Na inspekční cestě do severozápadního cípu Korutan jsme během tří dnů objeli trojici lyžařských středisek Heiligenblut am Grossglockner, Ankogel a ledovec Mölltal.
O korutanských lyžařských střediscích se říká, že v nich díky poloze jižně od mohutného pásu taurského pohoří, jenž tvoří hlavní alpský předěl, panuje spíše italské než rakouské podnebí. To platí také pro Heiligenblut, Ankogel a Mölltal, které jsou situovány na prosluněné jižní straně Vysokých Taur, nedaleko hranice mezi spolkovými zeměmi Korutany a Salzbursko a na území Národního parku Vysoké Taury. Nyní před začátkem regulérní sezony je atraktivní destinací především ledovec Mölltal, kde se lyžuje již od léta.
Heiligenblut am Grossglockner
První den je naším cílem Heiligenblut, městečko zasazené v prudkém svahu uprostřed drsné horské krajiny, jemuž vévodí nepřehlédnutelný gotický kostel sv. Vincenta s typickou útlou věží. Heiligenblut stojí na úpatí nejvyšší rakouské hory a již svou polohou tak byl předurčen k tomu, aby zde vznikl lyžařský areál. Zdejší sjezdovky se vinou na řídce zalesněných svazích pod vrcholem Schareck (2604 m) a téměř třítisícovým Hochfleissem (2902 m). Ze Scharecku se spouští sjezdovky do tří různých stran. Směrem na Heiligneblut míří dvojice nezáludných červených magistrál, zpočátku jsou rovné jako mlat, ve spodním úseku naopak zůstaly zachovány terénní nerovnosti v podobně výrazných vln. Zhruba uprostřed svahu se obě tratě spojují a po chvíli opět rozdělují na červenou ski route a klidnější modrou objížďku. Po stejném svahu vedou další dvě červené a jedna modrá pista, sympatická je obzvlášť červená č. 3 s táhlými zatáčkami a příjemnou horskou chatou Tauernberg. Zpět do údolí k nástupní stanici kabinky Rossbach pak sjíždí „lesní“ červená s několika úzkými traverzy.
Viehbühel
Na opačnou stranu ze Scharecku vede nepříliš dlouhá, ale hodně výživná černá a hned vedle ní červená, zpočátku úzká ‚kroucenka‘ připomínající slalomovou trať, která se ve spodní části rozšiřuje a nabízí odbočku na fun slope. Kolem dojezdu obou tratí na planině Fallbich vede vysokohorská silnice na Grossglockner uvedená do provozu v roce 1935 (v zimě bývá uzavřená). Dále až do nejsevernější části ski areálu na vrchol Viehbühel (2420 m) pokračuje kotva, která nejspíš řadu návštěvníků odradí, avšak díky tomu v těchto místech není opravdu takříkajíc ani noha a sympatickou modrou s obřími terénními vlnami a červenou ski route tak máme sami pro sebe.
Horské metro
Přímo ze Scharecku na vedlejší svah pod vrcholem Hochfleiss lze přejet hodně ostrou, téměř čtyřkilometrovou ski route č. 2 s převýšením dobrých 800 metrů. Alternativnou je unikátní tunelová lanovka Tunnelbahn – Fleissalm, která evokuje jakési pouťové metro. Pestrobarevné kabinky zavěšené na kolejnici projíždí v desetiminutovém intervalu skrz skalní masiv, přičemž převážná většina z 1,8 kilometru dlouhé trasy vede vodorovně. Lanovka nás vysadí na svahu pod vrcholem Hochfleiss, který je nejvyšším místem celého střediska (2902 m) dostupným na lyžích. Z Hochfleissu roluje dynamická a proměnlivá červená č. 11a, která ve spodní části přechází v mírnější modrou. Fantastická vyhlídková trať má převýšení 1097 metrů a jediné mínus: krytá sedačka jezdí jen asi do poloviny svahu a zbytek cesty na start dlouhého sjezdu je třeba absolvovat kotvou. Celkem 55 kilometrů sjezdovek v Heiligenblutu doplňuje lákavých 1500 hektarů plochy na freeride.
