Počet majitelů majorových titulů v letošní startovní listině D+D Real Czech Masters rozšířil Jason Dufner. Sice mu těsně unikl titul na PGA Championship v roce 2011, ale o dva roky později už tuto trofej nad hlavu zvedl. Jak sám říká, letos cítil, že si po téměř čtvrt století profesionální kariéry potřebuje udělat trochu pauza. Přesto pozvánku do Prahy opravdu přivítal. „Byla to pro mě šance podívat se do části světa, kde jsem nikdy nebyl a kam bych se asi ani jinak nedostal,“ popisuje Dufner.
Do Prahy přijel nezvykle brzo, víc než týden před turnajem. Využil toho, že měl volno, a vyhradil si dva dny na prohlídku města. Praha ho podle jeho slov naprosto nadchla. „Hodně jsem si o ní četl, takže jsem byl opravdu zvědavý, jaká bude doopravdy. Překvapila mě hlavně její velikost,“ popisuje své turistické zážitky. Líbí se mu ale i hřiště PGA National OAK Prague, kam se turnaj přesunul z Albatross Golf Resortu. „Od hřišť, na kterých hrajeme PGA Tour, se nijak zvlášť neliší. Myslím, že je to opravdu hezké a docela náročné hřiště,“ říká majitel majorového titulu na PGA Championship 2013 Jason Dufner.
Pokud víme, jste poprvé v Praze. Dorazil jste už týden před turnajem. To nebývá úplně obvyklé. Co vás k tomu vedlo?
Já jsem strašně rád, že mi pozvánka na D+D Real Czech Masters dala záminku přijet do Prahy. Opravdu se těším na turnaj, ale současně jsem chtěl trochu poznat i samotné město. Není to úplně obvyklý přístup, že bych na turnaj jezdil takhle brzo, ale tentokráte jsem měl trochu volnější kalendář, tak jsem si řekl, je to vhodná příležitost vyrazit dříve. Navíc tím získám více času k překonání časového posunu a k adaptaci na evropský čas. V sobotu a neděli jsem se jen tak procházel po Praze, navštívil jsem pár památek a také ochutnal české jídlo. Než jsem dorazil, hodně jsem o Praze četl. A moc jsem se těšil, že ji konečně uvidím na vlastní oči.
Ale k Česku patří hlavně pivo. A vy prý dáváte přednost vínu.
Víte, já obecně moc nepiji. Dokud jsem skoro každý týden hrál, nebyla příležitost si vůbec dát alkohol. V týdnu se mu téměř úplně vyhýbám. Takže se napiji maximálně v neděli, a to ještě jen občas. Mám asi raději víno, ale české pivo jsem ochutnat musel.
Kam konkrétně jste vyrazil?
Zašel jsem na Staroměstské náměstí a obdivoval Orloj. O tom jsem hodně slyšel a chtěl jsem to vidět na vlastní oči. Máte v Praze také úžasné kostely a pochopitelně jsem nemohl vynechat ani Pražský hrad. Vlastně takové běžné turistické kolečko. Ovšem objevil jsem vynikající „asian fusion“ restauraci, kde jsem si dal skvělou večeři. Jsem tak trochu „foodie“, jídlo mě baví a mám rád zajímavé chutě.
Překvapilo vás něco během těch pár dní, co už jste v Česku?
Rozhodně jsem byl překvapen, jak je Praha veliká. Představoval jsem si ji mnohem menší, a ve skutečnosti je to poměrně velké město na evropské poměry. Šel jsem se projít a uvědomil jsem si, že i když jdu velmi dlouho, uličky pořád pokračují dál a dál. Skoro jako kdyby to město nemělo konec. A to jsem samozřejmě chodil hlavně po historickém centru města. Musím se přiznat, že se mi některé budovy zdály skoro stejné, takže jsem i trochu zabloudil. Ale musím říct, že jsem si těch pár dní v Praze opravdu užil.
