Vypadá to jednoduše, letošní Giro bude oproti loňskému, které začalo v Izraeli, skromnější, nenápadnější, lehké na začátku, těžké na konci. Dokonce supertěžké. Kdo se ale podrobněji podívá na itinerář závodu, najde v něm navíc několik „tajných“ pastí, které mohou závod nečekaně zdramatizovat. To je mimochodem pro Giro typické.
Už jen to, že letošní Giro má tři časovky – jednu hned na začátku, druhou dlouhou uprostřed a poslední na konci. První dvě končí stoupáním, což znamená, že se tam mohou vytvořit větší rozdíly mezi jezdci.
A teď ony tajné pasti. První opravdu horská etapa přijde až v druhé fázi Gira, bude mít č. 13. Kdo si však myslí, že do té doby se kromě časovek nebude dít nic zajímavého a vzrušujícího, šeredně se mýlí. Tato Grand Tour je zrádná a může si začít žít svým životem zcela nečekaně v etapách, které mohou vypadat jen jako intermezza, jakási nutná zla mezi heroickými fázemi závodu.
Už 2. etapa z Boloni do Fucecchia, dlouhá 205 km, nebude čistě sprinterská. V poslední třetině po vjezdu do Toskánska číhají dvě prémie 3. a 4. kategorie, které mohou nadělat v pelotonu paseku. Pokud se hlavní balík neudrží pohromadě, v cíli si to může klidně rozdat menší skupinka. Jak upozorňuje například web Cyclingnews, bude to obrovský nápor na strategické schopnosti jednotlivých týmů. Který favorit tady zaspí, může přijet do cíle se ztrátou větší než z předchozí časovky.
4. etapa z Orbetella do Frascati je „jen“ zvlněná, zdánlivě nechystá žádné větší hrozby. Ale… je dlouhá, měří 235 km, a posledních 2,5 km se zvedá do slušného kopce.
6. etapa z Cassina do San Giovanni Rotonda může být ideálním místem na nečekaný zvrat. Je dlouhá 238km a zatímco první ¾ jsou spíš jen zvlněné, dramatická změna přijde v poslední části. Silnice se zužují, asfalt je hrbolatý a do toho přijde prémie 2. kategorie dlouhá 15 km. Není zas tak těžká, průměrný sklon je „jen“ asi 4,4%, ale vrchol je pouhých 18 km od cíle. Jezdci na celkové pořadí tady budou muset být extrémně opatrní a připraveni okamžitě reagovat na překvapivé tahy konkurence.
10 let od zemětřesení v L´Aquile
Ještě nebezpečnější bude hned 7. etapa z Vasta do L’Aquily (před 10ti lety zde udeřilo ničivé zemětřesení), kde se Giro začne točit zpět k severu. 55 km před cílem přichází opět prémie 2. kategorie. Kdo ji ustojí nemá ještě vyhráno, protože 10 km před cílem přijde další stoupání až 9% a v závěru navíc kilometrová prudká stojka k citadele.
12. etapa z Cunea do Pinerola bude ochutnávkou na blížící se hory. Má jediná dvě úskalí, zato pořádná. Prémii první kategorie na Montoso. Je dlouhá 8,8 km s průměrným sklonem 9,5%, maximem 14%. Vrchol je vzdálený 32 km od cíle, ale ještě 2,5 km před finišem přijde brutálně strmé půlkilometrové stoupání na San Maurizio se sklonem až 20%.
Pak to přijde. Z 9 zbývajících etap je 7 horských nebo polohorských, k tomu závěrečná časovka. Kdo nenašetří síly nebude mít šanci. Úplně smrtící může být gigantická 16. etapa z Lovere do Ponte di Legno po volném dni, kde přijde prémie HC kategorie na Passo Gavia do výšky 2618 m a v závěrečné čtvrtině navíc obávané prudké Mortirolo.
A kdyby náhodou nebylo ani po 20. etapě s pěti prémiemi 1. a 2. kategorie ještě rozhodnuto, vše stanoví časovka ve Veroně.
