Život a lyžování v Kanadě jsou trochu jiné než v Evropě. Na vlastní kůži si to vyzkoušel Kryštof Pravda, který strávil 14 měsíců v největším severoamerickém středisku Whistler, a teď se do Skalnatých hor vrací na jiné místo.
Toto je rozhovor otce s tehdy 24letým synem, který se sám rozhodl a na vlastní pěst s minimální pomocí rodičů odcestoval na jaře 2023 do Kanady. Aby tam studoval, pracoval, sportoval a nabral zkušenosti.
Jak ses dostal do Whistleru a proč zrovna tam?
Chtěl jsem jet na zkušenou do světa. Lákalo mě zlepšit si angličtinu a mít to blízko k horám a sportům. Znám spousta lidí, kteří byli na studiích v Kanadě. Z jejich vyprávění se pro mě Kanada stala vysněnou zemí, kam jsem se chtěl podívat.
Prvním krokem byla přihláška na Kanadské odpoledne, povídání s lidmi, které Kanada zajímá, a zvažují se tam podívat. Pořádala ho česká agentura Czech-us, která pomáhá lidem zařídit studium a práci v zahraničí. Po Kanadském odpoledni jsem byl ale trochu smířený s tím, že zařídit si víza, cestu, studium, práci a tak dál v Kanadě bude pořádná dřina. I přesto jsem se nakonec rozhodl začít krok za krokem pracovat na plánu, jak se do Kanady dostat.
Jak sis vybíral místo?
Moc jsem si zprvu nevěděl rady, kam se do Kanady podívat. Přece jen je to rozmanitá a obrovská země. Lákalo mě však pár věcí. Být blízko přírody, lyžování cca 1 hodinu od místa, kde bych bydlel. Aby tam taky nebyla moc velká zima. Taky dobrá životní úroveň. Celý život jsem žil ve velkoměstě, tak jsem si řekl, že se podívat do menší vesnice či městečka by nebyla rozhodně špatná zkušenost. To vše splňovala provincie Britská Kolumbie a Whistler. Je to největší lyžařské středisko v Severní Americe. Zároveň je to dvě hodiny od velkoměsta a od pobřeží Tichého oceánu.
Kolik času jsi tam strávil a kolik jsi toho najezdil?
Byl jsem v Kanadě 14 měsíců. Musím, říct, že to uteklo jak voda.
Jedním z benefitů života ve Whistleru je, že skoro v každé práci nabízejí skipass na celou sezonu zdarma. Není tedy divu, že dnes je v tomto lyžařském středisku spousta mladých lidí, kteří tam pracují – od barmanů přes vlekaře, prodavače v supermarketech. Sám jsem nakonec najezdil asi 1600 km na lyžích a snowboardu a strávil na nich přibližně 70 dní.
Co jsi dělal a jak to šlo skloubit se sportem?
Studoval jsem na malé soukromé škole Tamwood Carries Food and Beverage v centru Whistleru. Studium bylo zaměřené na vaření, management kuchyně, kulinářské dovednosti. A během studia jsem začal pracovat v irské hospodě Dubh Linn Gate Irish pub, která se nachází 50 metrů od sjezdovky a kabinky. Je to malá vesnice, kde si každý najde své, pokud vás tedy lákají sporty či příroda. V létě jsem ve volném čase chodil do posilovny, na kolečkové brusle. Kolem Whistleru jsou všude cyklostezky, které objíždějí pět krásných přírodních jezer s ledovcovou vodou. Taky jsem lezl na umělé stěně, hrál ragby, kulečník, plaval, samozřejmě lyžoval a jezdil na snowboardu. Ale i rybařil nebo zpíval karaoke.
Je Whistler dobře dostupný z měst?
Je to na západním pobřeží 200 kilometrů od Vancouveru. Dvě až tři hodiny autem nebo autobusem. Během zimní sezony, kdy napadne hodně sněhu, však často kolabuje doprava, neboť spousta Kanaďanů vyráží na pořádnou lyžovačku právě do Whistleru. Jinak bych řekl, že je to poměrně dostupné lyžařské středisko v porovnání s ostatními většími zimními centry v Kanadě. Jen tam bohužel nevede čtyřproudá dálnice.