Jsem profesionálem už hodně let a nemám vždy příležitost trochu poznat město nebo místo, kde hraji. Zejména v minulosti jsem měl kalendář opravdu hodně nabitý. Navíc v téhle části světa jsem ještě nikdy nebyl. A upřímně, asi bych neměl ani šanci se sem podívat, nebýt pozvánky na Czech Masters. Praha je velmi příjemné město, které mě doopravdy nadchlo. Jsem moc rád, že jsem přijel o pár dní dříve.
Již jste zmínil, že váš golfový program je poslední dobou trochu volnější. Dá se říci, že si teď golf více užíváte?
Doufám, že ano. Byl jsem si na hřišti obejít jedno kolo včera a zítra mě ještě čeká ProAm. To je příležitost zahrát si bez tlaku. PGA National OAKS Prague je navíc doopravdy hezké a zajímavé hřiště, které mě baví. Je to už čtyřiadvacet let, co jsem profesionálem, to je hodně dlouhá doba. Na PGA Tour jsem strávil devatenáct let a letos jsem se rozhodl si udělat trochu přestávku. A po letech profesionální kariéry trochu zvolnit. Hrál jsem o něco méně a přišel jsem i o svůj status PGA Tour. Určitě chci ještě nějakou dobu hrát, zůstat s golfem v kontaktu, ale přece jen k věcem už přistupuji trošku jinak. Je mi čtyřicet sedm a hranice, kdy mohu naskočit do Champions Tour, je padesát let.
Měníte tedy svůj přístup ke golfu?
Loňský rok byl pro mě poslední kompletní sezonou na PGA Tour. Ale kariéru nechci rozhodně pověsit na hřebík. Chci hrát tak často, jak to půjde a jak mě to bude bavit. Rád bych hrál, dokud budu konkurenceschopný. Nicméně asi už nejsem ochoten investovat do toho tolik času a úsilí, jako když mi bylo kolem dvaceti. Odehrál jsem něco přes pět set turnajů, to je obrovská porce a veliká zátěž. Takže teď si užívám volnější tempo a současně se mnohem více těším na hřiště, když hraji. Samozřejmě, že chci v Praze uhrát co nejlepší výsledek, ale radost ze hry a hezkého hřiště už je pro mě asi trochu důležitější.
Takže už pro vás golf není tím hlavním?
To se těžko posuzuje, golf rozhodně zůstává důležitou součástí mého života. Ale ano, teď se chci také více věnovat své rodině. V minulosti jsem strávil na cestách klidně 225 dní z roku, a to trvalo třiadvacet let. Takže letos je velmi příjemné být s rodinou, s těmi, které mám rád, a mít možnost s nimi trávit více času.
Co tedy plánujete dál? Zamíříte na Champions Tour?
Sám cítím, že moje kariéra na PGA Tour se pomalu chýlí ke konci, i proto už jsem letos trochu zvolnil. Zdálo se mi, že si potřebuji trochu vydechnout. Ale ještě rozhodně nechci končit a mám velké štěstí, že je tu Champions Tour. Takže za tři roky, až mi bude padesát, chci rozhodně pokračovat tam. Jsem teď v období, kdy se můj přístup trochu mění. Ale jak už jsem říkal, chci zůstat v kontaktu s golfem a hrát, dokud budu aspoň trochu konkurenceschopný.
Samozřejmě, než mi bude padesát, za ty zhruba dva roky, může se cokoli změnit. Ale my golfisté máme oproti jiným profesionálním sportovcům jistou výhodu. Když jste atlet a zestárnete, už můžete možná trénovat. Ale jen těžko můžete myslet na vítězství. V golfu je to jiné, tam i hráči přes padesát jsou schopni uhrát velmi dobrý výsledek, měřit se s golfisty třeba o dvacet i třicet let mladšími. Ostatně docela nedávno jsme to viděli. Jsem velmi hrdý na to, co jsem za svou kariéru dokázal, a myslím, že mě ještě pár zajímavých příležitostí čeká.