Ankogel
Ankogel u městečka Mallnitz je považován za kolébku horolezectví ve Vysokých Taurách, protože jde o vůbec první alpský ledovcový vrchol, jenž – v roce 1761 – pokořili horolezci. Až budete projíždět kolem mallnitzkého nádraží, možná uvidíte kolonu vozů najíždějící z rampy na nástupišti na autovlak, který výrazně zkracuje cestu na sever, a tudíž i do České republiky (více v závěru textu). Komorní rodinný ski areál je tajným tipem a lákavou jednodenní alternativou při lyžování na nedalekém Mölltalském ledovci. Gigantické červenočerné letiště na plochém jižním svahu pod vrcholem Ankogel (3251 m) obsluhuje kyvadlová lanovka Ankogelbahn se třemi velkými kabinami, kterou doplňuje jediná krátká kotva. Z horní stanice lanovky Hannoverhaus (2636 m) do prostřední Mittelstation (1945 m) je na výběr několik široširých sportovních ranvejí bez jakýchkoli hluchých úseků. Od zmíněné kotvy vede černá, červená i modrá sjezdovka a všude kolem je dostatek prostoru na freeride.
Pokud lyžujete s dětmi, můžete je zde bez obav vypustit: na přehledném Ankogelu se prostě nemůžou ztratit – všechny pisty v horní části ski areálu vedou k prostřední stanici hlavní lanovky – a na minimálně frekventovaných tratích není velká pravděpodobnost srážky s jiným lyžařem. Příjemnou změnu představuje dlouhý sjezd do údolí po ostré lesní červené s jednou černou odbočkou, kde záchranné sítě už zdálky naznačují, v jakých úsecích je dobré zpomalit. U nástupní stanice lanovky v údolí se nachází cvičná louka s dětskou pomou.
Na běžkách k jezírku Stappitzersee
Tentokrát končíme už po obědě, abychom ještě stihli prozkoumat běžkařský okruh. Perfektně udržovaná stopa se táhne od nástupní stanice ankogelské lanovky východním směrem údolíčkem Seebachtal sevřeným téměř kolmými skalními stěnami, podél potoka Seebach a dále kolem jezírka Stappitzersee. Po absolvování okruhu přejedeme autem do zhruba pět kilometrů vzdáleného Mallnitz k Muzeu Národního parku Vysoké Taury (NP-Besucherzentrum Mallnitz), odkud vyrážíme na túru na sněžnicích. Trasa výpravy, kterou vede ranger z muzea, vede údolím Tauerntal směrem na západ. Cestou v divoké krajině pozorujeme dalekohledem horské kozorožce a další čtyřnohé i opeřené místní obyvatele a posloucháme povídání o jejich životě a zdejší krajině. Běžkaře bude zajímat, že Tauerntalem vede zmíněná stopa ze Seenachtalu, která tak obě údolí spojuje.
Lyžování na Ankogelu s 18 kilometry sjezdovek je poměrně fyzicky náročné, protože v lanovce ‚na stojáka‘ se nedá moc odpočívat, ale to je jediný nedostatek. Není to sice nic pro ty, kdo rádi objevují stále nové terény, avšak pokud jste schopni na několika bezchybných sjezdovkách, do kterých se zamilujete, strávit několik hodin, pak zde budete spokojeni. Kromě doprovodného programu v podobě běžkařských stop a muzea je dalším bonusem minimální množství lidí: během naší návštěvy v termínu jarních prázdnin se v celém ski areálu pohybovalo sotva několik desítek lyžařů.
Vzhůru na ledovec
Zlatým hřebem naší cesty je ledovec Mölltal s nejvýše položeným lyžařským střediskem na jižní straně rakouských Alp. Vzhůru na ledovec míří z údolí bleskurychlá lanovka, respektive vlak Gletscher Express, jenž pětikilometrovou trasu z údolí (vedoucí převážně tunelem) s převýšením jednoho kilometru prosviští závratnou rychlostí 12 metrů za sekundu. Na ledovcový expres navazuje lanovka Eisseebahn, jejíž horní stanice s restaurací Eissee ve výšce 2800 m nedaleko stejnojmenného jezírka je centrem celého resortu. Na úvod samozřejmě vyjíždíme do nejvyššího bodu, což je vrchol Schareck (3122 m), který obsluhuje lanovka Gletscher Jet společně s paralelní čtyřsedačkou Sesselbahn 3000. V tomto místě, odkud se otevírají fantastické výhledy na okolní hřebeny včetně zhruba třiceti třítisícovek, vede hranice mezi Korutany a Salzburskem.