Přibliž nám trochu to středisko, jak to vypadá v Kanadě?
Od malička mne lyžování moc láká a v Alpách jsem byl skoro všude s výjimkou Francie. Alpy mají velká střediska, která přitahují nejen skvělým lyžováním, ale i malebné, staré vesnice. Lákají vás tam tradice, historická místa, dobrá kuchyně. Luxusní Whistler tyto věci postrádá.
Naopak další dvě věci se mi líbily hned. První je divokost hor. Druhou jsou přátelští lidé z celého světa, kde lyžování a snowboard žije v harmonii. Lyžuji moc rád a hlavní rozdíl bych viděl v dostupnosti terénu mimo sjezdovky. Horské patroly ve Whistleru celé dopoledne odpalují laviny v nebezpečných terénech, aby pak v odpoledních hodinách otevřeli lanovky do míst, kde nehrozí lavinové nebezpečí. Jak na sjezdovkách, tak i mimo ně.
V čem je to tam podobné Alpám, v čem jiné?
Potrpí si na upravené sjezdovky. A snaží se umožnit, aby tam lyžování bylo dostupné všem. Ať už je úroveň vašeho lyžování či snowboardingu jakákoli, Whistler nabízí možnosti a terény ke stálému zlepšování. Zároveň má krásné výhledy na okolní hory a ledovce. To bych řekl, že jsou podobné věci, které zažijete i v Evropě.
Ale Whistler to má poměrně blízko vzdušnou čarou k oceánu. A to nese se sebou výhody i nevýhody. Přichází tam občas takzvaný Pineapple Express, což je velký déšť, který jde od Havajských ostrovů. Nadmořská výška nejvyššího místa v lyžařském středisku Whistler je kolem 2300 metrů, což během roku může v nižších částech přinést deštivé počasí, ve vyšších částech obrovské sněhové nadílky. Takže v porovnání s alpskými středisky se to tam liší vlhkostí a přídělem sněhu. A jak už jsem zmínil neskonalou touhou jezdit mimo sjezdovky, takzvaný off pist.
Různé zdroje uvádějí, že Whistler je největším střediskem v Severní Americe. Jak je ale pocitově velký, jak velký ti přišel? Tam se hodně počítají i zóny v terénu pro freeride?
V počtu kilometrů sjezdovek doopravdy nemá nejvíc v Americe, jen asi 200 kilometrů. Je tam však velké množství dostupného terénu pro lyžování i mimo sjezdovky, což je nejvíce v porovnání s ostatními středisky v Americe. Má 8100 akrů, to je o 800 víc, než má druhý Park City Resort v Utahu.
Lyžuje se na dvou horách – Blackcomb a Whistler. Obě jsou něčím unikátní. Blackcomb nabízí lepší systém propojení a vedení sjezdovek a lanovek. Z každé části hory se dostanete zpět do vesnice. Jsou tam dvě hlavní pisty, jakési autostrády pro ostatní sjezdovky. Nemusíte se tedy bát, že někde uváznete nebo že se nedostanete do vesnice. Vede tam sjezdovka dlouhá 11 km z nejvyššího bodu střediska, který je 2300 metrů nad mořem. Zároveň tam je víc terénu pro pokročilé lyžaře.
Hora Whistler má zas hezčí výhledy a více oblastí pro začátečníky. Řekl bych, že je tam jen trošku chaotičtější systém sedaček a sjezdovek. Musíte tam víc sledovat čas, abyste někde neuvázli.
Co je podle tebe největší předností střediska, čím je výjimečné?
Myslím, že je to dobrá destinace zažít pro to zažít kanadské lyžování. Nemusí mít nutně nejlepší sněhové podmínky, ale má nejvíce terénů a možností si užít velkolepé ježdění. Obě zmíněné hory jsou navíc propojené neuvěřitelnou kabinkovou lanovkou, která do roku 2017 držela dva rekordy. Má úsek, jenž je 436 metrů nad zemí a nejdelší volný úsek lana, které podpírají věže vzdálené od sebe 3030 metrů.