Liší se atmosféra na turnajích Champions Tour a PGA Tour?
Zcela jednoznačně. Profesionální golf je obrovský byznys, ať to je již PGA Tour, DP World Tour, nebo třeba LIV Golf. Všechny tyhle série jsou plné extrémně motivovaných hráčů, kteří vědí, že pokud se chtějí golfem živit, musí mu obětovat úplně všechno. A potřebují to zvládnout co nejdříve po začátku kariéry, protože čím později, tím je to obtížnější. Champions Tour je něco úplně jiného, tam se již potkávají hráči, kteří už všem dokázali, jak jsou skvělí. Nepotřebují vyniknout. Jsou rádi, že si mohou ještě zahrát soutěžní golf, užít si tu hru a pořád jsou schopni měřit se s ostatními. I oni samozřejmě chtějí vyhrát, ale už to pro ně většinou není to nejdůležitější.
Jaká je vaše zkušenost s evropským golfem a DP World Tour?
Za svou kariéru jsem hrál snad ve všech koutech světa, teď jsem doplnil i východní Evropu. Několikrát jsem hrál Scottish Open, pokud se dobře pamatuji, a také jsem se zúčastnil pár turnajů na Blízkém východě.
O hřišti, kde se bude hrát, jste už mluvil a říkal jste, že se vám líbí. Sedí vám?
Je to opravdu okouzlující golfový areál. Abych byl upřímný, byl jsem opravdu velice příjemně překvapen, jak dobré hřiště to je. Přiznám se, že když jsem sem jel, moc jsem netušil, co mohu tady v České republice očekávat. Nenapadlo mě, že je tu golf tak populární, aby vznikala tak podařená hřiště, jako je OAKS Prague. My golfisté ve Spojených státech máme velikou výhodu, že golf je tam extrémně populárním sportem, a tím pádem do něj plyne i obrovské množství peněz. Proto mohou vznikat nová a velmi kvalitní hřiště. Neměl jsem ale žádné informace, jaká je situace v Česku. Takže když jsem včera na hřiště dorazil, bylo to pro mě velké a příjemné překvapení. O to raději jsem, že jsem pozvání na Czech Masters přijal.
Bude OAKS Prague sedět vaší hře?
Uvidíme, hřiště je skvěle připravené a ve vynikajícím stavu. Vypadá, že bude umět hráče potrápit. Je znát, že je poměrně nové, ale to vůbec nevadí. A D+D Real Czech Masters se zde hraje poprvé, takže pro všechny hráče to bude novinka. Nikdo z nás zatím netuší, jaké bude. Nevíme, co očekávat, jaké skóre se bude hrát. To ještě atraktivitu zvyšuje. Z mého pohledu jde o velmi podobné hřiště, jaké hrajeme ve Spojených státech v rámci PGA Tour. Tak snad mi bude i sedět.
Kromě včerejšího tréninku jste na tomhle hřišti nikdy nehrál. Může to být problém?
Rozhodně ne, jsem profesionálem už dlouho a na každém hřišti jsem někdy hrál poprvé. To patří k našemu životu a musíme umět si s tím poradit. Je potřeba najít cestu, jak svou hru přizpůsobit potřebám toho kterého hřiště, ale to je náš běžný denní chléb. Klidně z týdne na týden hrajeme na typově odlišných hřištích, třeba i v úplně jiném podnebném pásmu. Od toho jsou tréninková kola, ta nám ukáží, jak hrát.
Očekáváte tedy dobrý výsledek?
