Mauricius. Ostrov srovnatelný se Středočeským krajem, žije na něm méně lidí než v Praze. A přesto je to destinace vyhledávaná lidmi z celého světa. Ti, kdo tu jednou byli, nešetří slovy idyla, bezpečí, ráj. Mohu ještě dodat i golfový ráj.
Je to takový ostrov splněných přání. Ne snad kvůli tomu, že by zde měli tisíce zlatých rybiček, ale proto, že nabízí dovolenou na míru. Můžete se válet na pláži, toulat se panenskou přírodou nebo vyrazit do rušného hlavního města Port Louis. A nejvíce nadchne golfisty: je tu už tucet hřišť a stále přibývají nová. A protože se teplota na Mauriciu pohybuje celoročně mezi 25 a 30 °C, lze sem zaletět kdykoliv vás napadne. Letecky se tam dostanete za dvanáct hodin a časový posun představuje jen tři hodiny, nevolnost z časového posunu tedy nehrozí.
Koktejl jazyků a kultur – kde to vlastně jsme?
Historie ostrova je nesmírně zajímavá. Nejzřejmější rys je jeho multikulturní kouzlo – ať jsou to evropské, africké, indické nebo arabské vlivy – takřka každý národ tu zanechal nějakou stopu. Ulice tamních měst připomínají přehlídku národů i jejich svatostánků – o sebe se doslova opírají křesťanské kostely, islámské mešity, hinduistické chrámy i čínské pagody. Vyznavači jejich náboženství žijí na ostrově ve výjimečné toleranci, umění snášenlivosti se učí snad už ve školce. A užitek z toho mají všichni.
Ostrovní turistika
Příroda ostrova stojí za důkladné prozkoumání. Stačí vyrazit do národních parků Black River Gorges na západě nebo Wald Bras d’Eau na východě. V Black River Gorges se vydáte po skvěle udržovaných turistických stezkách všech stupňů obtížnosti, objevíte stometrový vodopád Chamarel, padající z hrany skály do hlubokého kráteru. Bublá to v něm podobně jako v nedaleké továrničce na výrobu třtinového rumu. Nahoru k němu vyšplháte po schůdkách a můžete se tu i vykoupat.
Kousek od vodopádu se nachází další pozoruhodnost – Sedmibarevná země (Seven coloured Earths), ojedinělý vulkanický fenomén, který připomíná měsíční krajinu. Písečné duny hrají sedmi odstíny barev koření – od šafránu přes karí až po skořici. Za jejich vznik může horká láva, která vytékala na povrch postupně a na studeném vzduchu tvrdla při různých teplotách.
Nádherné pláže a ospalé vesničky
Když se touláte po ostrově autem nebo na mopedu, projíždíte malými vesničkami, jejichž malé, pastelově barevné domky mají oprýskané fasády, na kterých často visí do očí bijící reklamy Coca Coly a mobilní stožáry jsou maskovány palmami. A všude mišmaš obchůdků se vším možným, barů, dílniček a vetešnictví. Pobřeží je samozřejmě elegantnější. Nádherné pláže a luxusní resorty. Mezi nimi najdete malé oázy pro domácí obyvatelstvo, nedotčené pláže, kde se setkávají nejen o víkendech mladí i staří. Společně se vaří, zpívá, muzicíruje a tančí v rytmu národního tance sega často až do rána.
Jak vybírat hotel
Po Evropě nejraději cestuji na vlastní pěst, ale v případě Mauricia jsme s kamarádkou vyrazily za „travel designery“ z Elite Voyage a nelitovaly jsme. Navrhli nám s ohledem na golf dva resorty a zajistili transfery u mauricijské agentury Lux Voyage. Vše skvěle fungovalo.
Zahrňte mne přepychem, všeho nezbytného se mohu vzdát
To nejsou má slova, jejich autorem je požitkář Oscar Wilde. Tento roztomilý bonmot se mi vybavil při první zastávce naší cesty. Tou byl hotel Constance Prince Maurice na východním pobřeží. Patři do skupiny Constance Hotels a deset minut od něj se nachází sesterský hotel Belle Mare Plage a dvě skvělá osmnáctijamková hřiště Legend a Links. Oba patří k nejstarším a nejlepším na Mauriciu.
