Všichni to čekali, ale nakonec byli stejně překvapeni. Klasikářské jaro bylo ve znamení grandiózního nástup mládí – hlavně Mathieu van der Poela (24), Alberta Bettiola (25) a Juliana Alaphilippa (26), který ovšem takhle září už druhým rokem. Trochu ve stínu za nimi tak zůstaly úspěchy zkušených matadorů, Philippe Gilberta (36), historicky nejlepšího českého klasikáře Zdeňka Štybara (33), Alexandera Kristoffa (31) a Jakoba Fuglsanga (34).
Na jarním seznamu velkých cyklistických jednorázovek už zbývá jediná slavná klasika, monument Lutych – Bastoň – Lutych. Už teď ale můžeme hodnotit. Absolutními vítězi sezony 2019 jsou bez jakýchkoli pochybností “mladé pušky”. Nizozemec Mathieu van der Poel (stáj Corendon Circus) a Francouz Julian Alaphilippe (Deceunick Quick-Step), kteří posbírali dohromady 6 vítězství (z toho jeden monument) plus jedno 2. a tři 4. místa.
Připočtěme ještě triumf Alberta Bettiola (EF Education First) na obřím monumentu Kolem Flander, k čemuž přidal ještě jedno 4. a 6. místo. A samozřejmě Belgičana Wouta van Aerta (24), který dojel 2. na E3 Harelbeke, 3. na Strade Bianche a 6. na monumentu Milán – San Remo. I v dalších klasikách se pohyboval hodně v popředí a první velké vítězství dalšího cyklokrosaře ve světovém pelotonu je, zdá se, jen otázkou času.
Skvělý Štybar, nevýrazný Sagan
Zbývající 4 výhry “zbyly” na třicátníky: Zbyněk Štybar (Omloop Het Nieuwsblad a E3 Harelbeke + 4. místo na Strade Bianche), Belgičan Philipe Gilbert (triumf na obřím monumentu Paříž – Roubaix), Nor Alexander Kristoff (1. místo na Gent – Wevelgem a 3. místo Kolem Flander). K nim připočtěme i neskutečného smolaře Dána Jakoba Fuglsanga (dvakrát 2. – a jednou 3.).
Začátek sezony přinesl i velká zklamání. Obří propad zaznamenal dosavadní klasikářský genius Peter Sagan. Zůstal bez jediného pódia – „jen“ 4. místo na Milán – San Remo a 5. na Paříž – Roubaix jsou pro něj letošní jarní prohrou. Co je za tím, bude jeho tým teprve analyzovat – hovoří se o nemocí narušené přípravě, následcích těžkého pádu na Tour de France i rozchodu s manželkou. Také mistr světa v silniční cyklistice Španěl Alejandro Valverde zůstal dosud bez pódia. To Belgičan Greg van Avermaet byl na stupních vítězů „aspoň“ dvakrát (2. a 3.) a k tomu ještě dvakrát do desítky.
Za jiných okolností by byl absolutním jarním vítězem Julian Alaphilippe. 3 první místa, z toho jedno na monumentu Milán – San Remo (navíc i jedno 2. a 4. místo) jsou víc, než 3 klasikářská vítězství (a dvě 4. místa) Mathieu van der Poela. Ale letos se všechno počítá jinak. Mladičký supertalent van der Poel mu slávu doslova ukradl. Nejdramatičtější závod jara Amstel Gold Race vyhrál takovým stylem, že to přebilo všechny ostatní dojmy a v mezinárodním pelotonu bude tento výkon rezonovat ještě hodně dlouho.
Poel mění pravidla pelotonu
Poel nastavil nová pravidla cyklistiky. Ta zní – kašlu na zaběhnuté postupy, dělám si co chci. Na superklasice Kolem Flander trochu nešikovným manévrem na obrubníku ulomil vidlici a vzápětí měl těžký karambol. Přesto nakonec dojel 4. Na Amstel Gold Race ztrácel v jednu chvíli na skupinu silných uprchlíků minutu. Nasadil ale v čele stíhací skupiny zdrcující tempo, 300 metrů před cílem se na uprchlíky dotáhl, brutálně je převálcoval a zvítězil.
Mimořádný talent se během pár dní stal noční můrou pro ostatní soupeře. Nyní si všichni silničáři mohou na chvíli oddechnout. Van der Poel po jarních klasikách přesedlal pro změnu k bikům a bude zas děsit matadory náročného terénu.
A jak to bylo v týmech? Opět skvělé jaro Deceunicku Quick-Step – dohromady posbírali na jarních klasikách 8 vítězství, k tomu další na etapácích. Takřka v každém jednorázovém závodu měli v závěru hned několik favoritů. Jejich nadvládu narušila jen stáj Corendon Circus s již zmiňovaným van der Poelem. Zato ji narušila pořádně. Co vymyslí stratég Lefevere za taktiku proti dravému mladíkovi je otázkou.
Nástup Education First
Obrovský skok v jarních jednorázových závodech udělal tým EF Education First, který byl v uplynulých letech takřka neviditelný. Letos byl aktivní, na čele v závěrečných kilometrech se často pohybovalo i několik jezdců stáje. Alberto Bettiol vyhrál zmíněné Flandry, k tomu byl 4. na E3 Harelbeke a 6. na Brabantském šípu, Simon Clark 2. na Amstel Gold Race a k tomu ještě třikrát dojel v první desítce.
Z českých jezdců výrazně uspěl již zmíněný Zdeněk Štybar. Kromě dvou vítězství byl ještě 4. na Strade Bianche a znovu, už pošesté během sedmi let, v první desítce na Paříž – Roubaix. Snad jediné mu zatím chybí k absolutní spokojenosti – vítězství na jednom z pěti monumentů.
Roman Kreuziger má dosud výrazně slabší bilanci než loni. Na Amstelu dojel 18., na Valonském šípu měl těžký pád a bude otázkou, jak se dá dohromady pro víkendový Lutych – Bastoň – Lutych, kde už byl pětkrát v první desítce.
Petr Vakoč letos nezářil tak jako v uplynulých letech, ale není důvod ke smutku. Po málem tragické nehodě se po roce znovu plnohodnotně vrátil do pelotonu a dřel pro tým. Všichni mu přejí, aby se znovu vrátil na výsluní, ale nějaký čas si to určitě ještě vyžádá.