Abych řekl pravdu, moc nevím, co od sebe očekávat. Nehrál jsem teď poslední dobou moc turnajů, nekladu tedy na sebe žádná přehnaná očekávání. Nikdy nevíte, jak to na hřišti půjde. V tom je golf opravdu nevyzpytatelný. Jsou týdny, kdy se cítíte skvěle, jste nabuzeni, ale vaše hra je prostě špatná. A pak se stane, že pár týdnů nato se naopak cítíte mizerně, máte pocit, že forma je v nedohlednu, ale najednou zahrajete naprosto úžasně. I to ke golfu patří a je jedno, jestli jste profesionál, nebo amatér. Pro nás profesionály je to práce, možná si umíme trochu lépe poradit s tím, když vše nejde podle plánu. Ale jinak jsme na tom všichni stejně. Takže musíme jít postupně, uvidíme, jak to bude probíhat na hřišti. Pokud si řeknu, že jsem turnaj odehrál nejlépe, jak jsem mohl, budu spokojený.
A jaké typy hřišť máte nejraději?
Mám docela rád obtížná hřiště, kde se hraje skóre blízko paru. Ale na druhou stranu, ve Spojených státech jsem několikrát vyhrál i na skórovacích hřištích. Vždycky spíše záleží na tom, jak se během toho konkrétního turnaje cítíte, mentálně i fyzicky. Za svoji dlouhou kariéru jsem odehrál dobrá kola snad na všech představitelných typech hřišť. A stejně tak jsem snad na všech typech zahrál také špatně. Opravdu záleží na tom jednom dni, na jednom kole. Další den začínáte znova.
Víte, já myslím, že je to obrovské štěstí moci se golfem živit. A je ještě větší štěstí, pokud se vám podaří vyhrát nějaký turnaj. Konkurence na všech světových tour je dnes neuvěřitelně veliká. Potkáváte se s obrovským množstvím velmi dobrých hráčů, velká část z nich může vyhrát. Možná kdokoli z nich. Pokud máte vyhrát turnaj v téhle obrovské konkurenci, jinak než s pořádnou dávkou štěstí to prostě nepůjde. Když jsem se podíval na startovní listinu turnaje, byl jsem strašně překvapený, kolik místních hráčů tam je. Jestli se nepletu, tak devět a z toho velká část jsou profesionálové. To je skvělé a je to opravdu dobrá vizitka českého golfu.
Myslíte, že i takový turnaj, jaký vás čeká tento týden, může českému golfu pomoci?
Samozřejmě, že ano. O tom není pochyb. Pro hráče je velmi prospěšné, že si mohou vyzkoušet atmosféru velkého turnaje DP World Tour. Jsem moc rád, že se velké golfové události odehrávají po celé Evropě, na tolika různých místech. Víme, že golf je populární v západní Evropě, ve Velké Británii, Španělsku, odtud vzešlo mnoho výjimečných světových hráčů, kteří pak uspěli i na PGA Tour. A v poslední době najednou vidíme, že se začínají na turnajích objevovat hráči ze zemí, jako je Polsko nebo i Česko. Nesmím zapomenout na Německo, mám pocit, že celá tahle část světa se golfově hodně zvedá. A DP World Tour na tom má velkou zásluhu.
Byla příprava na Czech Masters pro vás nějak náročná?
Nemyslím si, připravuji se podobně jako na každý jiný turnaj, v tom není pro mě žádný rozdíl. Vždycky se soustředím na to, abych svou práci dělal co nejlépe. Zatím to vypadá, že by nám mohlo přát počasí, hřiště je ve velmi dobrém stavu a vlastně je velmi podobné těm, které hraji běžně v rámci PGA Tour. Takže žádná speciální příprava nebyla potřeba.
V čem vidíte hlavní rozdíl mezi turnaji v Evropě a v USA?
