Koho se zeptat na golf a cestování? Letmý pohled na českou scénu snadno určí tu nejlepší volbu – Jiří Šimáně, zakladatel resortu Albatross a magnát na poli aerolinií má obě tyto vášně hluboko pod kůží – nejen byznysově, ale i osobně.
Říká se, že aby si člověk udržel formu, nemůže vypadnout z rytmu, takže by si měl jít alespoň jednou za dva týdny zahrát. Jezdíte přes zimu za golfem do zahraničí?
Já jsem se tohoto pravidla nikdy nedržel, protože to ani z časového hlediskav zimě nebylo možné. Teď jsem navíc ještě kvůli zranění ruky zhruba dva a čtvrt roku vůbec nehrál – pak jsem si zahrál třikrát a zranění se mi obnovilo. Ale za golfem jezdím, tak dvakrát do roka někam vyjedu přes zimu, většinou to je Dubaj, dobrá destinace jsou ale i Kanárské ostrovy, které nejsou tak daleko, takže časový posun je minimální. Dubaj je zajímavá kvalitou hřišť, ale řešíte tam trochu ten zmíněný časový posun. Loni jsme byli v jižní Africe, hráli jsme v resortu Fancourt, kde jsou tři nádherná hřiště, asi nejlepší v jižní Africe, tam se mi moc líbilo.
V asijských destinacích máte nějaké oblíbené resorty?
Nemám. Já jsem tam nehrál mnohokrát – párkrát v Thajsku, na Phuketu a potom v Malajsii a v Singapuru. Ale většinou nebyl primárním účelem mých cest do těchto destinací golf, ten byl spíše doplňkem k tomu, abych si odpočinul, zaplaval, vyčistil si hlavu, přečetl knihu. Golf byl vždycky takový bonus navíc.
Takže si nevybíráte destinace podle toho, kde si můžete zahrát golf, a pak řešíte zbytek, ale je to spíš obráceně?
Upřímně řečeno, dnes už bych nikam takhle čistě za golfem nejel, protože pro mě je maximum zahrát si tak třikrát za sebou. Pokud bych se měl vypravit do Číny kvůli golfu a měl tam deset dní hrát na deseti golfových hřištích, tak to není to, co by se mi líbilo. Pro mě je důležité, aby destinace dokázala nabídnout něco víc než „jen“ hřiště.
“Mnoho českých hřišť je na opravdu dobré úrovni, poměr cena versus výkon navíc patří v Evropě mezi absolutně nejlepší.“
Podle jakých kritérií si cestovatelské destinace vybíráte?
Musí mě určitým způsobem oslovit, ať už z hlediska historie, moře, možností vodních sportů… Hlavní pro mě je najít místo, kde se můžu zrekreovat, odpočinout si, kde nemusím nic moc dělat, přes den se můžu věnovat sportu, číst si, večer si zajít na nějakou dobrou večeři a to je všechno. Na druhou stranu nejsem ten typ, který by tohle dlouho vydržel. Když jsem byl před dvaceti lety někde tři nebo čtyři dny, tak už jsem se pomalu běžel ptát do cestovní kanceláře, kdy letí nejbližší letadlo zpátky. Většinou jsem to dělal už ten druhý den, protože se mi to všechno zdálo strašně dlouhé. Teď už je to lepší, ale nikde nevydržím déle než sedm nebo osm dní (smích).
Jak jste se vlastně ke golfu dostal? V jednom nedávném rozhovoru jste prohlásil, že golf vás původně vůbec nezajímal, cituji: „Lidé chodí po trávníku, mávají holemi a občas se trefí a je to strašná nuda.“ Ale pak vám to nějakým způsobem učarovalo. Jak přišel ten zlomový okamžik?
Byl to asi ten první míček, který jsem dobře odpálil. Já jsem se poprvé ke golfu dostal v Africe, kde jsem nějakou dobu pobýval, ale nebral jsem ten sport vážně. Vnímal jsem to skutečně jako elitářskou záležitost, trošku snobismu, málo pohybu, žádný pot. Říkal jsem si, že jestli tohle bude někdy pro mě zajímavé, tak mi bude hodně přes šedesát let. To se změnilo díky mým kamarádům, kteří hrají golf. Ti mi půjčili hole, já si najal trenéra, a když jsem ten první míček jakž takž odpálil, chytlo mě to. Taky mě baví, že v golfu je před vámi pořád nějaká výzva. Alespoň pro mě je golf neustálá výzva, i když na něj nemám čas, tak mám pořád pocit, že se musím zlepšovat. Až mi bude osmdesát, tak to budu vnímat stejně.