Z lanovky jsou vidět krásné ledovce v dálce a horské masivy, například známý ostrý štít Black Tusk (2319 m).
Co se ti tam naopak nelíbilo?
Lyžování je tam v porovnání s evropskými středisky docela drahé. Od skipasu, přes restaurace, hotely. Pokud nekoupíte s předstihem, tak denní skipas v hlavní zimní sezoně stojí cca 300 kanadských dolarů na den, což je asi 5000 Kč. To neplatí pro sezonní skipasy, které jsou pro zdejší lidi poměrně dostupné.
Osobně se mi také moc nelíbí vesnice. Působí na mě trošku uměle. Krásu vidím v úžasné okolní přírodě a možnostech, co v této oblasti dělat.
Jak fungují půjčovny, servisy, prodejny sportovních věcí?
Seženete tam vše, co potřebujete pro lyžování. Ať už v půjčovně, či v kvalitních prodejnách. Také výbavu z druhé ruky. Od značek jako North Face, Peak Performance, Oakley, Patagonia přes Salomon, Atomic, Kästle, Black Crows…
Hotely jsou kousek od sjezdovek a půjčoven. Poměrně dobře funguje autobusová doprava k vlekům ze vzdálenějších hotelů. V půjčovnách a obchodech jsou velmi ochotní poradit, co budete pro lyžování ve středisku potřebovat.
Jaká je vesnice, jak se tam žije, bydlí, co restaurace, après-ski?
Jak už jsem říkal, vesnice mě úplně nezaujala. Každopádně má velké množství hospod a kaváren a událostí, o které by byla škoda přijít. V různých hospodách najdete velké množství společenské zábavy. Obvykle to jsou karaoke nights, hospodské kvízy, koncerty, venkovní kino, kulečník či šipky. Zmíním pár hospod, které mám rád – Dustys, Rolands Creekside, Tapley Neighbourhood, Longhorn Saloon, Crystal Lounge, CBB nebo Dubh Linn Gate Irish Pub. Všechny tyto hospůdky mají své kouzlo.
Pro každodenní život návštěvníka vždy bude co vidět a dělat. Najdete i opravdu pěkné restaurace se čtyřmi chody – třeba Araxi, Wild Blue, Raven Room, Red Door Bistro, Rimrock Café.
Je tam pěkné olympijské náměstí, kde se pořádají různé koncerty a letní kino, rozhodně bych si nenechal ujít kreativní festival krátkých filmů Durty Diary, který se koná v době největších bikových závodů ve Whistleru – Crankworx, jež trvají 10 dní. Fire and Ice Show se pořádá v zimě, kdy lyžaři proskakují ohnivým kruhem. Konferenční centrum má každý měsíc minimálně jednu úžasnou akci, na kterou určitě stojí za to se jít podívat.
Středisko má i docela pěkné pekárny. Pure Bread či veganská pekárna BRED, kterou by byla škoda minout.
Jídlo v supermarketech je poměrně drahé, každopádně je dost obchodů, z kterých si můžete vybrat. Seženete vše potřebné.
Co lanovky, obsluha, jaký je servis? Jsou milí?
Myslím, že obsluha a servis fungují dobře. Všude jsou mladí vlekaři, kteří rádi pomůžou a poradí. Jen si myslím, že by bylo zapotřebí o něco více lanovek dostupných z vesnice. Dodnes si vzpomínám, jak se táhla tříkilometrová fronta kolem Whistleru na otevírací hodiny během hlavní sezony.
Od prosince do začátku února jsem se řídil pravidlem, že o víkendu nemá cenu vyrážet první tři hodiny na sjezdovky. Budete stát dvě hodiny ve frontě.
Kdo tam jezdí lyžovat, kdo je typickým klientem – Kanaďan, Američan…?
Je tam spousta Kanaďanů ze všech provincií. Hodně lidí asi jezdí z Vancouveru a Vancouver Island. Co jsem se bavil, tak pro většinu je nejlepší si pořídit 10denní skipas, který využívají na víkendové lyžování.
Pak je i hodně Američanů. Jsou to všichni vášniví nadšenci do zimních sportů. Jinak nejvíce turistů je možná překvapivě z Indie.
