Od mistra světa v bikrosu (1993), přes trojnásobné vítězství na MS v cyklokrosu se český cyklistický profesionál v 33 letech konečně vyšplhal na vrchol, když letos vyhrál dvě world tourové klasiky – Omloop Het Nieuwsblad a E3 BinckBank Classic. Tedy téměř na vrchol. Zbývá mu ovládnout aspoň jeden z pěti klasikářských “monumentů”.
Ale ať ho vyhraje nebo ne, Štybar prokázal svoji odolnost, vytrvalost, buldočí vůli a hlad po úspěchu. Už jen odhodlání ke změně, přesedlat z cyklokrosového speciálu naplno na silnici bylo odvážné. Ale zároveň trochu zákonité a pro Štybara vlastně typické.
Jak to všechno na silnici začalo? Mnohem dříve, než mnozí asi tuší.
2006 – už od toho roku sbíral občasné menší úspěchy na silničních závodech v rámci cyklokrosařské přípravy. První byla výhra na etapáku Kolem Lleidy (2006).
2011 – po druhém vítězství na MS v cyklokrosu v Německu koncem ledna se Zdeněk definitivně rozhodl. V březnu téhož roku už byl členem velké profesionální stáje Omega Pharma – Quick-Step s tím, že bude zatím silnici s terénem jen kombinovat.
2012 – hned v dalším roce vyhrál finále Čtyř dnů v Dunkerque.
2013 – na jaře získal cenné 6. místo na ikonické klasice Paříž – Roubaix a v létě už měl první velké vítězství – celkové prvenství na wourldtourovém etapáku Eneco Tour. Krátce nato přišla první velká etapová výhra na jeho první Grand Tour – na Vueltě.
2014 – v tomto roce i Zdeněk poznal, jak je silniční cyklistika těžká a zrádná. Nejprve sice ještě napotřetí ovládl MS v cyklokrosu, pak měl ale při obhajobě Eneco Tour těžký pád a nepříjemné zranění. Vyrazil si horní zuby a několik týdnů musel mít sdrátovanou čelist. Vrátil se ale, tak jak to ostatně umí snad jen cyklisté, velmi brzy a vyhrál jednodenní závod v Belgii Binche-Chimay-Binche, když o dvě vteřiny porazil velkého rivala Němce Johna Degenkolba.
První vrchol kariéry
2015 – tento rok byl pro Zdeňka prvním silničním vrcholem jeho kariéry. Vyhrál velký jarní jednorázový závod Strade Bianche v Itálii a dojel 2. na E3 Harelbeke hned za Britem Geraintem Thomasem. Kuriózní situace nastala při velké klasice Kolem Flander, kdy se na kostkách zlomila Zdeňkovi zubní protéza. I přes velký diskomfort dojel 9. A pak už přišlo slavné 2. místo na klasikářském monumentu Paříž – Roubaix, kde až v závěrečném sprintu na cyklistickém oválu podlehl Johnu Degenkolbovi. Byl nominován do týmu pro Tour de France a hned se odvděčil triumfem v 7. etapě.
2016 – dojel druhý na oblíbeném toskánském závodu Strade Bianche a vyhrál etapu na závodu Tirreno-Adriatico, kde celkově dojel 7.
2017 – znovu druhý na monumentu Paříž – Roubaix, tentokrát za Belgičanem Gregem Van Avermaetem.
2018 – jakoby se Zdeňkův motor trošičku zastavil, dosud asi jeho “nehorší” rok. Dojížděl skoro neustále v první desítce, ale chyběl mu větší úspěch. Jel i Giro d´Italia, ale tam hlavně pomáhal ostatním, zejména v dojezdech sprinterovi Vivianimu.
Rok pravdy
2019 – asi se potřeboval nadechnout k dalšímu finále. V jednom z rozhovorů na začátku roku byl Zdeňkův šéf Patrick Lefevere na adresu svého závodníka velmi tvrdý: “Čeká ho rok pravdy,” řekl o něm. “Platím ho jako hvězdu, ale jeho výsledky loni takové nebyly. Je velmi dobrým cyklistou, jenže na klasikách ho vždy malý kousek dělí od velkého vítězství.”
A Štybar odpověděl. Letos vyhrál etapu závodu Kolem Algarve (celkově 6.), byl 4. na Strade Bianche, kde velmi pomohl v závěru Julianu Alaphilippovi k vítězství. A hlavně vyhrál již zmíněné důležité klasiky Omloop Het Nieuwsblad a E3 BinckBank Classic.
Teď přijde vrchol – monumenty Kolem Flander a Paříž – Roubaix, kde se ukáže, nakolik je Zdeněk Štybar schopen se ještě zlepšit.