Constance Prince Maurice
Le Prince Maurice je víc než jméno a víc než hotel – je to mýtus. Jednotlivé objekty hotelu Constance Prince Maurice jsou rozesety na šedesátihektarovém soukromém poloostrově, na úžasném místě u modré laguny s bílými plážemi. „Jméno dostal stejně jako ostrov po holandském princi Mauritsi van Oranje“, vypráví nám manažerka Sylvabelle, která nás provází celým hotelovým areálem, a pokračuje: „Hotel byl nejdřív jen pro dospělé, děti sem neměly přístup. Jednou sem však na svatební cestu vyrazil jeden český pár, strávil tu měsíc a pravidelně se vracel. Když přišly děti, dožadoval se zrušení zákazu. Tak tu od té doby míváme i děti, a vybudovali jsme dvanáct rodinných pokojů i dětský klub“, usmívá se sympatická Mauricijka. Vybírat ubytování můžete mezi suitami různé velikosti nebo vilkami. Některé mají vlastní venkovní bazény.
Kulinářské orgie
Vyzkoušet tu můžete tři restaurace. Největší atrakcí je restaurace Barachois, jediná plovoucí restaurace na celém ostrově, idylicky umístěná uprostřed přírodní rezervace. Podávají se tu především čerstvé mořské plody. Asijskou kuchyni nabízí Asian Restaurant. Bohatý bufet můžete vyzkoušet v restauraci Archipel a Beach Deck. Účastnily jsme se dokonce kuchařského kurzu, na kterém nám kuchař Tashvin Ramtohul předvedl přípravu rychlého a velmi chutného curry. V resortu se nachází také největší vinný sklep v Indickém oceánu s více než pětadvaceti tisíci exkluzivními lahvemi vína.
Golf & Co
Velkou výhodou obou resortů Constance jsou dvě vlastní golfová mistrovská hřiště Legend Course a Links Course. Obě jsou ve špičkovém stavu a velmi náročná. Nechybí ani velkoryse pojaté tréninkové zázemí a restaurace s výhledem na hřiště. Po golfu máte velký výběr dalších zábav. Můžete se ráchat v moři nebo bazénech, zajít do skvěle vybaveného fitka, zkusit si to na lodi s potápěčskou výbavou, eventuelně se nechat rozmazlovat ve wellness-centru Constance Spa.
Legend Golf Course
Golfové hřiště Legend je nejstarší na ostrově. Nachází se uprostřed původního lesa, určeného k chovu jelenů. Navrhl ho Jihoafričan Hugh Baiocchi a bylo otevřeno v lednu 1994. „Golfové hřiště Legend bylo postaveno podle specifikací PGA a našich stejně náročných požadavků: splynout s výjimečným, divokým prostředím. Nabízí laguny a jezera a hustou přírodní vegetaci,“ vypráví nám ředitel golfového resortu Sébastian Pilot.
Osmnáctku obejdete bez problémů i pěšky. Nejsou tu žádná velká převýšení. Hřiště měří 6 018 metrů s parem 72. Úzké fairwaye vyžadují přesnost, totéž lze tvrdit o vodních překážkách. Kdo hraje toto hřiště poprvé, tomu doporučím pro jistotu velkou zásobu míčků. Nejen jezírka, ale i zrádné doglegy jsou přímo polykači míčků. Všechny případné útrapy ale dokáže vynahradit sedmnáctá jamka. Třípar hrajete sice přes vodu a rokli s hustými keři, ale jakmile se octnete na greenu, máte kolem sebe ze tří stran krásný výhled na lagunu.
Links Golf Course
Mladší osmnáctka Links (2002) je o něco kratší (5942 m, par 71), nicméně častá převýšení, které musí hráči překonávat, je lepší zvládat na bugině. S tradičními linksy nemá nic společného. Má širší fairwaye, celkově je vstřícnější. Doglegy lemují často lávové kameny, což je asi jediná záludnost. Tvoří až desetimetrové homole na fairwayích, a pokud je trefíte, nemáte tušení, kam míček odskočil.