Nechci se nijak dotknout DP World Tour, protože je to skutečně skvělá série. Ale myslím, že hlavní rozdíl je v konkurenci. Na turnajích PGA Tour hraje mezi sto čtyřiceti a sto osmdesáti i více hráči. A třeba osmdesát pět procent z nich má šanci vyhrát. Ta širší špička je tam obrovská, a pokud chcete uspět, musíte být opravdu výjimečný. Tady v Evropě, aspoň se mi to zdá, je ten tlak přece jen trochu menší. Těch adeptů na vítězství je malinko méně. Ti špičkoví hráči na obou túrách jsou srovnatelní, mohou hrát spolu. Tam rozdíl není. Ale konkurence je na PGA Tour podle mého vyšší.
Po celou dobu vaší kariéry vás při hře provází jedno docela zajímavé gesto. Před ránou vždy trochu pohybujete holí. Je to něco, co jste vložil do své hry úmyslně, nebo to tak máte už od dětství?
Ne, je to něco, co ke mně patří od doby, kdy jsem začal s golfem. Já pocházím z baseballové rodiny, všichni kolem mě hráli baseball. Moji prarodiče byli dokonce profesionálové. Takže baseball byl v naší rodině vždy na prvním místě a já jsem ho hrál samozřejmě také. A k tomuhle sportu to patří, že si s pálkou tak trochu pohazujete. Když jsem se pak někdy během teenagerovského věku rozhodl více se věnovat golfu, přenesl jsem si s sebou ten pocit, snahu zůstat pořád v pohybu. Ale je to velmi podvědomý pohyb, nemyslím na to, že bych ho měl udělat.
Takže pozůstatek z baseballu a nikoli nějaká psychologická příprava?
Asi ano, je to věc, která mi pomáhá se zklidnit. Nepřemýšlím o tom. Vůbec si neuvědomuji, že to zrovna dělám. Prostě je to moje součást.
Říká se, že jste se v tomhle inspiroval u Bena Hogana. Takže to není pravda?
Je to trochu složitější. Je pravda, že on měl hodně rituálů, ale co mi přišlo zajímavé, že se opravdu snažil zůstávat v pohybu, nebýt strnulý. To mě možná inspirovalo. Já jsem hodně sledoval hráče v začátcích golfu na různých záznamech. Myslím, že byli v jistém směru jedineční, a já jsem se snažil přijít na to, co bych od nich mohl převzít, čím by mě mohli posunout kupředu. Rád sleduji jiné hráče, čtu spoustu knih a možná, až jednou moje kariéra skončí, budu já zase inspirovat další.
Patříte prý k hráčům, pro které jsou velmi důležité statistiky. Platí to stále?
Naprosto, podle mého názoru jsou data důležitou součástí hry. Nemůžete je ignorovat. Statistiky a data vám pomáhají zefektivnit trénink a rychleji se posunovat kupředu, zlepšovat se. Je to jako v jakémkoli jiném byznysu, pokud chcete být úspěšní, potřebujete informace. Jen na základě nich můžete dělat správná rozhodnutí. Pro nás profesionály je golf vlastně ten byznys. Takže všechny dostupné informace, data, která můžete získat, vám mohou pomoci budovat úspěšný podnik, tedy rozvíjet svou kariéru, zlepšovat vlastní hru. Zejména v posledních řekněme pěti letech vidíme, že golfoví profesionálové si důležitost statistik uvědomují stále více a více.
Nyní se hodně mluví o tom, že během několika let by se měly začít používat míče, které podle schválení R&A a USGA měly mít až o patnáct metrů kratší dolet. Objevují se ale už i hlasy, že by se mělo ubrat ještě více. Co si o tom myslíte vy?
