátku lyžování, bruslení, curlingu, horolezectví, sáňkování či jízdě na bobech v nejmenších velehorách na světě.
Na Slovensku vás rádi přivítají skleničkou ohnivé pálenky. Stejně je tomu i v Kežmarku, kde v místní likérce vzniká Tatratea. Směs černého čaje, bylin a dubových hoblin se podle druhu doplňuje o ovocné destiláty, šťávy, horskou vodu, aby tak vznikl nápoj, který v sobě ukrývá kus Tater. Celý proces výroby lze vidět na vlastní oči v rámci poutavé exkurze. Během ní dostanete také na prkénku čtrnáct panáků a bude na vás, jak se s touto alkoholickou náloží popasujete.
Text: Pavla Apostolaki
