Golf v Karlových Varech už dávno oslavil stovku. Začal se v západočeském lázeňském městě hrát ještě za Rakousko-Uherska. Golf Club Karlovy Vary byl založen už v roce 1904, ale tehdy se hrál jen na devět jamek a na jiném místě, než je dnešní osmnáctka. Golf se tu začal hrát u obce Březová v tehdejším Kaiserparku, po první světové válce přejmenovaném na Gejzírpark.
Popularita golfu v Karlových Varech rostla a devět jamek přestávalo stačit. Proto se začalo uvažovat o novém hřišti s osmnácti jamkami a hledala se nová lokalita. Vybrána byla ta současná u obce Olšová Vrata a ztvárnění hřiště se ujal vyhlášený polský architekt žijící ve Francii: Constantin Noskowski. Stavbu v třicátých letech nezastavila ani hospodářská krize, hřiště bylo hotovo už v roce 1932, ale oficiálně otevřené bylo až v roce 1935.
Do rozvoje golfu v Karlových Varech pak opět zasáhla válka, ale ani roky po jejím skončení této hře u nás vůbec nepřály. Postupně zcela zanikl golfový areál v Gejzírparku, který byl doporučen českému kynologickému spolku pro výcvik psů. Někteří členové spolku se však zasloužili o to, že golf v Karlových Varech dál přežíval, ale přestěhoval se na hřiště u Olšových Vrat.
Slovo přežíval je nanejvýš výstižné, padesátá ani další léta nebyla golfu nijak nakloněna, vše se změnilo až po roce 1989. A především vstupem akciové společnosti Golf Resort Karlovy Vary. Hřiště doznalo řadu změn, úprav, prošlo zásadní rekonstrukcí a vystavěna byla i nová klubovna. Navzdory všem úpravám zůstaly zachovány původní podoba i ráz hřiště, které se spolu s Mariánskými Lázněmi řadí mezi českou golfovou klasiku.
A také mezi nejkvalitnější a nejhezčí česká hřiště. Karlovarská osmnáctka je designově i svým zasazením mimořádná. Členité jamky jsou zakomponovány nanejvýš povedeně a citlivě do lesního porostu, výjimečná atmosféra na každého dýchne okamžitě při vjezdu do areálu. Nenechte se jí unést, protože po pár metrech za vjezdem musíte zastavit na značce stop, abyste dali přednost hráčům na odpališti osmé jamky. Golfisté tu zkrátka mají přednost.
Co vás na hřišti čeká…
Jednou větou řečeno, na Olšových Vratech si užijete hru pestrou, zajímavou, ale zároveň to bude ne vždy snadný golfový test dovedností a strategie. Najdete tu neobyčejně bohatou škálu jamek všeho druhu – skórovacích i těch, na nichž při paru srdce golfistovo zaplesá, u hráčů s vyšším handicapem je leckdy i bogey důvodem k radosti. To, co ocení každý hráč, je vysoká kvalita hracích ploch.
Na místních osmnácti jamkách zkrátka najdete od každého něco – třípary kratší se šancí vylepšit skóre, stejně jako třípary nadmíru dlouhé, viz jamka č. 4 dlouhá 190 metrů. Na ní se počítá každý green zasažený jednou ranou. Ale ani relativně krátký třípar č. 10, jakkoliv vyzývá k útoku, není snadnou kořistí – na jamce sevřené lesním porostem stačí minout green a trable jsou na světě. Pocit jisté „úzkosti“ budete zažívat i na odpalištích pětiparů 9 a 11, trefit první ranou fairway je na obou jamkách docela klíčové. Hustý les je totiž hodně, ale opravdu hodně blízko.
Blízkost okolního lesa ale není zdaleka tím jediným, co musí hráči v Karlových Varech překonávat – v dopadových zónách číhají bunkery, leckdy vstupují do hry vodní překážky. Zkrátka na „Olšovkách“ bezezbytku platí, že je nutné o každé ráně přemýšlet. Někdy nic nebrání tomu jít do toho naplno a opřít se do rány driverem, jindy je lepší zvolit hru na jistotu.
Putování karlovarskou osmnáctkou uzavírá pětiparová osmnáctka s vyvýšeným greenem kousek od klubovny. Je to rozhodně jedna z nejkrásnějších závěrečných jamek u nás. A to, jak ji zvládnete, může váš golfový den vybarvit do růžova, nebo naopak potáhnout černým flórem.
Samozřejmě, pokud bychom měli být hnidopichem, nějakou tu drobnou pihu na kráse bychom asi našli – třeba poměrně vzdálený driving, někomu může vadit hluk automobilů na horních jamkách podél hlavní silnice Karlovy Vary – Praha, ale pozitiva mají jednoznačně navrch. Ostatně, jak už bylo řečeno, karlovarská osmnáctka je česká golfová klasika.