Byla úroveň lidí na sjezdovkách a snowboardech vysoká?
Vidíte dost mladých lidí, kteří vyrůstali ve sportovních rodinách. Minimálně jednou za rok vyrážejí lyžovat, takže bych řekl, že na sjezdovkách je více pokročilých lyžařů. Unikátní pro Severní Ameriku je rozdíl počtu snowboardistů a lyžařů. V Alpách velmi převažují lyžaři. V Kanadě a Spojených státech bych si troufal říct, že to bude půl na půl.
Kontrolují nějaké hlídky provoz na tratích? Pamatuji, že v Park City v USA pořád jezdily patroly v červených bundách s bílými kříži a docela přísně hlídaly provoz…
Horské patroly jsou všude po středisku. Ve výrazných červených bundách označují různá kritická místa a starají se o bezpečnost na sjezdovkách. Ať už na lyžích, nebo sněžných skútrech. Spolupracují také se soukromou helikoptérovou společností, kterou v případě ztracených nebo zraněných lyžařů přivolávají na pomoc. Efektivně mají rozmístěné hlídky, aby byly vždy poblíž. První pomoc ve značených zónách funguje velmi dobře.
Kvalitní zdravotní zařízení jsou ale až ve Vancouveru. Každopádně se základním ošetřením a zlomeninou pomůžou už v poliklinice ve Whistleru.
Setkal jsi se s nebezpečím tzv. stromových studní? Hrozí to tam? Jak vážné to je?
Před cestou jsem se toho obával. V celé Americe vždy zahyne hodně lidí právě zapadnutím do díry u stromu. Vznikají tím, že koruna stromu zadrží hodně sněhu a tím pádem se vytváří velké hluboké jámy kolem kmene, které se pro lyžaře a snowboardisty stávají fatální. Jen poslední zimní sezonu nebylo dostatečně sněhu, aby toto nebezpečí hrozilo. Stejně však během sezony se stalo pár smrtelné úrazů.
Během toho roku v Kanadě jsem si ale všiml docela bizarní věci. Měl jsem pocit, že většina vážných úrazů se tak trochu tutlá. Asi to bude ze dvou důvodů. Aby lidé neměli strach se do lyžařského střediska podívat a aby to nevrhlo špatný stín na středisko. Pokud by to tak opravdu bylo, tak s tím osobně nesouhlasím. Myslím, že o takových věcech by se psát mělo. Zaprvé, aby se dalším incidentům dalo předejít, nebo informovat lidi o nebezpečí. Občas se v horách zapomíná, jak jsme křehcí. Je lepší si to připomenout a pracovat na prevenci bezpečnosti.
Říká se, že v Kanadě lehce potkáš medvěda. Byli medvědi i v zimě přímo ve vesnici, na sjezdovkách, v nejbližším okolí?
V Kanadě si začnete plně uvědomovat, že sdílíte svět s divokou zvěří. Je to naprostá samozřejmost, ale někdy může jít i o život. Černého medvěda na 99 procent nakonec potkáte. Tady ve Whistleru je to otázka času. Říká se jím mountain cos – horské krávy. Pokud jim necháte místo a nepřekvapíte je, tak si vás nevšimnou. Nemusíte se jich bát. Ale je dobré znát pravidla chování, abyste věděli, jak za takové situace reagovat.
Na sjezdovkách je dost nepravděpodobné medvěda potkat. Ve vesnici je to už jiné. Medvědi mají velmi vyvinutý čich a vůně jídla je přitahuje. Jejich sezona začíná přibližně na konci května, kdy přichází jaro. Probouzejí se ze zimního spánku, je to čas, kdy hledají potravu a mají největší hlad. Je lepší být obezřetný. Od června do října medvědi migrují a pohybují se v blízkosti obyvatel.
Párkrát do roka projde vesnicí nebo okolím i medvěd grizzly. To většinou poznáte hned. Všude se ihned objeví cedule, které upozorňují na možné nebezpečí. Protože grizzly je jiný. Klidně zaútočí. Policie a strážci přírody se snaží tyto hnědé medvědy co nejrychleji odchytit a vrátit zpět do divoké přírody. Jinak jsou všude speciální popelnice, aby si je medvědi nemohli sami otevřít.