Po přehledné ledovcové pláni ze Scharecku roluje zpět k Eissee dvojice ostrých, zhruba 1500 metrů dlouhých černých sjezdovek, nádherná červená magistrála a dvě tréninkové modré. Na tyto pisty pak navazují další tratě všech tří stupňů obtížnosti, které se setkávají u vodní nádrže Hochmurtenspeicher. Do protisvahu pod vrcholem s obtížně vyslovitelným názvem Kleinzirknitzscharte (2726 m) stoupá lanovka Alteck. Tento nejzápadnější kout celého ski areálu je prakticky liduprázdný – na dvojici červených a jedné černé trati jezdíme skoro sami. Zpět k Eissee se pak vracíme lanovkou Panoramabahn.
Eissee
U Eissee na scharecké sjezdovky navazují také červená č. 9 a černá č. 10, které zatáčejí doleva a míří po jižním svahu až k horní stanici ledovcového expresu. V jejím okolí se vine několik kratších červenomodrých tréninkových tratí a také běžkařský okruh. Celkem Mölltalský ledovec nabízí 24 kilometrů sjezdovek plus rozlehlé plochy na freeride. Obecně jsou v horním úseku na ledovci převážně sportovní tratě a v dolní části spíše turistické. Z nejvyššího bodu k tomu nejnižšímu si můžete užít krásný nonstop pětikilometrový sjezd (postupně po sjezdovkách č. 3, 9 a 12). Celý areál je přehledný, kompaktní, zároveň však příjemně rozmanitý.
Na zasloužený oběd zamíříme do Eissee, moderní a velkoryse pojaté restaurace s krásným výhledem.
Autovlakem do Gasteinu
Naše výprava bydlela v malebném Obervellachu, příjemném městečku s více než tisíciletou historií, které je strategicky umístěné zhruba mezi třemi navštívenými ski areály. Pro návštěvníky z České republiky je tato oblast, respektive rakouská část cesty po A1 z Lince do Salzburku a dále po Taurské dálnici, poměrně dobře dostupná. Při cestě domů volíme kratší a dobrodružnější variantu autovlakem z Mallnitz do Böcksteinu na jihu údolí Gastein. Autovlak jezdí v hodinovém intervalu, 8370 metrů dlouhý tunel projede za 11 minut a jízdenka za auto s celou posádkou vyjde na 17 eur. Po odstavení vozu na speciální podlouhlý nákladní vagon se bohužel musíme se všemi ostatními pasažéry odebrat do osobního vagonu a cestu absolvovat v kupé, což je o poznání méně cool, než kdybychom mohli zůstat sedět v autě. V každém případě však autovlak ušetří asi hodinu a půl jízdy a představuje tak velmi atraktivní časovou úsporu.
Další výhodou této varianty je skutečnost, že trasa vede přes mondénní Bad Gastein. Ušetřený čas tak můžeme věnovat procházce po alpském Monte Carlu s vodopádem přímo v centru a působivou architekturou ve stylu Belle Epoque.
Bezpečnost
V souvislosti s onemocněním covid-19 poskytovatelé ubytování a provozovatelé veškeré lyžařské infrastruktury v Korutanech zavedli komplexní opatření a dbají na dodržování všech hygienických předpisů.
Cesta
Trasa z Prahy do popsaného kouta Korutan je dlouhá přibližně 550 kilometrů a dá se ujet asi za šest a půl hodiny. Cesta vede přes České Budějovice kolem Lince, Salzburku a Bischofshofenu, dále přes Flachau, Taurským dálničním tunelem a po dálnici A10 na Lendorf.
Ceny skipassů
Ledovec Mölltal: dospělí/junioři/děti 1/3/6 dní od 49/38/26 eur, 137/103/69 eur, 243/183/122 eur. Pro dva a více dnů je v prodeji Top Skipass jenž platí v celkem jednatřiceti lyžařských střediscích v Korutanech a sousedním Východním Tyrolsku, které dohromady nabízejí téměř 900 kilometrů sjezdovek.
Připravil: Roman Zvarič, Foto: archiv
