Jeho sveřepost a nadšení pro lyžování ho vynesly takřka padesátkrát na stupně vítězů. Úspěchem ale jeden z nejpopulárnějších německých sjezdařů a slalomářů orámoval i konec závodní kariéry, k němuž se odhodlával rok a půl.
Zpívá, vydal už třetí dětskou knihu a jeho pozitivní esprit bude dál součástí lyžařského světa v roli komentátora závodů na německé televizi ARD. Takový je Felix Neurether.
- Touhle dobou už byste ještě před nedávnem měl sbaleno a po celém světě objížděl závody Světového poháru. Jaké to je, z toho kolotoče vystoupit? Není vám smutno?
Je to výborné. Moc si to užívám. Rozhodnutí ukončit závodní kariéru ve mně zrálo dlouho, promýšlel jsem ho ze všech stran a možných úhlů. Když jsem se nakonec rozhodl, věděl jsem přesně, proč to dělám a do čeho jdu.
- Je vám 35 let. Bylo těžké se rozhodnout?
Velmi těžké. Řešil jsem to v sobě rok a půl – od doby, kdy jsem měl vážný úraz a utrhl jsem si vazy v koleně. Pořád se mi honilo hlavou, zda to má ještě smysl. Jeden den jsem chtěl skončit, a druhý den jsem byl přesvědčený, že mohu ještě něco dokázat a musím jezdit dál. A tak se to střídalo pořád dokola. Jasno jsem měl až po hodně dlouhé době. Že jsem se dobře rozhodl, jsem věděl, až když jsem jel v březnu svůj poslední závod Světového poháru v Andoře.
- Co pro vás lyžování znamená?
Celý život bylo mou vášní, začal jsem lyžovat jako malý kluk už ve dvou letech a od té chvíle jsem zažil mnoho krásných chvil. Těšil jsem se na každou sezonu, každý závod jsem si užíval na sto procent, a to i když už jsem nebyl na špici. Představte si například slalom ve Schladmingu: jste na startu a sleduje vás padesát tisíc lidí. To je pocit, který se nedá popsat. Byl to nádherný život. Že se to nedá dělat donekonečna, jsem si uvědomil po tom vážném úrazu, navíc jsem kvůli němu nemohl startovat na olympiádě.
- Jaké máte plány teď? Mě například dostal váš nový šlágr – Weiterziehn, který hrají německá rádia. Mimochodem ten bavorský kroj vám sluší. Je to změna proti lyžařské kombinéze.
Dalo by se říct, že se ze mě stal zpěvák. Taky začínám pracovat jako televizní moderátor a napsal jsem další knížku pro děti. Televize ARD mi nabídla práci, budu pro ně komentovat závody Světového poháru. Moc se na to těším a věřím, že mi to půjde. Mám spoustu zkušeností, většinu lidí ve světovém poháru znám osobně. ARD o mě velmi stojí, chtěli by, abych komentoval kromě lyžování i další sporty. Musím je ale trochu brzdit. Proto jsem jim řekl, že se to musím nejdříve naučit na lyžování a pak se mohu pustit do dalších televizních výzev.
- Také jste komentoval na německém rádiu Bayern 3 zápas Bayernu Mnichov s Mohučí. A prý byla radost a zábava vás poslouchat.
Komentovat zápas Bayernu v rádiu nebylo vůbec jednoduché, ale byla to velká zkušenost. A to mě na tom baví – učím se nové věci.
- A kariéra profesionálního trenéra vás neláká?
O tom vůbec neuvažuji. Až příliš dlouho jsem byl na cestách a těším se, že teď zpomalím a budu si užívat rodinu. Samozřejmě, že chci radit mladým závodníkům, moc mě baví se věnovat dětem, to jsem ale dělal vždycky. Už patnáct let jezdím na kempy, které pořádá pro děti síť obchodů Intersport. Vždycky rád vidím, když jsou děti venku, a nelíbí se mi dnešní doba smartphonů, kdy neustále vidím, jak rodiče v restauracích vrazí dětem do ruky mobil, jen aby byl klid. Mám dvouletou dceru Matildu a něco podobného u nás nikdy neuvidíte. Raději ji nechám skákat po celé restauraci, snažíme se ji zabavit jinak. Děti jsou fajn, ale profesionálním trenérem být nechci.
- Na kterých závodech Světového poháru nebudete chybět? Samozřejmě v roli diváka.
To je jasné, že si některé závody nenechám ujít. Díky televizi ARD a přenosům vím, že budu v Kitzbühelu, ve Schladmingu, Adelbodenu, Val d´Isere a v Záhřebu. Škoda, že mě nepošlou do Špindlerova Mlýna na slalom žen.
- Letos se ale Svěťák ve Špindlerově Mlýně nekoná.