Naše druhá zastávka byl Heritage Resort
Hotelový areál je vybudovaný v koloniálním stylu 19. století na pozemcích bývalých cukrových plantáží. Ubytovat se můžete ve dvoupodlažních vilkách v rozlehlém parku. Zde je skryt i wellness-pavilon Seven Colours spa, kde lze relaxovat třeba po hře golfu, tenisu nebo výletu na lodi. Golfisty tu osloví hned dvě hřiště – Le Chateau a zbrusu nové La Réserve.
Le Chateau
Tato mistrovská osmnáctka je pravidelným dějištěm European Tour. Architekt Peter Matkovich, bývalý „European Tour Pro“, zde vytvořil velmi zajímavé hřiště, které se táhne mírně kopcovitým terénem s mnoha výhledy na oceán. Nebylo třeba pokácet jediný strom ani budovat uměle vodní překážky. Vše důmyslně přizpůsobil zdejšímu terénu. Není divu, že hřiště Heritage bylo již dvakrát vyznamenáno jako nejlepší v Indickém oceánu.
La Réserve Golf Links – zde nebude přeplněno
S napětím jsme se blížily k čerstvě otevřenému linksovému hřišti La Réserve Golf Links. Nachází se v těsné blízkosti biosférické rezervace UNESCO. V hypermoderní klubovně kousek od pobřeží jsme dostaly buginu a už vyjíždíme na první jamku. Bez buginy bychom zde byly ztracené. Už jen cesta na první odpaliště nám trvala patnáct minut. Na dotaz, proč nezačíná hřiště – jak je běžné – kousek od klubovny, jsme se dozvěděly, že musíme nejdřív přece vidět tu nádheru přírodní rezervace. Na první jamce čekala sympatická Mauricijka a nabídla nám doušek whisky na povzbuzení.
Hádáte správně – tento golfový výlet bude určitě vzrušující. Pohled na úzkou vstupní fairway číslo 1, na jejímž konci se zdvihají dvě bujné duny, za nimiž je vidět jen záblesk greenu, připomíná Skotsko. Ale Skotsko je daleko. Vane zde příliš teplý vítr, vlevo od prvního odpaliště je výhled na tropickou džungli a vpravo se na obzoru rozprostírá Indický oceán. Déšť, který hlásila předpověď, se zatím nedostavil, tak odvážně vyrážíme. I druhá jamka je záludná. Fairway je úzká, po stranách svahy, na green je vidět až na poslední chvíli. A tak to pokračuje i dál. Na osmičce jsme opět ztracené, nemůžeme najít cestu na devítku, tak se vracíme po fairwayi osmičky. Až v klubovně se dozvídáme, že jiné cesty nebylo, než po fairwayi a pak odbočit. Naštěstí bylo hřiště poloprázdné, takže se žádní golfisté po fairwayi neblížili a nikoho jsme nevylekaly. Prý měl být původně u greenu most přes rokli. Druhá devítka má ještě divočejší charakter, kopcovitá, dokonce přejíždíte buginou fairwayový bunker.
Krátce řečeno, golfisté s handicapem nad patnáct (jako já), třeste se. Moji agresivitu zmírňovala jen nádhera prostředí. „Je to náročné hřiště a není pro slabé povahy,“ řekl spoluautor Louis Oosthuizen. Ale za návštěvu stojí.
Hrát tu mohou jen členové nebo hosté resortu Heritage. Cena greenfee 190 eur – a bez buginy.
Il aux Cerfs – na závěr
Na závěr jsme vyrazily na ostrovní hřiště Il aux Cerfs, našeho favorita. Je také těžké, ale je čitelné. Svou nezaměnitelnou polohou je bezpochyby jedním z nejzajímavějších golfových hřišť na světě. Hráči se sem dostanou jen lodí nebo helikoptérou. Pokrývá většinu ostrova, který je obklopen tyrkysovou lagunou. Vegetace je zde ještě divočejší než na pevnině. Těžké a dlouhé jamky, devět jezer a fairwayové rokle hru poměrně komplikují. Hřiště je otevřeno denně od půl sedmé až do západu slunce.
Jednou opravdu nestačí…
Mauricius je zkrátka ostrov plný zázraků, který si získá vaše srdce úplně vším. Věřte tomu, že jakmile ho jednou navštívíte, budete se sem vracet. Protože jedna návštěva prostě nestačí!
Text: Nataša Kamesch
Foto: Archiv redakce
