Dva dny s profi-pelotonem na Tour of Alps, generálce Gira d‘Italia, daly o dost jiný obraz než televizní přenosy. Pohled do zákulisí unikátního závodu, který provádí špičkové cyklisty hned třemi územími – rakouským Tyrolskem, severoitalským Jižním Tyrolskem a Trentinem – je občas i nudnou, většinou ale vzrušující sondou do atraktivního a zároveň nebezpečného sportu. Magazín Premium Sports dostal šanci být u toho.
Daniel Oss jako průvodce VIP
První den nás provází bývalý italský profesionální jezdec, rodák z Trentina, Daniel Oss. Ještě loni jel Tour de France, teď nám ukazuje zdejší kopce, abychom se vcítili do dřiny pelotonu. Prvních pár kilometrů z Levica Terme do Borgo Valsugana je na zahřátí. Pak to teprve začne. Třináctikilometrové stoupání na krásnou horskou lokalitu Malga Costa se dvanáctiprocentními stojkami dá pořádně zabrat.
Oss je stále ve vynikající kondici a během jízdy je schopen bez zadýchání vyprávět o svém přátelství s Petrem Saganem, s nímž strávil v jednom týmu mnoho let.
Druhý, finální den Tour of Alps provázíme na silničkách Trentina národní tým Rakouska. Ten přivezl na těžký závod mix zkušených jezdců a mladíků, aby se zkusili mezi nejlepšími otrkat.
Strategie? Jen dojet!
První den nás provází bývalý italský profesionální jezdec, rodák z Trentina, Daniel Oss. Ještě loni jel Tour de France, teď nám ukazuje zdejší kopce, abychom se vcítili do dřiny pelotonu. Prvních pár kilometrů z Levica Terme do Borgo Valsugana je na zahřátí. Pak to teprve začne. Třináctikilometrové stoupání na krásnou horskou lokalitu Malga Costa se dvanáctiprocentními stojkami dá pořádně zabrat.
Oss je stále ve vynikající kondici a během jízdy je schopen bez zadýchání vyprávět o svém přátelství s Petrem Saganem, s nímž strávil v jednom týmu mnoho let.
Druhý, finální den Tour of Alps provázíme na silničkách Trentina národní tým Rakouska. Ten přivezl na těžký závod mix zkušených jezdců a mladíků, aby se zkusili mezi nejlepšími otrkat.
Závod jako výkladní skříň
Závodníci podávají špičkové výkony, ale své cíle mají i organizátoři. Jde jim o to, aby ukázali světu prostřednictvím televizních obrazovek krásu svých krajů. Velká sportovní událost je tak podobně jako Tour de France nebo Giro lákadlem, které má přitáhnout tisíce turistů a tím i potřebné peníze do místních pokladen. V každém cíli etapy jsou proto VIP-stany sponzorů, kde se scházejí zástupci obcí s manažery a obchodníky.
„Není to zas tak špatné,“ mírní skepsi ředitele český mechanik rakouské stáje Jan Písař z Jindřichova Hradce, který už pár let provází rakouský nároďák. „Zatímco loni dokázali Tour of Alps dokončit pouze dva naši, teď to vypadá, že jich dojede šest. Mladíci si nevedou špatně a nejlepší Rakušan Hermann Pernsteiner jede v první třetině pelotonu.“
Jan Písař poskytuje podrobnější vhled do dění týmu i celého závodu. Sám závodil na slušné amatérské úrovni a teď má v Jindřichově Hradci obchod s koly. Práce mechanika na velkých závodech je jeho koníčkem. S Rakušany už objel například předloni ME v Portugalsku, loni MS ve Skotsku a ME v Nizozemsku nebo MS v gravelu ve Venetu. K tomu jednorázové závody.
Všichni dělají skoro vše
Rakouský tým se finančním zázemím nemůže rovnat nejlepším profesionálním stájím. „U nás všichni dělají tak trochu všechno,“ říká Písař. „Mechanici vstávají mezi sedmou a osmou, tak o hodinu dřív než závodníci, připravují kola na start a starají se o ně během etapy. Včera jsem třeba za jízdy šteloval Lukasi Pöstelbergerovi uvolněné sedlo. Zároveň provádíme údržbu vozidel a spolupracujeme s týmem během etapy.“
Rakušané sice bydlí ve slušném hotelu spolu s jiným profesionálním týmem, ale nemají svého kuchaře a spoléhají na hotelovou stravu. I oni však žádají lehká stravitelná jídla, hodně rýže, když maso, tak ryby, kuřecí… Na snídani klidně lehké pečivo se šunkou, vejce, ale hlavně sacharidy – rýže, rýžový nákyp, rýže s marmeládou. Ale třeba i croissant a kafe. Pak ještě znovu něco hodně stravitelného před etapou.
„Jak a kdy občerstvovat přímo při závodě mají i naši jezdci napsané na proužky papírků, které si lepí na kola nebo jim to ještě říkáme do vysílačky. Záleží, jak je ta etapa dlouhá a náročná. Hodně si berou gely a tyčinky, a když jedou přes čtyři hodiny, tak si dají ze začátku klidně i nějaký toast se šunkou, palačinku,“ vysvětluje Písař.