Myslím, že je to velmi komplexní téma, které se dotýká nejen profesionálního golfu, ale golfu obecně. Je pravda, že délka rány se nyní stala jednou z nejdůležitějších dovedností. To samozřejmě golf proměňuje. Když jsem začínal svou profesionální kariéru, nebyly rány tak dlouhé a nebylo to tak důležité. Naopak byl kladen důraz na některé jiné aspekty hry. Myslím, že tohle je věc, která přišla s dominantní érou Tigera Woodse. Možná to znamená, že golf je teď trochu snazší, hřiště se stávají pro hráče slabšími soupeři. Věřím, že jak R&A, tak USGA situaci pečlivě sledují. Myslím si, že se budou snažit nějak přispět k tomu, aby skóre nebylo běžně tak nízké, hlavně na majorových turnajích. Nemyslím si, že změna míčů bude tou nejdůležitější, ale měli bychom směřovat k tomu, aby k vítězství musel být hráč zase co nejkomplexnější. Nemělo by stačit umět to dobře s driverem. Proto si myslím, že měnit se budou i hřiště.
Jedním z vašich charakteristických poznávacích znaků je zesílený grip na putteru. Prý jste byl první hráč PGA Tour, který ho používal. Je to pravda?
Myslím, že ano. Ale nedostávám za to žádné tantiémy. Myslím, že jsem ho začal používat někdy v roce 2011. Myslím, že jsem se pro to rozhodl, když jsem prohrál v play-off PGA Championship s Keeganem Bradleyem. Zcela určitě jsem pak byl prvním hráčem, který s takovým putterem vyhrál major, což se mi povedlo v roce 2013. Tenhle typ gripu používám už docela dlouho, takže jsem vlastně jakýsi inovátor.
Když jste zmínil Keegana Bradleyho, ten je vaším velkým kamarádem. Ten se teď – trochu překvapivě – stal kapitánem rydercupového týmu pro příští rok. Ozve se vám?
Už spolu nejsme tak často v kontaktu, jak to bývalo. Přece jen nehrajeme tolik společných turnajů. Ale samozřejmě, že jsem jeho jmenování zaznamenal a pogratuloval jsem mu. Protože to je pro něj skutečně velká věc. Zatím jsem neměl šanci to s ním více probrat. Zatím jsme v žádném případě nemluvili o tom, jestli bych se k jeho týmu přidal. Byla by to pro mě samozřejmě obrovská čest, kdyby mě chtěl přibrat. Strašně rád bych se přidal. Ale upřímně, nevím, jestli mám dostatečné kvality na to, abych se stal například asistentem kapitána či jeho poradcem. Uvidíme, co budoucnost přinese.
Dočetl jsem se, že jste se údajně proletěl i ve vojenské stíhačce. To je zážitek, který se nepoštěstí úplně každému.
Měl jsem kamaráda, který se mnou hrával golf. A byl to vojenský pilot, tuším, že létal na F-16 ve Spojených státech. A ten mi jednoho dne zavolal a říká: „Hej, nechtěl by ses proletět v letadle?“ Já jsem neváhal, takový zážitek se vám hned tak nepoštěstí, takže jsem samozřejmě souhlasil. Bylo to jedinečné, i když se mi kvůli obrovskému přetížení udělalo poněkud špatně od žaludku. Ale byl to skvělý zážitek a užili jsme si to.
Mám jednu otázku, kterou rád pokládám na závěr povídání. Máte nějakou osobní rutinu či radu, jak se vyrovnat s tím, že se vám zrovna na hřišti nedaří?
To asi úplně nejdůležitější je připustit si, že i chyba ke golfu patří. Golf není jednoduchá hra, hraje se venku a výsledek ovlivňuje velké množství proměnných. Zkrátka věci nejdou vždy tak, jak bychom chtěli. Je dobré si ale v takových chvílích připomenout, že další rána s tou předchozí nemá nic společného. To, že jste udělali chybu předtím, neznamená, že ji uděláte teď. Je nezbytné soustředit se na každou ránu, jít úder po úderu, jamku po jamce. U golfu platí, že je velmi náročný fyzicky, ale možná ještě více psychicky. Je to individuální sport, nemáte žádné spoluhráče, kteří by vás podrželi. Je to jen na vás. Ne náhodou se říká, že golfový turnaj se vyhrává v hlavě.