Jak se ti tam žilo jako zaměstnanci? Sehnal jsi levnější jídlo, věci, ubytování?
Ze začátku to nebylo úplně jednoduché. Mohl jsem se studijními vízy pracovat pouze 20 hodin týdně. Každopádně v práci během směny jsem dostal jídlo i pití. Levné jídlo se dá sehnat ve vedlejším městě a pro základní potraviny jsem jezdil do Whistleru.
Ubytování je pak velmi drahé, v luxusním středisku to asi moc lidí nepřekvapí. Takže nejdostupnější pro nás, co tam pracujeme, jsou obytné budovy pro zaměstnance, kterých je bohužel omezený počet. Tam seženete sdílené levnější ubytování.
Dříve to bylo jiné. Před olympiádou v roce 2010 se dalo ve Whistleru sehnat jednoduše bydlení a těžce naopak práce. Po Hrách vzrostl turismus, začalo přibývat nových pracovních pozic a Whistler najednou fungoval více sezonně než dříve. Od té doby je čím dál dražší a těžší tam najít ubytování.
Co místní doprava?
Jezdí tu všude autobusové linky. Některé jsou zdarma, ale většinou potřebujete jízdenku. Ta stojí kolem 40 Kč za jednu jízdu. Na měsíc je to za 500 Kč. Připravte se ale na trochu divokou jízdu, neboť většinu autobusů řídí Indové, kteří asi nevědí, co je to klidná jízda. Jinak tu jezdí autobusy Skylynx každou hodinu do Vancouveru.
Marihuana se prý prodává na každém druhém rohu ve speciálních obchodech. Kouří se tam hodně? A jsou s tím případně nějaké problémy?
V Kanadě je marihuana legální. A koupit si ji můžete ve speciálních cannabis stores. Jako tam mají speciální obchody na alkohol, tak jsou tam i na marihuanu a tabák. Párkrát jsem se byl v takovém obchodě podívat. Všude jsou skleněné vitríny s různými typy, druhy produktů. Obsluha vám se vším poradí. Trochu jsem si připadal, jako v obchodě s elektronikou, když jsem chtěl nový telefon (smích).
A konzumace? Myslím, že dnes v Kanadě to je na denním pořádku. Po práci si zapálit jointa je už vlastně úplně normální. Jsou ale místa, kde je to zakázané.
Jinak se v Kanadě čím dál více řeší případy soudních sporů, kdy podnapilému natočili v hospodě další alkoholické pití, což je zakázané. Číšníci mají odhadnout, kdy má zákazník už dost. Zároveň pokud je zákazník opilý a přišel právě do hospody, tak by ho neměli vůbec vpustit. Restaurace dnes musejí brát odpovědnost za lidi, kteří se v jejich podniku opijí. Dokonce jim musí objednat taxík a poslat je domů. To mi přišlo docela zajímavé.
Jinak pro vstup do hospody či k nákupu alkoholu nebo marihuany potřebujete v Britské Kolumbii dva doklady totožnosti a musí vám být aspoň 19 let. V různých provinciích se však věk pro pití alkoholu a užívání návykových látek může lišit.
Chtěl bys žít ve Whistleru delší dobu?
Do Whistleru bych se určitě rád někdy vrátil. Jen v tuto chvíli mám možnost se podívat i do jiných částí Kanady. Myslím, že by byla škoda nejít dál, což chci také udělat.
Ale pro mě osobně první cesta do Kanady, právě do Britské Kolumbie, byla skvělou volbou. Je tu krásná příroda, čerstvý vzduch, úžasní lidé, jídlo, které se dá sníst, výborné místo pro sportovní aktivity. Proto se tam teď v prosinci vracím. Tentokrát do horského střediska Panorama Mountain Resort. Je pořád v BC, ale na druhé straně než Whistler, jen čtyři hodiny od Calgary, úplně uprostřed Skalnatých hor. Jsem rád, že moje cesta po Kanadě nekončí, ale spíše začíná.
Text: Petr Pravda, Foto: Kryštof Pravda