Místo autobusu sraz na parkovišti
Jídlo a pití na závod připravují jezdcům maséři a další členové týmu. Závodníci střídají iontový nápoj s vodou. A když je zima, jaká je teď při Tour of Alps, dostávají bidony s nahřátou tekutinou. Velkou ekvilibristikou je pak podávání lahví jezdcům na občerstvovacích stanicích. Chce to speciální grif od podávajícího i od jezdce, aby bidon ze zkřehlých rukou nevypadl.
Rakušané nemají jako větší stáje svůj autobus. Chvíli před startem poslední horské etapy v krásném lázeňském městečku Levico Terme se proto shromažďují mezi vozy týmu na parkovišti před hotelem. Kontrolují spolu s mechaniky kola, hvězda týmu Pöstelberger se rozehřívá jízdou na válcích. Jednoho z mladíků, který je ještě junior, provází jako doprovod maminka.
V ředitelském týmovém autě je během poslední etapy spíš klidněji. Do závodu vyráží už jen devadesát devět jezdců. Chvíli je to málem nuda. Dokud nejedeme z kopce. Pak se najednou z poklidné jízdy stává drama, které připomíná rallye. Ve sjezdu se řítíme za cyklisty 90 km/h. Silnice je nerovná s kanály, s jezdci to musí pěkně házet. Také řidiči doprovodné kolony mají plné ruce práce, aby udrželi tempo pelotonu před sebou a zároveň aby nepřekáželi skupinkám odpadlíků za sebou. Jen vynikající řidičské umění nestačí. Chce to i zkušenosti, chápat, jak se chová peloton. Sledovat situaci před sebou, za sebou a často i vedle sebe. Ritchie zrychluje, hned brzdí, musíme se v autě pořádně zapřít rukama i nohama.
Rakušan jde do čela
Jídlo a pití na závod připravují jezdcům maséři a další členové týmu. Závodníci střídají iontový nápoj s vodou. A když je zima, jaká je teď při Tour of Alps, dostávají bidony s nahřátou tekutinou. Velkou ekvilibristikou je pak podávání lahví jezdcům na občerstvovacích stanicích. Chce to speciální grif od podávajícího i od jezdce, aby bidon ze zkřehlých rukou nevypadl.
Rakušané nemají jako větší stáje svůj autobus. Chvíli před startem poslední horské etapy v krásném lázeňském městečku Levico Terme se proto shromažďují mezi vozy týmu na parkovišti před hotelem. Kontrolují spolu s mechaniky kola, hvězda týmu Pöstelberger se rozehřívá jízdou na válcích. Jednoho z mladíků, který je ještě junior, provází jako doprovod maminka.
V ředitelském týmovém autě je během poslední etapy spíš klidněji. Do závodu vyráží už jen devadesát devět jezdců. Chvíli je to málem nuda. Dokud nejedeme z kopce. Pak se najednou z poklidné jízdy stává drama, které připomíná rallye. Ve sjezdu se řítíme za cyklisty 90 km/h. Silnice je nerovná s kanály, s jezdci to musí pěkně házet. Také řidiči doprovodné kolony mají plné ruce práce, aby udrželi tempo pelotonu před sebou a zároveň aby nepřekáželi skupinkám odpadlíků za sebou. Jen vynikající řidičské umění nestačí. Chce to i zkušenosti, chápat, jak se chová peloton. Sledovat situaci před sebou, za sebou a často i vedle sebe. Ritchie zrychluje, hned brzdí, musíme se v autě pořádně zapřít rukama i nohama.
V přímém přenosu
„Hele, už jsme v přímém přenosu Eurosportu,“ ukazuje Písař na vrtulník, který visí nad silnicí a zabírá z ptačí perspektivy pitoreskní horské vesničky Frasilongo, San Francesco, San Felice nebo Palú del Fersina.
Mezitím přichází takzvaná zelená zóna pro odhazování odpadků. Z velkého balíku jezdců odletuje celá popelnice. Prázdné bidony, obaly od tyčinek a gelů, nepotřebné částí oblečení…
V ostrém tempu se peloton kolem šedesátého kilometru dělí na několik částí. Těsně pod druhou vrchařskou prémií už má čelní skupina na grupeto s Pöstelbergerem, kterého hlídá naše auto, mnohakilometrový náskok.
Jeden z nejtěžších závodů
Po sto osmnácti kilometrech a dvou těžkých horských prémiích v cíli v Levico Terme vítězí Francouz Aurelien Paret-Peintre. První muž rakouského týmu Pernsteiner dojíždí na slušném třicátém šestém místě, Gregor Mühlberger pak celkově končí dokonce třicátý třetí.
„Byl to jeden z nejtěžších závodů, jaké jsem kdy v kariéře absolvoval,“ říká v cíli mladík Martin Messner, který poslední den skončil jen o jedno místo za Pernsteinerem. „Ale také jsem se v posledních dnech hodně naučil,“ dodává.
„Myslím, že se nám to nakonec docela povedlo. První dva dny byly pro kluky výsledkově trochu vystřízlivěním, ale nikdy se nevzdali a bojovali dál. Úroveň na Tour of Alps byla letos extrémně vysoká,“ vysvětluje reprezentační trenér Stefan Sölkner.