To vím, dělám si trochu legraci. Každopádně budu na spoustě závodů a těším se na to.
- Jak už jste sám zmínil, píšete krásně ilustrované knihy pro děti. O čem jsou?
V polovině září se na pultech objevila moje třetí kniha. Ta první byla věnovaná tomu, co se děje v zimě. Druhá kniha je o hokeji a nejnovější, třetí kniha – Ixi, Mimi und das Zaubermüsli – je o zdravém jídle.
- Vy jste napsal dětskou knížku o zdravém jídle?
Moje žena se stala nutriční terapeutkou, byl to tak trochu její nápad. Hlavními postavičkami jsou v příběhu zvířátka, každé z nich má ale svou reálnou předlohu v lidech z mého okolí. Moje žena je v té knížce Mimi a jí zdravě, já jsem Ixi a miluji leberkäse (bavorskou jemnou sekanou, pozn. red.), Marcelo je lyžař Marcel Hirscher, pak je tam taky Viki, to je německá lyžařka Viktoria Rebensburgová, další postavou je Kali, což je hodně tlustý fotbalový manažer. Všechna zvířátka v knížce milují sport a pořád něco podnikají. Kali jí hodně čokolády a chipsů, Mimi jí banány, mrkev a pije vodu a k snídani si dává jen zdravé cereálie, a kupodivu všechny závody vyhrává (smích). A my se jí ptáme, jak to dělá, a postupně taky začínáme jíst zdravě a začíná se nám dařit.
- Vaší ženou je slavná a úspěšná biatlonistka a běžkyně na lyžích Miriam Gössnerová, držitelka několika olympijských medailí. Jaké to bylo, když jste oba závodili? Mohl jste sdílet nějaké její zkušenosti, například z tréninků?
Chcete znát pravdu? Ona dřela mnohem víc, než jsem kdy makal já. Biatlon je tvrdý sport, tam se trénuje v jiné lize. Já už doma sledoval televizi a ona pořád dřela v posilovně.
- Pocházíte ze slavné lyžařské rodiny – tatínek Christian vyhrál několik slalomů Světového poháru, maminka Rosi Mittermaierová se dokonce stala olympijskou vítězkou. Bylo lyžování ve vaší rodině velké téma?
Vyrůstal jsem od malička na lyžích, ale dlouho jsem netušil, že rodiče jsou slavní závodníci. Lyžovali jsme pro radost, nikdo na mě nikdy netlačil, že musím závodit. Mnohem víc tlaku jsem zažil od širšího okolí a veřejnosti. Nějak se ode mě očekávalo, že budu pokračovat v tom, čím se proslavili moji rodiče. A protože mě to bavilo a šlo mi to, tak jsem jezdil.
- Jak se má vaše sestra? Ta přece také závodila.
To ano, ale nechala toho. Víc ji bavilo věnovat se výtvarnému umění, tak odjela do New Yorku a začala pracovat pro slavného amerického designéra Marca Jacobse. Dnes žije v Berlíně, navrhuje oblečení, věnuje se umění a je velmi úspěšná.
- Říká se, že když jste v Beaver Creeku vyhrál stříbrnou medaili, hned po závodě na večírku jste ji ztratil. Jsou pro vás medaile vůbec důležité?
Medaile mě nikdy nezajímaly, je to přece jen kus kovu. Ani nevím, kde je doma mám. Možná jsem jich ztratil dokonce víc. Nejdůležitější jsou pro mě vzpomínky, zážitky a těch mám strašně moc. Nechci se dívat na medaile a říkat si: Ty jo, já jsem skvělý kluk. Protože já vím, že jsem skvělý kluk i bez toho (smích).
Kdo je Felix Neureuther
Pětatřicetiletý idol žen a jeden z nejúspěšnějších německých lyžařů se usmíval od začátku do konce našeho rozhovoru. Hýřil vtípky, a potvrdil tak svou pověst konstantně skvěle naladěného člověka. Lyžování měl v krvi už od mala, vyrůstal totiž na svazích Garmisch-Partenkirchenu v německém Bavorsku jako dítě dvou úspěšných lyžařů, Christiana Neureuthera a Rosi Mittermaierové. Specializoval se na slalom a první závod Světového poháru vyhrál v roce 2010 rovnou v rakouském Kitzbühelu. V dalších sezónách přidal dalších dvanáct svěťákových prvenství, až na jednu výjimku se vždy jednalo o triumfy ve slalomu. Sedmačtyřicetkrát stál na stupních vítězů v kláních SP, a je v tomto ohledu nejúspěšnějším německým lyžařem. Oženil se s běžkyní na lyžích a biatlonistkou Miriam Gössnerovou, v říjnu 2017 se jim narodila dcera Matilda. Instagramové fotky už teď napovídají, že ani Matilda se lyžování nevyhýbá.
Připravila: Michaela Bučková