Je pro vás golf víc sport, nebo spíš záliba?
Jednoznačně sport a je to těžká disciplína. Když se podíváte na vypracovaná těla dnešní mladé golfové generace, je vidět, že už to nejsou rozsochaté, zakulacené tvary, jako měli golfisté, když jsem před dvaceti lety začínal. Doba se v tomto ohledu velmi změnila a hráč musí být ve formě, aby v tom současném neskutečném množství konkurence byl schopen obstát. Jakýkoli hráč z první pětistovky, možná tisícovky, dnes může vyhrát jakýkoli turnaj, protože všichni umí úplně všechno – a pak už je to skutečně jen o maličkostech.
Zůstaneme ještě u golfu a podíváme se na Albatross, který jste stvořil. Objektivně patří na první místo mezi golfovými resorty u nás i díky faktu, že je členem European Tour Destination. V čem tkví jeho kouzlo, výjimečnost Albatrossu? Co předurčilo jeho plánování a jeho konečnou podobu?
Předně bych rád řekl, že kvalita golfových hřišť v České republice je velmi vysoká. Mnoho českých hřišť je na opravdu dobré úrovni. Poměr cena versus výkon patří v Evropě mezi absolutně nejlepší. Navíc pokud srovnáte tamní hřiště s kvalitou těch našich, vychází z tohoto souboje Česká republika mnohdy lépe. Chtěl bych vlastně složit poklonu všem, kteří se o golfová hřiště u nás zasloužili a vybudovali je. Mám-li mluvit za Albatross, tak pro nás byla vždy klíčová kvalita, o kterou jsme usilovali od samého začátku projektu, ať už při výběru dodavatelů, technologií nebo materiálů. A v tomto duchu chceme pokračovat. Nechceme se zastavit, nikdy jsme se nezastavili, fungujeme už sedm let a každý rok se na Albatrossu něco děje. Stejně jako se vyvíjí golfové technologie a vybavení, musí se rozvíjet i golfová hřiště. Albatross je poměrně mladý resort, ale za dobu jeho sedmileté historie jsme uspořádali šest turnajů PGA, což v Evropě nemá obdoby. Možná jsme jedni z mála na světě, kterým se to během tak krátké doby podařilo. V roce 2010, když jsme hřiště otevřeli, jsme si neřekli, že je hotovo a vše půjde odteď samo. Věděli jsme, že je to běh na dlouhou trať. Ještě nás ale čekají určitě dva roky práce, abychom byli relativně spokojení s tím, co jsme vybudovali.
Hovořil jste o tom, jakou roli hrál výběr dodavatelů, jakou roli hrálo plánování. Jakou roli hrají lidé? Říká se, že v byznyse je schopných a dobrých lidí málo. Platí to i v golfu? Jak klíčoví jsou lidé při řízení tak úspěšného resortu, jako je Albatross?
Platí to absolutně, protože lidé jsou klíčem ke všemu. Pokud nemáte kvalitní a dobré zaměstnance, tak se to na výkonu nebo na image resortu zcela určitě a zákonitě velmi rychle projeví. Kvalita lidí je určující a rozhodující a opravdu dobrých lidí na trhu není moc.
Loni se hrál 4. ročník D+D Real Czech Masters. Jaký nejsilnější zážitek jste si odnesl, ať již hráčský nebo společenský?
Já mám vždy největší radost z toho, když potkám nějakou hvězdu a zjistím, že je to úplně normální člověk, který si je ale samozřejmě vědom toho, co dokázal, a na druhé straně je slušný, má svou pokoru a chová se naprosto profesionálně. Vždycky mě to nadchne, protože u nás si spousta lidí myslí, že umí spoustu věcí, ale ve srovnání s Evropou a se světem neumí vůbec nic. Je to v podstatě i výpověď o profesionalismu toho sportu. V golfu jsem osobně zažil opravdu jen pár lidí, kteří by byli na vrcholu a byli by nesympatičtí, nebo se chovali proti bontonu, nebo dokonce neslušně. Vždy jsem nadšený, jak skvěle se ti hráči prezentují, jaké mají chování, jaký mají přístup nejen k novinářům, ale i k normálním fanouškům. Že to nejsou fotbalové hvězdy se všemi jejich vrtochy a manýry.
Český golf, respektive hráčská komunita, po zlatých časech prudkého rozvoje v 90. letech spíše stagnuje. Dnes je počet aktivních golfistů prakticky na stejné úrovni a spíše by se dalo říct, že mírně klesá. Co je podle vás nutné udělat pro to, aby lidé došli stejně jako vy k poznání, že golf není snobská společenská záležitost, ale že to je pěkný, náročný sport, ze kterého má člověk radost a rozvíjí ho? Co je potřeba udělat proto, aby se český golf posunul dál a bral na sebe tuto roli?
