Trentino v severní Itálii je díky věhlasných podmínkám pro zimní i letní sporty mezi Čechy už docela známé. Všichni si vybaví především legendární Dolomity, skvěle upravené sjezdovky a uvolněný italský životní styl včetně dobré kuchyně a skvělých vín.
Alexander von Humboldt přirovnává Dolomity k horám z pozadí da Vinciho obrazu Mona Lisa. Podle Corbusiera tu máme co dočinění s nejkrásnější přírodní architekturou. Dolomity byly pro svou krásu a jedinečnost zařazeny v roce 2009 na seznam světového dědictví UNESCO. Kritéria, jež vedla k jejich kandidatuře, tvořily jedinečnost krajiny, geologie a geomorfologie – stovky metrů vysoké skalní stěny, jejichž vrstevnice probíhají ve více než dvou tisících metrech nad mořem, množství věží a cimbuří na vrcholcích a široké štěrkové náspy na úpatí.
Pohoří Dolomit nemá jednolitý hřeben a skládá se z mnoha menších, často vzájemně velmi odlišných skupin, které pokrývají velkou část Trentina. Jsou doslova jeho pokladem, na kterém je založen zdejší turistický ruch. Dolomity zahrnují 220 vrcholů, z nichž mnoho je vyšších než 3000 metrů. Přírodní katedrály Latemar, Marmolada, Brenta a Catinaccio, tyčící se majestátně k nebi, jsou jejich chloubami.
Dolomity paradoxně nesou jméno francouzského geologa z Grenoblu Déodata de Dolomieu, který v roce 1789 objevil ojedinělé chemické složení zdejší horniny, později nazvané dolomit. Při pohledu na zkamenělé fosilie na trentinských horských vrcholcích nedá velkou práci si představit, jak se toto pohoří zvedlo před 200 miliony let z moře. Kamenné sloupy Pale di San Martino di Castrozza byly kdysi dokonce korálovými útesy. A aby těch zvláštností nebylo málo, za úsvitu a při západu slunce se vrcholky díky přírodnímu fenoménu „Enrosadira“ rozehrají všemi tóny růžové a červené. Tato zvláštnost přitahovala odjakživa pozornost mnoha návštěvníků a stala se zdrojem legend, vědeckých zdůvodnění a v neposlední řadě inspirací umělců.
Jednoznačnou devizou Dolomit je i fakt, že si návštěvníci užívají jejich krás povětšinou za slunečného počasí, které tu panuje průměrně neuvěřitelných 300 dní v roce.
Lyžaře bude nejvíce zajímat, že sjezdovky, které se proplétají mezi impozantními vrcholy a skalními stěnami Dolomit, kromě těch v masivu Brenta, je možné vyzkoušet s Dolomiti Superski skipasem a lyžovat tak třeba pokaždé na jiné sjezdovce v jiném středisku. Součástí obrovského lyžařského karuselu v jihovýchodních Alpách je totiž 1200 km sjezdovek všech úrovní. Dolomiti Superski spojuje 12 lyžařských oblastí provincií Jižní Tyrolsko, Trentino a Benátsko. Je nejen italskou jedničkou, ale nemá téměř konkurenci ani v evropském měřítku. Z toho 350 km tratí v Trentinu spadá do údolí Val di Fassa, Val di Fiemme a San Martino di Castrozza.
ZÁPADNÍ TRENTINO
Masiv Dolomiti Brenta s pověstnými lyžařským střediskem Madonna di Campiglio, lyžařsky propojeným se sousedním Pinzolem, Folgaridou a Marillevou, pojí s dalšími oblastmi západního Trentina lyžařské konsorcium Skirama Dolomiti Adamello Brenta. Nabízí jeden skipas na obrovské množství 380 km sjezdovek.
V Trentinu se ovšem lyžuje i v jiných pohořích jižních Alp než v Dolomitech. Vždyť pouze dvacet procent celého Trentina leží mezi 600 a 1000 metry, zatímco zbývajících šedesát procent se nachází ve výškách nad 1000 metrů nad mořem. Každé ze zdejších pohoří disponuje vzácnými přírodními, geomorfologickými i krajinnými zvláštnostmi.
Presanella – střecha Trentina
Se svými 3556 metry je Presanella nejvyšší horou Trentina a je také hlavním vrcholem pohoří, které se rozprostírá mezi údolími Val Genova, Val Nambrone, Val Meledrio a Val di Sole v západním Trentinu až po průsmyk Passo Tonale. Tvoří tak velký trojúhelník, který zahrnuje četné ledovce a desítky malých jezer s průzračnými vodami ledovcového původu.