Signature hole:
Z mnoha jamek, které se do výběru signature hole doslova nabízejí, vybíráme dvě…
Jamka č. 9, par 5:
Devítka sice není nijak extrémně dlouhým pětiparem – z bílých 425 metrů a ze žlutých 410 metrů – ale ošidnou je tady její šířka. Je totiž nejužší jamkou na hřišti a každou nepřesnou ránu celkem spolehlivě pochytá les na obou stranách jamky. Driver tady berou do ruky jen ti, kteří téhle „zbrani“ opravdu stoprocentně věří.
Z odpaliště nejprve lehce spadnete do údolí, abyste poté opět lehce vystoupali na vyvýšený green. Na jeho dosažení stačí i tři rány železy, ale podmínkou je přesnost. Být krátký tady znamená také problém, protože green chrání bunker. Hodně hluboký bunker.
Jamka č. 15, par 4:
Z odpaliště se nabízí krásný výhled na prakticky celou jamku. Máte ji jako na dlani. Jen green se ztrácí poněkud vlevo. Dobře trefený drive nejen zajišťuje klidnou druhou ránu, ale nabízí také krásný pohled na dlouho letící míček do údolí. Ale jak už bylo řečeno, klíčem je tady nejen délka, ale především přesnost. Míčky letící doprava pochytá les, trochu víc vlevo zase hrozí bunker. Druhou ránu se vyplatí hrát na střed greenu a eliminovat tím všechna nebezpečí, která číhají na obou stranách greenu.
Víte, že…
- … na karlovarském hřišti se zabydlel sysel obecný, který je nejen raritou golfového resortu, ale stal se i maskotem hřiště. Tento hlodavec žije v Česku jen na několika místech, patří mezi kriticky ohrožené živočichy a je přísně chráněný.
- … na původní devítce v tehdejším Kaiserparku se hrálo celkem čtyřikrát přes říčku Teplou. Po přestavbě ve třicátých letech vstoupila Teplá do hry dokonce pětkrát.
- … i po všech přestavbách a změnách hřiště u Olšových Vrat zůstal původní Noskowského design zachován. K zásadní změně došlo vlastně jen krátce po otevření hřiště, když se změnilo pořadí jamek. Původně se začínalo na dnešní dvanáctce, nově se začalo startovat z tehdejší osmičky, dnešní jamky č. 1. Autorem změny byl vítěz British Open Henry Cotton.
- … specialitou karlovarského hřiště je nejen možnost příjemného občerstvení na terase bufetu nad greenem deváté jamky, ale také možnost objednat si jídlo přímo od odpaliště poslední osmnácté jamky. Stačí si zatelefonovat z místní pevné linky.
O hřišti:
Par 72
Délka hřiště: 6195 m (bílé), 5785 m (žluté), 5360 m (modré), 5039 m (červené)
Rok otevření: 1935
Očima hráče Marka Nového
Pro mě jsou Karlovy Vary nejhezčí hřiště u nás. Ze všech, jaká se nabízejí. A platí to pořád. Hřiště je usazené v lese, v mírně zvlněné krajině, to mu dodává malebnosti. A rozhodně je pro mě těžší než třeba Mariánky. Jinak ale pro něj platí mnohé co pro Mariánky. Je to česká klasika. Pro mě osobně navíc spjaté s tím, že jsem tady poprvé s čerstvě nabytou zelenou kartou hrál na velkém, dospělém hřišti. Zahrál jsem 95 ran a v dalších dvou letech jsem tohle číslo nikdy nezahrál. A to tehdy v klubovně hodnotili můj výsledek dost s despektem. Pro mě je speciální výzvou pětiparová devítka. Často jsem ji hrál ustrašeně sedmičkou železem, ale pak jsem objevil, že tam jde hrát i driverem. Takže moje rada zní: zbavte se strachu a pusťte to tam.
Očima architekta Libora Jiráska
Karlovy Vary hraju – teprve – 47 let, takže mohu říci něco hodně osobního: hřiště jsem hrával i třikrát denně a mou modlou je vítěz zdejšího Československého mistrovství z roku 1938, sir Henry Cotton – entuziasta, hráč, architekt a bonviván. Jeho láska pro šampaňské, kaviár, krásné oblečení a vozy Rolls-Royce pro mne určuje zdejší “duch místa” a přes veškeré, hlavně sportovní, výzvy na zpravidla rychlých greenech se všichni vracíme, neboť toto místo si nás ochočilo svou i negolfovou přidanou hodnotou.
