Olympijský vítěz Keňan Eliud Kipchoge zaběhl vzdálenost odpovídající délce atletického maratonu za 1:59:40 hod. Padla jedna hranice lidských možností, píší světová média. Opravdu padla? V tom je zádrhel. S regulérním maratonem totiž neměl Kipchogeho výkon moc společného.
Uběhout maratonskou vzdálenost pod dvě hodiny je skutečně něco úžasného a to už Kipchogemu ani akci “INEOS 1:59 Challenge” nikdo nevezme. Na regulérní maratonský rekord však lidstvo bude čekat dál. Schází k němu “propastná” 1 minuta 21 sekund. Řekněme si, proč byl Kipchogeho běh tak jiný a nemohl splnit kriteria světového rekordu. Pro mnohé v tom není žádný rozdíl. Běžel Kipchoge vzdálenost odpovídající maratonu? Běžel ji dosud nejrychleji na světě? A překonal bájnou hranici dvou hodin? Překonal. Ale…
Kipchoge uběhl vzdálenost 42, 195 km takřka v laboratorních podmínkách, které zásadně neodpovídají regulérnímu maratonskému běhu. Byl speciálně určen brzký ranní čas s ohledem na předpověď počasí. Před ním jelo doprovodné auto, které přesně dodržovalo pro rekord potřebný čas na kilometr 2:50 min. Ale to zdaleka nebylo to hlavní. Kipchoge měl k dispozici přesně organizovaný tým 41 vodičů, z nichž mnozí byli špičkoví maratonci podobných kvalit jako sám mistr. To hlavní nakonec. Vodiči běželi celou dobu před Keňanem ve formaci připomínající písmeno X, kterou odborníci považují za ideální pro rozrážení vzduchu. Tečka.
Kdo někdy závodně sportoval na vytrvalostních tratích, ví moc dobře, o čem je tu řeč. Kipchoge musel být skvěle připraven. Jeho čas je úžasný. Ale podobné podmínky, jaké dostal ve Vídni, při regulérním závodu nikdy mít nebude. A tak není vůbec vyloučeno, že jeho vlastní maratonský rekord 2:01:39 z loňského roku z Berlína byl ještě mnohem kvalitnějším výkonem, než vídeňský průlom.
Čas 1:59:40 tedy vstoupí do análů, ale nikdy ne do kroniky atletických rekordů.