První věcí, kterou oko zachytí během stoupání na vrcholky pohoří Presanella, je druh skály, zcela odlišný od nedalekých brentských Dolomit. Hornina, která tvoří masiv Presanella, je vulkanicko-krystalického původu, přezdívá se jí také „tonalit“ a vzhledem připomíná žulu. Velká část pohoří Presanella i sousedního hřebene Adamello, který se rozprostírá až k hranici mezi provinciemi Trento a Brescia, spadá pod přírodní park Parco Naturale Adamello Brenta.
Nejznámějšími lyžařskými středisky masivu Adamello – Presanella jsou Marilleva, Folgarida, část Madonny di Campiglio a Passo Tonale, lyžařsky propojené se sousedním Ponte di Legno. Jeho dominantou je ledovec Presena, který jako jediný v Trentinu nabízí lyžování ve výškách až 3000 metrů nad mořem od brzkého podzimu do pozdního jara.
Cevedale – ledový svět
Pohoří Cevedale je trentinskou částí většího pohoří Ortles-Cevedale a rozkládá se přibližně na 1000 kilometrech čtverečních na území mezi oblastmi Trento, Bolzano, Brescia a Sondrio. Hora Monte Cevedale ve výšce 3769 metrů je nejvyšším vrcholem tohoto pohoří s řadou ledovců, vysokohorských stezek vedoucích přes sníh a led a vysokohorských chat, mezi nimiž se nachází Viòz – Mantova (3535 m), nejvýše položená chata středovýchodních Alp.
Pohoří Cevedale spadá téměř výhradně na území národního parku Parco Nazionale dello Stelvio. Například lyžařská oblast Pejo je rozlohou a vedle velkých sousedů považována za malou, její lanovky však stoupají až do 3000 metrů nad mořem k hranicím Národního parku Stelvio. Lyžování je zde naprosto výjimečné.
Paganella a Monte Bondone
Tyčí se na pravé straně údolí Valle dell’Adige a spíše se jedná o izolované vrcholy než celá pohoří, i když Monte Bondone je se sousedními horami Tre Cime a Stivo spojeno dlouhým hřebenem. Hora Monte Bondone, ležící jen 14 km od hlavního města provincie Trenta, má nejvyšší bod na panoramatickém vrcholu Cima Palòn ve výšce 2090 metrů.
Hora Paganella vysoká 2124 metrů pak ční svou mohutnou východní stěnou nad údolím řeky Adige severně od Trenta.
Oba zmiňované vrcholy hostí na svazích lyžařská střediska. Na Bondone menší s mírnějšími svahy, vhodnými pro rodinné lyžování, na Paganelle větší, se vším, co k tomu patří, od sjezdovek všech náročností přes dětské a snowboardové parky po množství restaurací přímo na svazích.
VÝCHODNÍ TRENTINO
Malé Dolomity, Pasubio, Altopiani Cimbri – to jsou hrbolaté hřebeny a velké vápencové masivy, které se zvedají nad údolími Vallarsa a Valle dei Ronchi v jižním Trentinu. Název „Malé Dolomity“, jak byly tyto hory pojmenovány, představují alpské podhůří na území Trentina před začátkem Benátské nížiny, které se vyznačuje svou nerovnou morfologií.
Přesto náhorní plošiny Altopiani di Folgaria, Lavarone a Luserna přes svou skromnou nadmořskou výšku dovolily vznik lyžařských středisek, oblíbených u milovníků poklidného lyžování uprostřed tiché horské krajiny.
Lagorai – pohoří zrozené z ohně
Největším hřebenem východního Trentina je pohoří Lagorai tvořené charakteristickými křemičitými červenohnědými útvary, které vznikly ztuhnutím magmatu uniklého ze sopky Grande Vulcano Atesino před 270 miliony let. Rozkládá se na území mezi údolím Valsugana, náhorní plošinou Altopiano del Tesino, údolími Vanoi a Primiero, údolími Valle di Cembra a Val di Fiemme a údolím Valle del Travignolo až k průsmyku Passo Rolle.
Oblast je typická svými malými jezery, hustými a rozsáhlými lesy, alpskými loukami a horskými pastvinami. Osídlené oblasti se nacházejí především v okrajových částech a zanechávají tak obrovský prostor pravé horské „divočině“. Ani toto pohoří se však nevyhnulo zájmu lyžařů a svahy lyžařské oblasti Alpe Cermis nad městečkem Cavalese, nebo ty nad San Martinem di Castrozza patří k jedněm z nejlepších, které Trentino milovníkům zimních sportů nabízí.
Až na naprosté výjimky se tady všude mluví italsky, jste prostě v Itálii se vším všudy. S výbornou kuchyní, skvělými víny, příjemnou uvolněnou atmosférou. Večer jděte na procházku do městeček, prohlédněte si elegantní butiky, dejte si aperitiv, sklenku vína a hlavně se usmívejte. Takhle se po italsku dobíjejí baterky.
Připravila: Dagmar Princ Fryčová