V první řadě nám chybí nějaký vzor, příklad, nějaký hráč, který patří do světové špičky a k němuž by ostatní mohli vzhlížet. Druhá věc je, že pro golf se dá z hlediska řídicích orgánů udělat daleko víc, než se reálně dělá. Faktem je, že golf není žádná elitářská zábava, protože golfová výbava vás nestojí víc než výbava hokejisty nebo lyžaře. Přesto ve společnosti tento mýtus přetrvává, protože lidé, kteří mají golf na starosti a jsou zodpovědní za jeho rozmach, pro nápravu nedělají úplně všechno. Nebo to dělají – nechci říct špatně – ale jinak, než by měli.
Pokud se podíváme hlouběji na paralelu golfu a byznysu, je možné něco ze hry přenášet do byznysu a obráceně? Respektive jaký vy jste typ golfisty a za jaký typ byznysmena se považujete?
Do určité míry o člověku golf hodně vypovídá. Já jsem byl dřív velice emotivní, protože jsem zvyklý na míčové sporty, takže nebylo úplně jednoduché přejít na golf, protože tam si tu momentální frustraci nemůžete dovolit nechat vyvěrat. Zase bych ale netvrdil, že kdo nešvindluje v golfu, nešvindluje v životě. To srovnání trochu kulhá, protože jsem poznal řadu lidí, kteří sice nešvindlovali, ale v byznysu bych s nimi nikdy nic nedělal. Na druhé straně mě překvapili lidé, kteří švindlovali a kteří měli za sebou vynikající sportovní kariéru. Vy si myslíte, že to ten sportovec nepotřebuje, v podstatě nepochopíte, proč to dělá, ale dělá to asi proto, že v té hře, přestože to tak nevypadá, je spousta emocí a člověk je naštvaný sám na sebe, a aby zmírnil dopady toho hněvu, tak se možná uchýlí k tomu, že udělá věc, která není úplně v pořádku.
„Češi jsou daleko samostatnější než před deseti lety, už nepotřebují cestovní kanceláře.“
Jste profesně činný v cestování, váš byznys v aeroliniích je s cestováním neodmyslitelně spjat. Které země vám učarovaly nejvíce? Zmiňoval jste Afriku.
V Africe jsem žil, stejně jako na Středním východě. V poslední době by se mi líbilo zůstat delší dobu v Austrálii nebo na Novém Zélandu, případně v Kalifornii, ale to by bylo maximálně na dva měsíce přes zimu. V poslední době mě taky zaujalo Tahiti, na Bora Bora jsme byli dvakrát. To je poslední nedotčené pohádkové území, lidí tam moc není, v bankách ještě úplně nefungují počítače, ve středu nevydávají peníze a některé záležitosti jako peněžní převody se tam stále dělají ručně. Ideální na vypnutí a relaxaci. Cestoval jsem ale opravdu hodně a často, na různá místa, takže upřímně – mně už se cestovat moc nechce.
Jací jsou podle vás Češi cestovatelé? Vnímáte v posledních letech nějakou změnu?
Určitě změnu vnímám, a to čím dál tím markantnější. My Češi se máme skvěle a nemůžeme si na nic stěžovat. Řekl bych, že si žijeme naprosto nadstandardně, takže peněženka průměrného Čecha je rok od roku objemnější, může si dovolit cestovat. Vidíme to i v nárůstech na letišti, Češi opravdu cestují mnohem více. Jet na druhou stranu světa dnes není ani ekonomicky nepřekonatelná záležitost, protože se můžete dostat do Austrálie za 13 nebo 18 tisíc korun, což je neuvěřitelné – pro mladé lidi naprosto úžasné. Češi jsou také daleko samostatnější, než byli před deseti lety, a už tolik nepotřebují cestovní kanceláře – ty využívají většinou starší ročníky nebo lidé, kteří chtějí mít všechno zařízené, případně ti, kteří se v cizině nedomluví.
Jaký je váš nejbližší hráčský golfový cíl?
Chtěl bych, aby mě nebolela ruka, abych vůbec mohl golf hrát. Výkonnostně bych se chtěl vrátit tam, kde jsem byl někdy před šesti lety, kdy mi to pár měsíců šlo velmi dobře a od té doby už jsem se jenom horšil. Ale samozřejmě to souvisí s tím, kolik času na golf máte.
Text: Bronislav Kvasnička
